Slova

Realita a fikcia sú k sebe veľmi blízko a nikdy sa nepretnú, ale veľmi blízko sebe je aj nadšenie z filmu na jeho konci a jeho chladnejšie prijatie. Niekedy stačí jedna veta, ktorá môže byť navyše, alebo vám môže ku katarzii chýbať. Rovnako je blízko seba umenie a komercia, tie sa ale pretínajú pomerne často.Výborne scenáristicky vystavaná dráma podľa vzoru "Inception" (ale iba vonkajšou formou), ktorá sľubuje vďaka naleštenému vizuálu historickej časti a dojímavej hudbe pri rozhovoroch so starým spisovateľom silný doják na konci, jej vyznenie je ale skôr chladne artové a preto poriadne neviem, čo si o filme myslieť a prečo sa tvorcovia nepriklonili buď viac k jednému štýlu rozprávania, alebo k tomu druhému. Asi je to tým, že je každá ďalšia rovina príbehu iba prerozprávaná realita, čiže literárne skreslená a zidealizovaná. Veľmi blízko seba sú častokrát aj tri a štyri hviezdy, tento problém ale musím vyriešiť rovnako, ako nám radí Dennis Quaid a musím si jednoducho vybrať. Našťastie sa na rozdiel od neho budem môcť pozrieť do zrkadla aj s pocitom tých štyroch udelených, ku ktorým sa prikláňam vďaka niekoľkým zaujímavým myšlienkam. Úplne sa mi myšlienkovo ponoriť do filmu ale nepodarilo. (22.01.2013)

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

Super námět s oscarovým potenciálem, možností vícevrstvé myšlenkovosti a velkou hereckou příležitostí pro zúčastněné. A nežeby se nevydařil. Jen se nevydařil natolik, jak by si zasloužil. Flashbacky, které měli diváka nechat procítit bolest postavy Jeremy Ironse jsou udělané kýčovitě, což oslabuje celý základ filmu. Rovina “v současnosti” je ale funkční, rozhodnutí Bradleyho Coopera v jeho situaci chápeme a dobře zahrál i následné pocity viny a snahu všechno napravit. Nadstavba s Dennisem Quaidem se snaží o sumarizaci myšlenek s odstupem času a dokonce o intelektuálně hravou relativizaci, ale přišla mi trochu zbytečná, alespoň z pohledu přínosnosti pro příběh. (08.05.2020)

Dvěstěpatnáct příběhů narvaných do stominutové stopáže tak neefektivně, že nezbude čas ani na podprůměrnou zápletku a v podstatě se film nelineárně přesune z bodu A do bodu B, aniž by se cokoliv závažnějšího událo. Což o to, technické zpracování a temná atmosféra na úrovni hadrových pérodaktylů z Cesty do Pravěku není úplně nejhorší a při sledování příběhu z poválečné Francie jsem měl pocit, jako bych skutečně byl na židli před notebookem a koukal na film, ale ten nedodělaný scénář bez pointy a bez ničeho to celé zesyflil. (18.03.2014)

Velice příjemné skvěle obsazené psychologické drama, které mě chytlo od první minuty a do samého závěru nepustilo. Smekám, jak citlivě se podařilo zachytit příběh tří zlomených mužů a zároveň je propojit dohromady tak, aby si méně ostražitý divák dokázal vše správně dovtípit. Nyní vycházející hvězda Bradley Cooper si rozhodně své projekty umí vybírat a já jsem moc rád, že jsem se k poměrně nenápadnému, o to více však strhujícímu, the Words dostal. PS : Jeremy Irons by si nějaké ocenění bezpochyby za svou emotivně vypjatou roli přesvědčivého starce zasloužil....90% (20.03.2015)