All That Jazz

Napriek záveru (či práve vďaka nemu) krásne pozitívna a zhovievavá oslava ľudského života v celej jeho rozporuplnosti. Značne autobiograficky ladený muzikál geniálneho Boba Fosseho, ktorý však vďaka priam heroickému výkonu Roya Scheidera ďaleko prekračuje ohraničenosť osobnej spovede. [100%] (08.09.2005)

Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % (17.02.2013)

Velmi provokativní a vyzývavý muzikál o užívání si života plnými doušky v kontrastu s možnou smrtí. O osobitém tvůrčím procesu i bezbřehé marnivosti. Bob Fosse režíruje poměrně ponurý děj s nadhledem a vtipem. Páteří snímku je herecký výkon Roye Scheidera, jehož donjuanovský režisér se pod tíhou svého bouřlivého životního stylu a pracovní vytíženosti žene do záhuby. Závěr byl na můj vkus možná až zbytečně natahovaný, i když to byl jistě tvůrčí záměr. U tohoto snímku jsem velmi rád, že se mi ho podařilo vidět na velkém plátně. To zážitek umocnilo. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

Bob Fosse se tímto u mě, spolu s "Kabaretem", zařazuje mezi nejoriginálnější muzikálové režiséry. Sice jsem svými životními natož hudebními postoji někde trochu jinde, ale ten muzikál má neskutečnou filmovou sílu. Muzikál, který je více o tanci než hudbě a jehož setkání se smrtí patří mezi ty filmově nejpůsobivější, co znám. (23.02.2007)

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% (18.06.2006)