Líbáš jako ďábel

Líbáš jako bůh mi přišlo jako fajnová česká komedie, která ke kvalitě má hodně daleko, ale zase na druhou stranu pobaví. Proto jsem jí tenkrát taky chtěl vidět a taky proto, a hlavně proto, jsem jí tak chválil. Každopádně od druhého dílu jsem čekal přesně to samé a dostal jsem něco, o čem vlastně nevím, co si mám myslet. Herci si udělali výlet do Maroka, sem tam chlastaj a žerou v all-inclusive hotelu, sem tam si jdou zastřílet golf. Do toho probíhá, jak zběsilej uprchlík, příběh, který nemá hlavu ani patu. Pak se třeba stane, že Holubová blafe česky, nějakej cizinec nečesky a pořád spolu zvládají vcelku schopný dialog. Ne, tohle už prosím ne. Je pravda, že občas jsem se zasmál. Kaiser, Bartoška a Langmajer fajn. Ale tohle není film, který by je nějak proslavil kvalitou, tohle je prostě jenom film, u kterého si odpočinuli, hodili si pohodičku, neřešili nic a vypadnul z toho tenhle šílenej paskvil, kterej není pro diváky víc, jako výsledek jedné dovolené party herců. (11.02.2013)

Řekl jsem si, že se jednou podívám na film tak, jak ho vidí "obyčejný Čech" - tedy v televizi. Samozřejmě jsem tomu nevydržel věnovat pozornost. Reklamní pauzy byly v podstatě milým vysvobozením, protože reklamy na prací prášky a upoutávky na dvacátou osmou letošní reprízu Purpurových řek byly o několik řádů zábavnější než oslizlý produkt Marie Poledňákové. K tomu filmu ani není co říct. Jen že prostě "ne". (02.11.2013)

"Přece si za svůj honorář nebudu kupovat bývalou ženu budoucího manžela své bývalé manželky." Tak to má logiku, zejména když se jedná o královnu protivnosti Bohunku. Nicméně postava pohodového Karla mě bavila nejvíc a konkuroval mu vlastně jen "bezdětný" majitel Ferrari Láďa svým tancováním v kšandách. Jinak mě to bavilo o dost míň než první díl a tak, přestože jsem přející člověk, tentokrát jsem štábu ten výlet do Maroka moc nepřál. Snad se tam alespoň dobře vykoupali a pěkně opálili, protože marocká linie filmů na mě působí proti té české značně zoufale. (22.01.2017)

Láska kvete v každém věku, ale to (autorská) plíseň taky. Marně přemýšlím, Jak vytrhnout Marušce tužtičku, ale jelikož to byl údajně její poslední filmový počin, zachovám dekorum. Asi jako v tom frku, kdy se soudruh ptá na dílně kolegy, proč nebyl na poslední členské schůzi KSČ a on mu odpoví, že kdyby věděl, že je poslední, tak přijde.. (02.01.2014)

Mno, takže co jsme se dozvěděli, pokud už jsme to dávno nevěděli nebo nečetli v bulváru. Olda Kaiser vypadá po odvykačce svěže, Bartošku furt baví golf, Magálová slovenský akcent nikdy skrýt nedokáže, Kostková má po porodu velký balóny, Holubová stále příšerně přehrává. A Poledňáková už dávno neumí točit vtipné komedie. Je to ovšem o úroveň vstřebatelnější než nesnesitelná jednička a nemá to tak nechutné a iritující ideologické podhoubí jako Muži v naději. [Kino] (10.05.2012)