Bohemian Rhapsody

Odkedy začali hrať Fat bottom girls som tomu strašne chcel nasoliť plný kotol, pretože som zrazu znova bol ten pätnásťročný chalan čo celé dni počúval Queen až z toho uši boleli celý panelák. Lenže priznajme si napriek výborným hereckým výkonom , a to nielen Rami Maleka (Gwylim Lee ako Brian May je čistá kópia gitaristu Queen) je scenár prvoplánový a Bohemian Rhapsody je pomník titanovi, zložený zo zábavných historiek bez patričnej hĺbky. Ten film šlape ako švajčiarske hodinky a Live Aid je výborným vrcholom aj zakončením a po skončení máte ozaj dojem, že ste videli "niečo" ale keď sa to rozloží v hlave, je to len perfektne vykalkulovaný hagiograficky poňatý životopis bez pridanej hodnoty. 8/10 P.S. Som prekvapený, že to, čo som na Queenoch obdivoval, a síce že každý ich album je diametrálne odlišný, vlastne nebola náhoda ale úmysel. (03.12.2018)

Rád bych viděl i nějakou tu kontroverzní, na dřeň jdoucí verzi příběhu Freddieho a Queen, ale spokojený jsem i s tímhle feel good hudebním filmem, který črtá standartní story vzestupu, pádu a smíření (a hledání vlastní sexuální identity), ovšem za doprovodu nesmrtelné hudby a s famózním výkonem Rami Maleka jako Freddieho. (04.11.2018)

Přespříliš konvenční, od jakékoliv kontroverze odproštěný biografický snímek...překvapivě vzhledem k tématu... Bublina přehnaného očekávání, jednoznačný hype roku! Ten film je záměrně plochý, natočený tak, aby hlavně nikoho neurazil, nebyl ani trochu kontroverzní a měl vysokou návštěvnost. Vysoce konvenční počin o silně nekonvenčním člověku... (09.02.2019)

Hudební spolek Kvír, vedený nesmírně talentovanou sexuálně dezorientovanou princeznou s východoněmeckým pornoknírkem, byl bezesporu kreativním fenoménem homohudby osmdesátých let, který dodnes nepřestává inspirovat ani jindy striktně heterosexuální génie. Citlivý přičmoudlý pánský kolonoskoper s přezdívkou Rtuťovitý Alfréd a chrupem jako z karikatury od Vyčítala, obklopený od počátku aurou perverzní dekadence, neboť v jeho pichografii chyběla snad jen zvířátka (samozřejmě samečci), se jasně vždy jevil ideálním materiálem pro rozporuplný autobiografický film, navíc když tak dlouho s popěvkem „We’ll keep on fucking till the end“ na rtech kokotoval s operou, až si střihnul Aidu. Na ten tedy nakonec došlo a je docela škoda, že jej sebrali neseroucímu se židímu Sašovi, protože výsledkem je sterilní kýčovitá Máyová báchorka a megakorektně vyvoněná pohádka o čtyřech bezkonfliktních sluníčkářích, z nichž jeden si sem tam nechal strčit do prdele péro (samozřejmě jen v nevinných náznacích), protože byl bezskrupulózně manipulován zlým intrikánským teploušem. Prostě takový mumulendový perfektně vyhajpovaný videoklip pro hospodyňky za zenitem a obstarožní otyloně, co mají rádi píssničky, ale nechtějí o své oblíbené kapelce slyšet nic fujtajblového, z nějž dosud přežívající členové, majíc zjevně produkci pevně v rukou, vyšli jako usměvavé a pozitivní Bárbinky. Panenka s porcelánovou hlavou, něco, jako když tenkrát Hájlendr romanticky vyprcával v té lezavé kose skotské vrchoviny svou drahou, dokud mu nepošla věkem, v pauzách leštil meč, vítr mu při tom čechral enormně bujnou kštici a vzdouval kilt, chladné slunce něžně svítilo do vřesoviště a na pozadí vyl Bulsara „Who wants to live forever“. Na druhé půlce prdele je to však videoklip fantasticky udělaný, z každého detailu čiší Davčova hodinářská preciznost, výborně odsejpající, dojivý, s dokonale přetočeným koncertem s příznačným názvem Live Aids a famózně zahraný, včetně skvělého výběru všech zúčastněných držek kromě titulní postavy. Homoknír a předkus holt z přišlápnuté ropuchy s vyvalenými bulvami Merkuryho sice neudělají, ovšem pohyby, gesta, mimika i zpěv, to byl v podání toho chcípáckého Sinuheta vskutku dechberoucí herecký koncert hodný Osrala. Takže ač troubící jelen, je to jelen ztepilý, s bujným parožím a v tom kýčovitém lesním zátiší se na něj moc dobře dívá, obzvlášť na velkém plátně. Zdravím tímto svého doktora Albana, který mě na to pod pohrůžkou odpírání léčby hemoroidů přinutil jít do kina. V televizi bych to hodnocení rozhodně asi osekal. (09.11.2018)

(5x) Nikdy jsem nepatřila mezi vyznavače Queenů. Jejich hudba byla pro mne synonymem pro filmového Highlandera a když se zmínilo jméno Freddie Mercury, vybavil se mi maximálně duet s Montserrat Caballé. Ale respektuju film, který s takovou samozřejmostí předává tolik energie. Závěrečná půlhodinka z koncertu Live Aid je výborný nápad. Nač komplikovat něco, co funguje? Že byla skutečnost poněkud komplikovanější? O tom by zase mohl být jiný film. (26.07.2019)