Ať žije nebožtík

Tak to je po delší době pořádná komedie, která mě i po letech rozesmála. Hugo Haas naplno dokazuje, jak širokým komediálním herectvím byl obdařen. Nejvíc se mi líbilo jeho kostýmní povyražení. Ovšem proč měl namalované rty, to mi asi těžko dneska někdo vysvětlí. Pak naprosto roztomilá Adina Mandlová, která je ve svém rozpuku téměř k sežrání. I po téměř devadesáti letech je to výborná komedie. Závěrem přidávám jednu zajímavost. Když Huho Haas alias Petr Suk dává hostu v restauraci hadičku za krk je vidět, jak ji nejprve dává přes jeho ruku - záběr zezadu. Takže host by si musel hadičky jednoznačně všimnout. V předním záběru má pak Čeněk Šlégl hadičku za rukou, takže si ji nevšimne a navíc dostane sprchu. (26.10.2020)

Martin Frič mi mnohokrát předvedl, že rozhodně umí výrazně lépe. Celý děj se točí kolem předvídatelné a ani za mák vtipné romantické naháněčky. Taková červená knihovna dob minulých, takže ruce pryč od toho. Až na pár vtipných hlášek, které se točily především kolem alkoholu, se moc nebylo čemu smát. Vše je tradičně předvídatelné a opět se Frič drží starého známého tématu, kdy se hrdinové postupně zamotávají více a více do svých lží. Příliš mi nesedl ani Hugo Haas. Přitom samotný nápad s "nebožtíkem" je sám o sobě vynikající a otevřel potenciál spoustě zajímavých nápadů. Nezbavím se pocitu, že se zde určitě dalo vymyslet něco zajímavějšího a vtipnějšího. Nevyplodím ze sebe více, než velice otřepané dva kousky. které dávám s jedním okem zcela zavřeným a druhým přivřeným na maximum. (13.05.2019)

Tak takhle jsem se už hodně dlouho nezasmál! Znaje Hugo Haase pouze jako doktora Galéna z Bílé nemoci, vůbec jsem netušil, jak obrovský komediální talent v tomto herci dřímá. Ve srovnání se salonním humorem Oldřicha Nového a živelnou improvizací Vlasty Buriana mi nenápadné sebeironické glosy a chytré parodie Huga Haase přijdou mnohem zábavnější. Při scénách, když HH telefonuje svému pejskovi, aby si pro něj přišel do hospody, když se vtírá do přízně (mimochodem velice půvabné) Adiny Mandlové hlasem malé holčičky nebo když simultánně "tlumočí" z čínštiny, jsem málem umřel smíchy. Pokud přidáme tradičně nadprůměrnou režii Martina Friče, určitou naivitu, bez které si většinu filmů z tohoto období nedokážu představit, a obvyklé "nahrávače" v podání Václava Trégla, Čeňka Šlégla či Jaroslava Marvana, nelze jinak než za pět. Jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. "Pardon, dovolíte, abych vás na něco upozornil?" "Na co?" "Na sebe." (28.03.2009)

''Lumpíku, to jsi ty? Nezlob se na mě, ale já se opil a teď nevím kde.. kde to jsem. Víš ty co, počkej na mě, já ti přinesu živýho kanárka. Ale.. kde.. kde to jenom jsem? Je tohle nádraží nebo muzeum? Tak víš co, Lumpíku, přijď k divadlu.'' Chudák malý oříšek, úžasný a skvělý mistr ve svém oboru, Hugo Haas, ho nechal čekat před divadlem doslova celý film, že mu z toho až k zemi dlouhé vousy narostly :)) Ach jo, kde jsou prostě ty krásné zlaté časy, kdy se natáčely takovéto filmy. Šílené, báječně promyšlené a na rozdíl od (ne všech, ale drtivé většiny) všech dnešních, v tomto případě českých, novodobých komedií nepostrádající chytrý inteligentní humor. 5/5 (23.12.2022)

V předválečných filmech mám mezery a tohle byla jedna z nich, Hugo Haase navíc znám jen z Bílé nemoci (dr. Galén) a z Fričova Švejka (dr. Katz). Tady mne příjemně překvapil svou komikou v roli synovce - flamendra a svůdníka krásné Adiny Mandlové. Osudová záměna rentgenových snímků odstartuje vodopád Haasových skečů (splacení dluhů v loterii, kdy z vítězného věřitele vytáhne dalších 1100 Kč) a převleků - mj. i za Hitlerova čalouníka s knírkem, učitelku zpěvu, či neviditelnou hodnou holčičku. Některé scénky jsou inspirované ještě v němém filmu - třeba vzájemné polévání s hostem v hospodě a pak pomsta zapojením hadice s vodou za jeho krk. I přes občas vylouděný úsměv mne však Haasova one man show tolik nebavila jako snímky s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w4qdchmCS2Q (08.05.2012)