Generation P

No uf, já už se začínal bát, že z toho bude jen další feťácká komedie, ve které se veškerá kritika společnosti upozadí natolik, až se v tom všem utopí, ale i přes tu fůru bizarních scén celý ten příběh naštěstí dal smysl a veškerá kritika konzumnosti a ovlivňování lidí skrze reklamy tu naštěstí stále funguje. Jak těch prvních 10 minut začne poměrně nevinně, tak chvíli poté objeví ústřední postava halucinogenní houbičky a drogy obecně a už to celé jede ve spoustě naprosto šílených scén. Šílených scén, které sem tam občas vtipné skutečně jsou (a třeba ze scény vyvolávání Dostojevského jsem málem dostal záchvat smíchu) a i dostatek těch satirických se najde, ale z většiny z nich jsem měl úplně stejný pocit - a to ten, že to sice je dost divné, ale že by to jen díky tomu dokázalo vytvořit silnější atmosféru nebo obhájit dvouhodinovou stopáž, to v žádném případě. Nebráním se možnosti, že mi něco uniklo a že to tím pádem může být hlubší než se zdá - o Ištar vím jen to, že to je nějaký bohyně a víc nic, takže ty odkazy na ni možná v celku nemůžu úplně posoudit, ale vzhledem k tomu, jak vypadá vše ostatní, mám opravdu pocit, že to celé je vlastně jednoduché a ty halucinogenní scény jsou tam hlavně proto, že režisér u natáčení asi fetoval a prostě to celé chtěl podat jako dost podobný zážitek. Tak jako tak, na víc jak tři hvězdy to stejně nevidím, jelikož to ve mě nic moc silnějšího nezanechalo, kvůli tomu, jak moc se to utápí v samoúčelnosti. Ale potěšilo mě, jak to hezky ryje do všech stran, to cením vždycky. 3* (19.12.2022)

Očekával jsem film nesmyslný, nekoherentní, halucinogenní.. a nakonec byl mile překvapen. Přese všechny halucinace a sny má příběh srozumitelný vývoj, spád a hlavně notnou dávku absurdního humoru. Třešničkou pak byly vymyšlené reklamy. PS docela mě překvapil soundtrack, poměrně orchestrální a místy epický. (12.07.2011)

Režisér před filmem mluvil o tom, jak z něj všichni (včetně ruského prezidenta) mají halucinace. Já halucinace neměla. Ale uznávám, že ten film je docela střelený. Sušené muchomůrky místo chipsů, nedostavěná kontrolní věž jako věž babylonská, kdo tomu všemu velí (o tom nepřemýšlej!), reklama nikoli jako prostředek k prodeji zboží a do toho všeho mýty o Ištar .... Spoustu jsem toho tam nepochopila, místy na mě ten film působil až moc hlučně a zmateně. Dávám tři hvězdičky, nikoli však proto, že by to byl průměrný film (to rozhodně není). Pokud v Generation P objevíte to něco, na co já nepřišla, vaše hodnocení bude možná trochu vyšší. (06.07.2011)

Dokud začátek vypadal jako jistá obdoba ruských Básníků, rozčarovaných novou dobou a nucených se přizpůsobit, docela mne film bavil - ano, nelze přehlédnout všechny ty odkazy, skutečnost, že politika je jen kulisou v televizi na pozadí, protože realita je jiná apod. Jenže pak se objeví zcela nečekaně Babylón, halucinogenní látky, a najednou je z toho vlastně obyčejný příběh o vzestupu a pádu reklamního textaře, jen tak nějak okořeněný trochou mystična a halucinací. Slušná kamera i herci, ale přišlo mi v určité fázi, že film nejenom že klouže po povrchu (podobně jako když u nás mapují současnost čeští filmaři s Hřebejkem v čele), ale dokonce zbytečně některé věci přehání (taky jsem v reklamce dělal, a zas ne všichni jsou tam magoři). Atmosféru má film dobrou, ale prostě na tu dlouhou stopáž neudržel mou pozornost a zájem. (11.11.2016)

Příliš jsem od filmové podoby Pelevinova románu (vyšel před lety i v češtině) nečekala, o to více jsem byla velmi příjemně překvapená. Sžíravě sarkastický snímek je na základě románu přesně vázán na situaci v období totálního jelcinovského rozkladu, avšak díky tomu, že se zatím Rusko během putinovské éry posunulo jinam, získali autoři nejenom prospěšný nadhled (vidí z dálky, vidí lépe), ale dokonce se jim podařilo dotáhnout vývojové tendence, které jsou u Pelevina - logicky vzhledem k historickému omezení - pouze naznačeny. Takže jsme svědky mj. reklamní masmediální "výroby" nového "lidového" politika, v němž není těžké rozeznat právě Putina. Ostatně, zakázková výroba vhodného politického ksichtu není nic nového ani u nás, že ano. Film je neobyčejně pronikavým obrazem společenského chaosu a rozkladu jelcinovského Ruska (včetně scény, kdy dá prezident rozstřílet parlament!), hlavně je však sondou do obludné hry o moc, v níž sice ti, kteří určují uchazeče o trůn, nejsou známi (a je životu nebezpečné je znát), nicméně všechny reklamní a PR agentury pro ně makají, až se od TV obrazovek a billboardů kouří. V tomto smyslu film připomíná americkou sondu do zákulisí moci - Vrtěti psem. V Rusku se však vede válka o moc na vlastním území, což platí i pro Čečnu. Generation P čili Generace Pepsi je výjimečně inteligentním a zároveň neobyčejně (trpce a mrazivě!!!) zábavným dílem, pokud se samozřejmě divák alespoň trochu orientuje v ruských poměrech posledních dvaceti let. Co však pochopí každý, je současná obludná propojenost reklamy a politiky. Od perverzního cynismu reklamních sloganů a šotů lze hladce přejít k masmediální výrobě jakéhokoli politika, hlavně když je to skvěle zaplaceno. A kdo že to platí? Na to se neradno ptát. Ani v Rusku, ani u nás, ani kdekoli jinde. Generation P by měl každý občan povinně vidět vždy před parlamentními volbami. Sice mu to hovno pomůže, avšak alespoň už nebude moci alibisticky lkát, že byl "zase oklamán". Všimněte si, že právě nyní se opět chystá další reklamní volební kampaň a vhodný ksicht, tentokrát to vypadá na ksichtici, už je podle všeho vybrán a zaplacen. (01.06.2011)