Můj vysvlečenej deník

Příběh o holce, která se považuje za hodně důležitou, ale není tomu tak. Uznávám, že kdybych byl nezralá puberťačka, tak mě to asi srazí do kolen. Nicméně nejsem. Dají se na tom najít i pozitiva - Kohoutová, Stašová, Žilková, Bareš. Jinak je to film o ničem, ale zase nutno říci, že ničím neuráží. Alespoň ne moc. (16.06.2015)

V rámci české kinematografie příjemné oživení a alespoň nějaká snaha o originalitu. Naštěstí je celou dobu na co koukat a film nenudí, přesto by mu podle mě pomohlo zkrácení tak o deset minut, aby nebyl tolik rozvleklý. Potěšilo i obsazení hlavních rolí, ve kterých jsou většinou neokoukaní (ale zkušení) herci, takže za mě určitě palec nahoru. (28.12.2013)

Opět nechápu, proč se film, jako je tento a jemu podobné, označuje za komedii. U komedie se má člověk smát a to se zde u mě ani jednou nezadařilo, ani když jsem si pro lepší náladu otevřel k filmu lahev vína. A i s tou lahví jsem se nudil a čekal na konec. Děj je příliš roztříštěný a postranní příběhy jsou k jeho posunu téměř zbytečné, především ty se spolužáky. Hlavní linie, která se sem tam vynořuje, tedy hledání biologického otce není ani zajímavá, ani vtipná a přestože holky i kluci se snaží, nerozesměje, ani nechytne za srdce. Trošku lepšího zážitku se dočkáme až ke konci, který je ale stejně nudný jako zbytek filmu. (01.02.2013)

Na tenhle film jsem se hodně těšil, protože Veronika Kubařová je mojí velkou oblíbenkyní. Bezprostředně po zhlédnutí ale vidím, že nebylo zas tak moc o co stát - ten film je v podstatě sračka, plná celé řady příšerných hereckých výkonů, unyle splácaného děje (zoufale neschopného doříct někdy nějakou pointu), nevýrazné Wajsarovy hudby a hromady pitomých dialogů. Naopak potěší představitelka hlavní role, celkem příjemná kamera a animované sekvence, které film zajímavě zpestřují. Hledat tam však jakousi generační výpověď je marné - ten film je povrchní jak holčičí časopisy a v nesděluje v podstatě vůbec nic. Celý ten epizodický děj je tak zoufale obyčejný až fádní, až to bolí, a jedinou scénou, ve které funguje nějaké dramatické napětí a emoce, je ta, v níž postava Johaniny matky (výborně zahraná Petrou Špalkovou) seřve a následně vyžene otce Johaniny těhotné kamarádky od jejich domu. Mimochodem když jsem zde zmínil onen dům, nemohu nezmínit svůj údiv nad rozhodnutím zasadit bydliště Johaniny rodiny do Linhartovy vily - odkdy hrome obyčejné rodinky (jak nás o té své - otec: bulvární pisálek, matka: učitelka - v úvodu snímku ujišťuje hlavní postava) žijí v klenotech funkcionalistické architektury z konce 20. let? Celkově se obávám, že zde nemohl vzniknout dobrý film prostě už proto, že sama předloha za nic nestojí. Můj vysvlečenej deník je zbytečný film, na který se rychle zapomene. A současně doklad nedostatku kvalitních scénářů ze současnosti, které by byly schopné sdělit něco o současné české společnosti. Tenhle film neříká vůbec nic, nanejvýš tak usvědčuje českou literární scénu z úplně stejné bídy, kdy se tady vydávají prvotiny literárně impotentním puberťákům, kteří se rozhodli přispět k současné knižní nadprodukci rovněž svou troškou do mlýna, a podpořit tak gradující inflaci tištěného slova. K čertu s těmihle prokletými pisálky. (03.02.2013)

Tři a půl, velmi sympatické překvapení. Přirozené herecké výkony (skvělá Veronika Kubařová, skvělá), režie, která odsýpá, příjemná hudba a vcelku zajímavý děj. O knižní předloze jsem dodnes neměl ani ponětí. Příběh, natočený podle ní, se ale může chlubit tím, že vypadá vážně jako ze života. A to se nejen v českých filmech cení.__P.S. Tak dnes jsem se (po roce a půl) dozvěděl, že žádná knižní předloha neexistuje a já se stal obětí čísi mystifikace. Že by mi to ovšem vadilo, to ne. (30.12.2012)