Casse-tête chinois

Malinko po záruke. Snažiac sa nájsť pohodu roku 2002, cit z roku 2005 - vyústi, iba preto, že musí. Príjemne, nie zbytočne, ale proste sorry - ani jedna z predošlých častí sa do takej miery nehľadala, nebola tak crazy, nesnažila sa natoľko ohúriť všetkým - iba proste išla. Bola život. Nemali ste pocit, že vám niekto skladá puzzle, nechytala vás depka na miestach nepatričných. Duris v tomto filme rozpráva svoju definíciu lásky, a Chinese puzzle ako celok má iskru, ale už bez tej lásky a spontánnosti. Na druhú stranu Klapisch je stále dobrý režisér. Iskrí mu to hlavne v intímnych scénach, keď pracuje s hudbou, alebo humorom. V rámci mojej erazmovej série už bohužiaľ nie autenticky. (22.03.2017)

Je možné mať ideálneho partnera, poskladaného do dokonalého a vyhovujúceho celku? Vytvoreného z malých čiastočiek ako puzzle tvoriace jednotný obraz. Je bežné, ak sa po 10 rokoch manželstva dvaja ľudia v páre zmenia. A zmenia sa tak, že si prestanú vyhovovať, každý môže mať svoju cestu, ktorú s partnerom nevie zosúladiť. A príde nový vzťah, nový partner a život ide ďalej a komplikuje sa, niekedy je až nepochopiteľne prekombinovaný a poprepájaný. Či je film komédiou alebo drámou, ťažko povedať. Odráža v mnohom súčasnú realitu vzťahov, rozpadnutých rodín a partnerov hľadajúcich šťastie. Snaživý je prístup režiséra ponúknuť aktuálnu tému, aj prevedenie filmu pôsobí nenásilne, s postavami sa dá ľahko sympatizovať, mne osobne chýba hlbší prístup, hlbšia psychológia, čo sa však nevylučuje s tým, že sa mi film celkom páčil. (12.03.2020)

Klapischova trilogie zdaleka nedosahuje kvalit Linklaterovo schopností pojmenovávat přesně a správně životní okamžiky, nicméně pokud tohle trio filmů vezmeme o samotě, stojí si velmi dobře. Klapischův pohled na krize v různých životních obdobích je o hodně optimističtější a tím pádem i pro diváka méně náročný. K postavám si divák chca nechca vytvoří vztah a jejich vývoj nedokáže pozorovat bez emocí, takže v zásadě dostáváme ideální kombinaci pro sobotní večer. Nenáročné avšak emotivní. Tím ale nechci Xaviera a spol nijak shazovat. Často i oni trefí do černého a donutí mě k nějakému tomu zamyšlení. Krásný konec. 7/10 (16.07.2014)

Život je i komplikovaný. Tak to bylo, je a bude a my musíme doufat v ty dobré konce a počkat si na ně. Tentokrát není tak trochu hňup jen Xavier. Postavy jsou zase o pořádný kus dál a jejich životy se mění šíleným tempem. Většinou ne jejich vlastním přičiněním. Chyběl mi tam zbytek party, i kdyby to bylo jen to pár minut na obrazovce, třeba jako matka. Ale chápu, že jejich zasazení by bylo těžké, tohle byl už jen komorní příběh čtyř hlavních hrdinů, chaotického milostného čtyřúhelníku. ;) Bylo zajímavé vidět, kam opět došli a trochu v hlouby duše doufám, že třeba... třeba se ještě někdy dozvíme, co s nimi bylo dál. Však Xavier se umí evidentně přizpůsobit jakémukoli městu. Všude je doma. A teď mě namlsal na New York. Jak ráda bych se v krásný slunečný den procházela jeho ulicemi jako on. :-) (20.03.2018)

Cédric Klapisch jako francouzský Richard Linklater uzavírá svou trilogii geografických idiomů (Španělská vesnice, Ruské panenky a nyní Čínská skládačka) ve které v průběhu let sledoval své hrdiny. Podobně jako on alibisticky používá hlavního hrdinu-spisovatele, aby reflektoval předchozí filmy/knihy, a také každý díl zasazuje do nového prostředí. Zatímco Linklater se sevřeněji soustředí na ustřední romantický pár, Klapisch se rozbíhá do těkajících epizodek, přičemž nikdy neztratí optimistický tón vyprávění. Chytře a hravě zde odkazuje na první díl trilogie (rozhovory s filozofy, lesbické balící gesto a zejména spojení dějových linií do nečekané návštevy bytu). (11.04.2014)