Sbohem Berlíne

Sbohem Berlíne by fungoval více jako dokumentární snímek, protože i když se mělo jednat o životopisné drama, které se odehrává v meziválečném období a navíc tematizuje homosexualitu, tak jsem v něm postrádal jakoukoli silnější scénu, již bych v podobně laděném snímku, byť televizním, očekával. Film Kabaret znám, Single Mana jsem i viděl, ale nespojil jsem si je s osobou Christophera Isherwooda, takže jsem se dozvěděl alespoň něco nového z jeho života, což beru jako největší plus tohoto filmu. Jinak jde vesměs spíše o průměrnou televizní produkci, u níž mě poněkud mrzí nedostatečně využitý potenciál. (28.07.2020)

Osobne by som sa nepohnevala, keby to bolo v červenom, ale to je môj problém. Priznám sa, chvíľami som rozmýšľala, o čom to celé ako má byť. Pána Isherwooda som doposiaľ poznala iba z akejsi "povinnosti“, no pochopila som, že tie roky v ktorých nám priblížil značnú časť jeho života, preňho evidentne znamenali veľa (moje stredné meno je dôvtip). A asi sa oňho začnem zaujímať viac, práve vďaka Mattovmu stvárneniu, z ktorého vyplýva moje indi-vindi subjektívne hodnotenie. „This is how I want to die!“ Ja tiež. I know the feeling, bro. (19.11.2013)

-"And the book I'm now writing is perhaps an attempt to set the record straight, well as straight as it's possible to be." Hehe. Film samotný je bohužel/paradoxně až příliš krotký na to, aby byl něčím jiným než nevýraznou jednohubkou. Ale čím déle nad tím přemýšlím, tím míň jsem si jistá i tím. Jednohubka by měla být aspoň zábavná během sledování, i kdyby na ni člověk hned potom zapomněl, ale "Christopher and His Kind" byl zapomenutelný už během sledování. "Hahaha koukejte na toho pána, který pociťuje sexuální rozkoš z bolesti" střídající se s "heh heh náckové nás vymažou z tváře světa". Nemyslím, že se filmu podařilo vystihnout, jakou osobností Isherwood vůbec byl, nebo aspoň vědomě pojmenovat, že byl nepostihnutelný a rozporuplný. Výsledek je povrchní a nefungující. (30.12.2022)

Pořád jsem uvažovala o tom, jestli podobnost s Kabaretem je čistě náhodná. A vida - není.Pokud jde o další čistě náhodnou podobnost, Matt Smith mi zpočátku připomínal Jana Hrušínského a jako starší Nicka Nolteho. Zaujala mě propracovanost scény pálení knih: Isherwoodův přítel W. H. Auden byl druhým manželem Eriky Mannové, t.j. zetěm Thomase Manna, jehož knihy byly (kromě jiných) tímto způsobem likvidovány. A propos, distributoři, kam se poděla čárka před oslovením? (13.05.2012)

Asi bych hodnotil výš nebýt toho jalového zpracování a nemastné neslané herečky, která měla ztvárnit nejvýraznější roli šantánové zpěvačky - na Lizu Minnelli opravdu neměla, paradoxně jí chyběla nehorázná afektovanost. Film je až moc polopatistický a má tendenci vysvětlovat (nestačila Davidova hvězda na okně, ještě k tomu musel být záběr na sedmiramenný svícen), což se k dramatům moc nehodí. Chápu, že se jedná o televizní film, a když to srovnám s českými televizními inscenacemi, nad kterými by člověk plakal, tak tleskám, ale přecejen si snímek vzal až moc velké sousto, navíc s legendárním Cabaretem v zádech. Matt Smith se ale do role perfektně hodil a docela odpovídal mé představě o Isherwoodovi. (25.11.2012)