Konkurs

z dnešního pohledu přetechnizovaných filmů a rychlých střihů velká nuda. navíc forman natáčel většinou pouze obraz, neměl na kameře mikrofon a dialogy jsou pak dotočené a synchron je mnohem horší než u jednohlasého simultáního videodabigu za socializmu. Některé dilaogy chybí úplně, tohle je pro mistra spíš ostuda. (06.09.2007)

Taková hvězdná pěchota Superstars let minulých. Ošklivá a špatná zpěvačka je střídána ještě ošklivější a horší zpěvačkou. Taková sešlost zrůdiček, která byla navíc napěchovaná neposlouchatelnými pokusy o zpěv. Bída a utrpení. Snad ještě větší blbinka než předskokan nesoucí název "Kdyby ty muziky nebyly". Nechápu, proč o něčem tak bezvýznamném točit snímek. Naštěstí z této mladické nerozvážnosti Miloš brzy vyrostl. Nemůžu si pomoci, ale zase je nutné sáhnout po odpádku. (01.06.2016)

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit koukat se na zkoušku dvou dechovek. Jenže mladý Forman je nabitý nápady a nešetří na formální struktuře. Ostré kontrapunkty (stáří x mládí, směšné x vážné) vykresluje satiricky střihovou skladbou a ironický dojem, kterým celý film pomrkává na diváka je ještě podpořen nepatrně jízlivým vyústěním, kdy se mladíci pouze prohodí ve svých rolích a pokračují po vyhození ze svých orchestrů v hraní. Druhá povídka je nejlepším důkazem toho, že touhy po bulvární pikantnosti nejsou jen jevem 90. let a dál, ale trvají už sakra déle. Semafor byl jistě na počátku 60. let pro mladé lidi hlavním stanem Západu. Přesto nenese Konkurs rysy ani tak Superstar, jako spíš důmyslné mystifikace ve stylu Roku ďábla. Je to "reálný" příběh zmarněných nadějí dvou dívek a zároveň jasnou deklarací ironického gesta umělého narativu. Když už jsem u té dokumentární formy. Koncept třesoucí se kamery samozřejmě podporuje mystifikační realitické směřování, na druhou stranu mi právě v druhé kapitole dost vadil asynchronní zvuk, který nekorespondoval s obrazem. Jinak výborný debut. (11.08.2009)

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)

Nemůžu si pomoct, ale 5! Možná je to hudbou, možná Láďou (Jakimem) a v předcházejících "Muzikách" Vláďou (Pucholtem), kteří se nám tu poprvé představují, stejně jako unikátní Jan Vostrčil - ale také Věra Křesadlová, skutečně krásná, a samotní Jiří Suchý se Šlitrem a vůbec celá jedna generace, hledaná a pozorovaná neskutečným a originálním Milošem Formanem. Setření hranic žánrů hraného a dokumentárního filmu, spontánní podoba natáčení (kamerou, nesenou panem Miroslavem Ondříčkem), neuvěřitelný Formanův cit. Co se stalo Věře Křesadlové, nechápu, ale je mi to strašně líto. A s kytarou Ladislav Jakim s kamarádkou (Markéta Krotká?) sice v konkurzu vybráni nebyli, ale zato se, ten kluk, rolí v Černém Petrovi postaral o navždy nesmazatelnou věc (na startu nesmazatelné české a slovenské filmové epochy). Pět palců nahoru, s tím, že bych v té době chtěl vyrůstat. (07.01.2009)