Klukanda

Tomboy. Při tomhle slově se mi vybaví malá Freja Erichsen, jak někde v Dánsku kope s klukama fotbal. Ale co říct k filmu? Tomboy si na nic nehraje, předkládá všechno tak, jak je a je jen na nás, jak si to všechno přebereme. Proto i to pomalejší tempo. Jako kdyby to říkalo "takhle to prostě je a je mi jedno, co si o tom myslíte." Je to zvláštní film, takový jiný , ve svém jádře jednoduše prostý, ale hlavně opravdový. A právě ta opravdovost ho povznáší z průměru, kterým by bezesporu jinak byl. Proto ty 4 - pro prostotu a uvěřitelnost. Byť jsou slabší. A nutno říct, že malá Zoé má potenciál. (02.02.2012)

Musím říct, že mě se na filmu nejvíce líbil vztah Laury (Michaela) a jeho sestry Jeanne, ten byl krásný. Kéž by se tak měli rádi všichni sourozenci. Samotné téma bylo taková odlehčená verze Kluci nepláčou. Laury mi bylo líto, protože jejího problému si nikdo z rodičů nevšímal a tak na to byla sama a hlavně se mi nelíbilo, jak to konci "rozumně" vyřešila její matka. Myslím, že to šlo vyřešit i jinak, alespoň tak, aby Laura nebyla tolik ponížena. Jinak skvělá práce s dětmi. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Laura bránila svou malou sestřičku jako Michael. (06.09.2017)

Trampoty s genderem - téma, o kterém byly napsány stovky knih a natočeny desítky filmů. Co je na Tomboyi tak nové a hlavně tak úžasné, že film hodnotím všemi pěti? Je to civilnost snímku, skvělé herecké výkony (Zoe Héran je opravdu výjimečná a pro tuto roli se snad narodila, ale i ostatní herci se svých rolí zhostili na jedničku), citlivost a citovost, s jakou se o celém tématu ve filmu mluví. Anebo spíš mlčí? Ostatně právě tyto náznaky a nejistoty někdo může snímku Tomboy vytýkat. Podle mého názoru se celá ta zmatenost nejen Laury, ale i jejího okolí stala perfektním zrcadlem celé problematiky. Laura je zmatená a její nejbližší s ní. Hledají správné řešení. Existuje ale něco takového? Stačí si obléct masku universality a všechno bude v pořádku? Tyhle otázky fillm divákovi nabízí a nechává ho, ať o odpovědích přemýšlí sám. Jsem nadšená. Ať žije Festival francouzského filmu. Viva le film francais. (24.11.2011)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] Na Francúzoch mi imponuje ten neúnavný záujem podať akýkoľvek zložitý podnet čo najpresvedčivejšie. Ich sila spočíva v tom, že sa okrem realistického interferovania dokážu človeku dostať pod kožu a zarovno z neho vyždímať maximum. To sa takmer podarilo aj snímke "Tomboy", ktorá nevyhýbavo rozoberá ťažkosti/radosti dospievajúceho dieťaťa Laure súvisiace s etablovaním sa v kruhu sídliskových kamarátov. Doma Laure, vonku Mikaël, pravda strieda klamstvo a nezrelý adolescent (pre mňa) obdarený (pre niekoho) trpiaci diferencovaným ponímaním svojho pohlavia (dievča cítiace/vyzerajúce ako chlapec) pomaly mieri do slepej uličky. Vidno, že čo sa týka vypodobenia reálií/šikovných "junior" hercov si Céline Sciamma potrpí na subtílnu vizáž záberov a tým ako receptívne usmerňuje spletité okolnosti brnká na tú správnu, zamysleniahodnú strunu. Filmu však chýba ta pravá kontemplatívna dimenzia, ktorá by návštevníkovi do hlavy nasadila neposedného chrobáka a vryla mu ho do pamäte aj na dlhšie, než je len trvanie fesťáku. Dá sa hovoriť o pôsobivom načrtnutí ďalšieho neľahkého endogénneho rozporu, ale ako vrchol v danej kategórií to neoznačujem. Za snahu a čistotu malá štvoritá. (22.06.2011)

Céline Sciamma se po Akvabelách opět dotýká tématu sexuální identity, byť v tomto snímku se jedná o náhled opravdu dětskou optikou. Vzniká tak nikoliv sociálně-psychologické drama, ale příjemný, civilní snímek, který i díky skvělým výkonům dětských herců působí autenticky. Nějak tak to prostě v 10 letech v dětském kolektivu vypadá a nemusí nutně jít o krizi v sexuální identifikaci, na tu má, pokud k ní vůbec dojde, Laura/Michael ještě pár let čas :-) (23.09.2014)