Présumé coupable

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Dnes jsem si spoluprožila hrůzu nevinných spáčů z probuzení do noční můry a seznámila se s útulným prostředím vazby, vlídným zacházením policistů i profesionalitou soudce, zapáleného pro spravedlnost, abych si vyslechla vznesená obvinění na základě sprostých lží a pochybných důkazů a pozorovala reakce nevinných... až laboratorní práce, řekla bych. Jsem v šoku - z naprosto věrohodné, šílené, strhující atmosféry (a vynikajícího výkonu P. Torretona!), mapující utrpení obyčejného, bezúhonného muže, vydaného na pospas prohnilému soudnictví díky šíleným obviněním jedné odporné pijavice na sociálním systému, kterou měli po dokončení zvláštní školy, ó pardón, teď již základní, abych snad nikoho nediskriminovala, neprodleně sterilizovat, a snad ještě odpornějšího kariéristy, jenž měl být ihned po procesu zbaven svéprávnosti, třeba by to odradilo některé z dlouhé řady čekatelů na úspěch přes mrtvoly... Dál už nemám slov. Zalkla bych se vzteky. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (08.04.2015)

[FFF 2012, Sydney] Zručne obstaraná jednohubka o pošramotenosti justičných orgánov, ktoré si ako zvyčajne robia len to, čo sami chcú, resp. potrebujú. Až sa nechce veriť celému tomu (akokeby) umelo vyostrenému divadielku okolo Marécauxa a jeho prípadu, ale po menšej revízii kadejakých pofidérnych verdiktov z rôznych kútov sveta sa zas pochybnosti o neuskutočniteľnosti skôr vytrácajú, než pretrvávajú. Garenq to vzal od podlahy a ani na minútu nepoľavil, určite má svedomito napozeraného Greengrassa od ktorého si prepožičiava "reportérsky" neposednú kameru spolu so strhujúcim strihom+vypúšťa na plac nezdráhavého Torretona predvádzajúceho snáď ani necvičené a teda perfektne živelné výstupy. "Présumé coupable" nie je žiadnym majstrštykom, tá "televíznosť" sa-aj napriek pravdepodobnej zámernosti-prehliadnuť či naplno obdivovať až tak nedá, no skrz to ide o ďalšie, nadmieru dobre tlmočené trpké svedectvo o relativite pojmu objektivita po ktorom Vám do smiechu celkom iste nebude. (23.03.2012)

Jsem dosti zhnusen. Pokud šlo tvůrcům právě o tohle, tak byla mise úspěšně splněna. Tak nějak stále nedovedu uvěřit tomu, že je někde možné na základě výpovědí několika retardovaných feťáků a dítěte, zkurvit několika zcela náhodným lidem život. To se mi pozdává jako dost velká píčovina, i když do toho všeho zakomponuji nějakého toho kariéristu. Tento snímek je opravdu neuvěřitelně depresivní. Pokud se dokážete alespoň malinko vžít do role hlavního hrdiny a představíte si, že nad dalším průběhem vašeho života nyní ztrácíte veškerou moc a váš osud bude nyní pouze v rukou několika totálních debilů, kterým jste absolutně lhostejní a ani v koutku duše o vás nesmýšlejí jako o lidské bytosti, tak se ocitnete náhle v situaci, která vám významně pozvedne adrenalin. Osobně se přiznám, že kdybych si někdy měl projít podobnou noční můrou, jako hlavní hrdina v tomto filmu, tak bych celý zbytek života vložil do honby za satisfakcí. Klidně bych oka nezamhouřil, dokud by kompletní sestava debilů, kteří se zasloužili o zkurvení mého života, neodpočívala pár metrů pod zemí. Hlavní hrdina s tím válčil, v rámci možností, slušně. Bezprostředně po zhlédnutí filmu jsem se musel jít trošku proběhnout a vyčistit si hlavu, protože bych tuze nerad usínal s pocity křivdy, bezmoci a toho nejryzejšího projevu bezpráví, se kterým se nedá bojovat. Velmi silné téma. Velice slušně zpracované. Vznik něčeho podobného bych čekal spíše více na severu. (12.08.2015)

Tak ma po dlhej dobe niečo naozaj rozčúlilo. Od začiatku filmu som si kládla tie isté otázky: či sa naozaj takéto niečo mohlo stať a ako je to možné. Príbeh je sám o sebe emocionálne vyčerpávajúci a veta "podľa skutočnej udalosti" to ešte znásobuje. Ale Vincent Garenq a Torreton ho posúvajú vyššie, vytiahli z toho ešte viac, aj keď by človek povedal, že už sa to nedá. Prežívala som s Alainom každý moment a rozsudok. Nesmiem opomenúť ani matku zneužívaných detí, že som mala chuť ju uškrtiť značí o výbornom hereckom výkone. Film by mali povinne vidieť všetci, čo pracujú a budú pracovať v justícii. (10.04.2016)