Režie:
Gabe IbáñezKamera:
Alejandro MartínezHudba:
Zacarías M. de la RivaHrají:
Antonio Banderas, Birgitte Hjort Sørensen, Melanie Griffith, Dylan McDermott, Robert Forster, Dan Cade, Tim McInnerny, Andy Nyman, Andrew Tiernan (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Země, rok 2044. Sluneční erupce vyhubily téměř celé lidstvo a povrch zamořily radiací. Svět prodělává politickou a ekonomickou krizi a roboti jsou součástí našeho každodenního života. Jsou jištěni dvěma základními zákony. Jacq Vaucan je obyčejným pojišťovacím agentem robotické společnosti, kterému je svěřen na první pohled rutinní případ robota, který se stal obětí manipulace. Během vyšetřování však začíná docházet k závěru, že se někteří roboti dokážou vyvíjet mimo svoje naprogramování. Tento objev může mít vážné důsledky pro budoucnost celého lidstva, jenomže Jacqův zaměstnavatel to nenechá jen tak. Před Jacqem tak stojí volba - postavit se na stranu vlastního druhu, nebo dát přednost robotickým bytostem. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (280)
Já nevím, proč ta budoucnost je vždycky tak divná. Prožila jsem už hodně budoucnosti, věci se mění, ale ne tak podivným směrem asi jim vlezla radiace na mozek. Originální byla ta robotí márnice a Melanie byla umělejší než ti roboti, ulevilo se mi, když ji odbouchla ta děcka asi se na ni taky nemohla dívat. ()
Vizuálně působivá sci-fi ve stylu P. K. Dicka střihlého Asimovem. Trochu kostrbatá příběhová linie o pojišťovákovi, který se nechtě nachomýtne k nevyhnutelné druhové evoluci ve své podstatě nenabízí nic moc nového, ale je to právě ta neotesanost, která zaujme. Banderas hraje velice dobře, ale očividně proti srsti. Atmosféra je někde mezi Blade Runnerem a Elysiem a klidně bych si z téhle neveselé radioaktivní budoucnosti nechal povyprávět něco dalšího. Malinko nadhodnotím, ale opravdu jenom malinko. P.S: Skvěle budovatelské úvodní titulky. ()
Plagiát nejmenovaného Asimovského trháku, který by se chtěl více babrat v hloubce bytí. Bohužel pajdá na všechny nohy a v jednom kuse vzbuzuje v divákovi milion otázek: Jakto, že Banderas v poušti nechcípl? Proč vlezl do rány ostřelovači, když ho minutu předtím viděl v akci a pravidla znal? Kde se chtěli roboti v poušti dobíjet, když v továrně očividně potřebovali dobíjecí stanice a měli s sebou sotva jednu nukleární baterku? V době, kdy je život krutý sám o sobě a přežívají poslední hrstky zoufalých lidí, jsou na každém rohu pokročilí roboti, jejichž úlohy se dávno smrskly na krájení cibule a ukájení hostů v bordelu? Byla nutná béčková thrillerová linka se zajatou manželkou? Film, jehož pošmournost existuje čistě pro efekt a jehož svět stojí na nejasných základech. ()
Do půlky to vypadalo docela zajímavě, ale od chvíle, kdy se Antonio Banderas vydá do pouště s partou robotů a řeší tam s nima nějaký filozofický otázky, je to příšerná nuda. Myslel jsem, že to snad ani nedokoukám, ale věřil jsem, že to ještě zachrání konec, kdy přijde třeba nějaká geniální pointa. Ale ten konec je vyloženě na blití. Už jsem jenom čekal, kdy tam roboti začnou ronit robo-slzy. Dávám jednu hvězdu za první polovinu. Jinak je to celý zralý na odpad. ()
Panečku, to byl ale film. Zrovna v této době, kdy každému na potkání vehementně vyprávím, jak moji vyprahlou duši uspokojují filmy o ničem, se zjeví tento film o ničem, aby mi ukázal, co to je opravdový film o ničem a jak je to celé výsostně neuspokojivé. Přitom kdyby mi někdo řekl, že holohlavý Antonio Banderas bloudí pouští a pochybuje o podstatě lidství, tak budu zřejmě očekáváním skákat vysoko ke stropu, nedbaje nemocné čéšky v koleni. Jenomže mně někdo řekl, že viděl trailer a bude to něco jako horší Já, robot, a tento soud se ukázal jako fatálně pravdivý. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (4)
- Snímek se natáčel v Bulharsku, především ve filmových studiích New Boyana Film Studios v Sofii. (Yardak)
- Elena Anaya, která pracovala s režisérem Gabem Ibáñezem na snímku Hierro (2009), dala přečíst scénář Antoniovi Banderasovi v době, kdy natáčel La piel que habito (2011). (Geriel)
- Antonio Banderas si ve filmu zahrál se svou manželkou Melanie Griffith, svoji jsou od roku 1996. (tomastomb)
Reklama