Líbáš jako ďábel

O píď lepší než předchozí líbání s bohem...Záchranou byla perfektní a důvtipná Eva Holubová spolu s charismatem překypující Jiří Langmajer a zbytek zase jenom nevyhnutelná břečka - bohužel. Věřte mi nebo ne, ale existují i horší české filmy a přestože paní Poledňáková nepatří mezi mé oblíbené musím prostě dát 3/5. Jediné co bych tomu vytkla je příliš dlouhá stopáž, která nemá opět půl filmu absolutně co nabídnout a další akční půlka to příliš nevyvažuje. Tak tedy přespříliš akce ve stylu komediální bondovky a trochu té Daniele Steel a Rosamunde Pilcher jak bývá v ČR zvykem. Dívala jsem se na jakési krátké video o natáčení tohoto filmu a ten pouhý sestřih s vtípky a nepovedenými scénami a zpovědmi herců byl zajímavější než film jako celek - to zrovna nevěstí nic dobrého. (04.02.2013)

Typická česká tvorba, která si své diváky rozhodně najde, já mezi ně ovšem nepatřím. Občas jsem se zasmál, ale ne tak jak bych chtěl. Od druhé půlky to jde navíc strmě dolů, to už mě fakt nebavilo. Hlavní trojice, řekněme, mi celkem seděla, tak jako v předcházejícím díle, ale Holubovou nemůžu vystát...50% (02.11.2013)

Marie Poledňáková se měla přestat režisérsky a scénáristicky navěky odmlčet již před více jak 20ti lety. Její vizáž transexuála a také filmové výtvory z dnešní doby jsou kaňkou na jejich legendárních komediích z let dávno minulých. Líbáš jako ďábel je již volným pokračováním úvodního filmu Líbáš jako bůh a kvalitou si rozhodně nemají ani jeden co vyčítat. Taková česká seriálová telenovela hozená na stopáž celovečerního filmu. Zároveň nesmírně hloupá a nudná. Bohužel vidím sebe kolika lidem se tento film opravdu hodně líbí a tak se nedivím, že vůbec vznikl a že podobné filmy stále vznikají. Ano jde pouze jenom o zisky nikoli o kvalitu. Nasmál jsem se hodně, ale asi ne tak jak si tvůrci představovali. (30.10.2012)

Vidět ten film v jakoukoliv jinou dobu, než jsem ho viděl, asi by mé hodnocení bylo horší. Ale na večer prvního svátku vánočního, kdy jsem byl obložen cukrovím, salátem a jinými hříšnými pochutinami a rozhodně jsem nechtěl u něčeho přemýšlet a namáhat si mozek - tak na přesně tuhle dobu ten film sedl. Celkem nic jsem od něj nečekal, šel jsem do něj prakticky jen kvůli někdejší československé ikoně italského horrorového filmu Zoře Ulle Keslerové (a pokud je to ve filmu ta, o níž si myslím, že to je - přece jenom nějakých 25-30 let dělá své - tak na 62 let nevypadá vůbec špatně), ale musím říct, že jako lehká, prakticky bezobsažná zábava na odpočinkový večer, to i docela šlo. Mohlo to sice být kratší, mohly se vyeliminovat nudné až trapné úseky a scény, ale tu a tam jsem se i nahlas zasmál. Bartoška docela hlásí, Nela Boudová je prostě kus a její taneček výborný (ano, je to útok na první signální, ale proč ne?), postava Kostkové je ve filmu naprosto zbytečná, ale naštěstí se na ní strašně hezky kouká, Kaiser je v pohodě no a Holubová se svého přehrávacího patosu zřejmě již nikdy nezbaví. Nejhorší na jejích posledních rolích je, že poskytuje úplně přesně to, co od ní čekáte, jakoby ustrnula v nějaké své formě, která se sice divákům líbí, ale pokaždé, když jí znovu a znovu opakuje, už to spíše prudí, chtělo by to nějakou naprosto odlišnou roli. A kromě toho, Češi se ten product placement asi nikdy opravdu nenaučí, místo toho jím dál budou znechucovat diváky. Je to prázdné, je to zbytečně natáhlé, je to vlastně bezobsažné, ale je to místy i zábavné. Do kina bych na to určitě nikdy nešel a jsem velmi rád, že mi ten film skřížil cestu patrně v ten nejlépe vhodný okamžik, abych ho neposlal do kytek. (26.12.2012)

Mno, takže co jsme se dozvěděli, pokud už jsme to dávno nevěděli nebo nečetli v bulváru. Olda Kaiser vypadá po odvykačce svěže, Bartošku furt baví golf, Magálová slovenský akcent nikdy skrýt nedokáže, Kostková má po porodu velký balóny, Holubová stále příšerně přehrává. A Poledňáková už dávno neumí točit vtipné komedie. Je to ovšem o úroveň vstřebatelnější než nesnesitelná jednička a nemá to tak nechutné a iritující ideologické podhoubí jako Muži v naději. [Kino] (10.05.2012)