Lore

kdyby kameraman netlačil tolik na pilu a trochu krotil svoje jinak líbivé, ale postupen času okoukané až nudné a vtírávé vizuální orgie, a kdyby příběh měl o kousíček silnější ústřední motiv, který šel právě na úkor záběrům na vlnící se trávu a rozkládající se mrtvoly, napálil bych tomu pět hvězd. takhle jen slušné čtyři. (13.03.2013)

Příběh bych si rád užil, protože tohle vypadalo po celou svoji délku jako kvalitní poválečné syrové drama, bohužel mi film zkazil jeho formát. hraje si to na jakýsi art s rádoby úžasnými záběry, čumícími prodlevami a neskutečně kurevsky dementně poletující kamerou, což mě dost sra... vadilo a shodilo o jeden a půl stupně blíž mému zapomnění, které zanedlouho nastane. A přitom to mohlo být fakt dobré. Holt "festivalák", no. ~ 2,5* (23.05.2013)

Poslední dobou mám štěstí na po-válečný filmy. Lore a Rána z milosti jsou z těch, které připomínají, že mír nezalévá zpustošené země výhradně slunkem. A i kdyby jím ano, žerasa, institucí a hranic (nejen mezi sektory) se jaksi nedostává. Anabáze sourozenců a "Žida" je dle očekávání hlavně cestou duchovní. Skupinka po nešťastném rozžehnání se s angažovanými rodiči záměrně opouští zbytky civilizace, která se omezuje na urbanistické zlomky vybydlených lesních samot, zbořených mostů a stodol. V nádherně nasnímané přírodě jaksi lépe než v obligátních troskách velkoměst přesněji vyznívá jaksi čistý, byť drsný bod nula, na němž se Německo koncem války ocitá. Kamera umně balancuje vizuál na hranici nestylizované krásy, aniž by přetékala do samoúčelného kýče. Ačkoliv režisérka sází spíš na obrazy a situace a slovy pro zřetelně domělou nedostatečnost, či až příliš zřejmým záměrem blýsknout se rafinovanějšími způsoby ["pohřeb" fotografií, černé prádlo] neplýtvá, sílící dilema hlavní hrdinky podává šikovně, nezjednodušeně a přesto čitelně tak, že realisticky zachovává nezvědomělý charakter konfliktu. Ve zdánlivě monolitním vyprávění se skutečnost, že se jedná o precizní, subtilní práci, snadno zaniká. Nejšokantnější překvapení mi přinesla až po-filmová rešerše ve formě zjištění, že představitelka hlavní role Saskia Rosendahl je cosi-jako-NEHEREČKA. Ne na dlouho (jak naznačuje i výčet chystaných projektů); její pamětihodný výkon dalece přesahuje meze podmanivé dětské spontaneity. (05.07.2013)

Mám takový pocit, že si hned několik režisérů včetně režisérky Lore myslí, že k tomu, aby byl natočen dobrý psychologický film, stačí akorát použít ruční kameru, tvořit výhradně dlouhé záběry a sem tam hodit nějakou tu gore scénu, aby se z toho obecenstvo posadilo na prdel. Lore, téměř dvouhodinový road movie s poválečnou tématikou, mi subjektivně připadal dlouhý zhruba tři hodiny a s přibývající stopáží jsem měl chuť hledat nějakou pointu či náznaky příběhu pod sedačkou, kde jsem však nenašel nic než pár pukanců popcornu. Na filmu je hodně znát, že by strašně rád chtěl být něčím větším, než ve skutečnosti je, ovšem pod silným nánosem pěkného vizuálního balastu se neskrývá nic, co by dokázalo svérázně pojmenovat či v nevšedním světle zobrazit atmosféru doby, respektive řádně vykreslit vnitřní psychologii nejen Lore, ale i ostatních postav, se kterými jsem tak ani na chvíli nesympatizoval, neboť mi jejich motivy a jednání připadaly jednoduše nepřesvědčivé. Přece jen bych očekával, že když už snímek neoplývá kdovíjak bohatou fabulí, bude se zaměřovat na zobrazení změny vnímání politické situace v Německu prostřednictvím hlavní hrdinky, bolestivé odvržení důtklivě vštěpovaných ideálů a přijetí nových světonázorů či hledání nového smyslu života. Nestalo se tak. Snímku zoufale chybí nějaká hloubka, která by dokázala dát zvolenému námětu větší smysl a neudělala tak z válečné tématiky jen zbytečnou kulisu, jež dává prostor akorát k pár scénám s krví a zabíjením. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že se paní režisérka prostřednictvím dlouhých záběrů a detailních záběrů kamery snaží jen prachsprostě opíjet diváka rohlíkem. Naprostá absence nějaké gradace, zajímavé myšlenky, katarze v závěru. Už dlouho jsem se v kině nenudil tak moc, jako právě při sledování Lore. (29.06.2013)

Pokud pominu decentní nesrovnalosti ( v noci svítí slunce, cestovatelé nic nenosí a stále vytahují nějaké "zbytečnosti" ze zavazadel, malému capartovi niko nemění plenky., natož aby je prali..) tak se jedná o neskutečně živý film. Úžasná barevnost, fantastický způsob ostření, výborné pohledy s kamerou a výtečné zpracování střihu ... prostě celková ucelenost. Jedná se o dobře zpracované vyprávění příběhu, jednoduše jako ze života. (02.07.2014)