Svatá čtveřice

Nízkorozpočtově vypadající ani ne celovečerák podle autorské naivní ero/emo fantazie, aneb v roce 2012 spatřily světlo světa dva filmy (jeden televizní - Definice lásky) podle scénáře Michala Viewegha, a oba dva jsou téměř k nepřežití. Nebýt ženských půvabů a dokonale trefně humpoláckého Hynka Čermáka (o vychrtlém Jiřím Langmajerovi s knírem ála "Guten Abend, Fraülein, ich bin ein Pornoschauspieler aus Jahr 1982" tentokrát nelze říct nic pozitivního), zůstávala by jen neuvěřitelnost a trapnost. My ovšem máme díky doplňující sestavě v podobě dětí "ústředních hrdinů" a Luďka Munzara s jeho filmovou družkou i jakousi vedlejší zápletku naprosto dokonale okopírovanou z Bakalářů (nebo To Nevymyslíš nebo jak se ty další podobné pokusy i z nedávných dob jmenovaly). Přes to všechno je Svatá Čtveřice rozhodně jeden z největších omylů kariéry Jana Hřebejka, u něhož mne zajímala jen jediná věc - dobrá, dvě věci - 1) jestli jsou ňadra Viktorie Čermákové dílem přírody a 2) jak velkou pokutu Prima vyfasuje za to, že tohle nasadila před desátou večerní. 40% (07.07.2015)

Kdyby našemu všeobecně oblíbenému režisérovi bylo o 40 let více a byl již v těch uslintaných senilních letech, tak mu to natáčení budu s nadhledem přát, ale takhle jsem ten kvalitativní skok vůbec nepochopila....v jeho silách ale určitě bylo, aby do toho skrz naskrz dementního projektu vybral alespoň jednu trošku sympatickou postavu. (18.12.2012)

Prohodí si partnery. Nic jiného nehledejme, nic jiného ani tvůrci nenabízí. Teď je otázka, zda čtyři holé zadky tuzemskému divákovi stačí? Jedni zažívají pocity studu až ponížení, druzí si v téhle látce možná i něco najdou, jiní si připomenou chvíle s ošuntělými videokazetami východoněmeckého porna. Nějaké dramatické vztahové momenty nečekejme. Pokud tu totiž má někdo pochyby, stačí pár bezduchých slov od zbývajících tří spolunocležníků a chmury se rozplynou. Nic víc potřeba není. Takže ani žádný vývoj nečekejme. Přesto alespoň u mě pocit nějaké výrazné trapnosti (zas tak hrozné to opravdu není) vzdálila profesionalita tvůrců, třeba obrázky kameramana Martina Šáchy nebo přístup režiséra Jana Hřebejka, který se solidně popral s absencí vypointovaných dialogů. A vlastně i děje. Nepřepnul jsem. Stále razím, že raději Hřebejka (příště už prosím bez Viewegha, Hřebejkova Nevinnost mě navíc navýsost potěšila), než Trošku nebo Poledňákovou. Z kníru Jiřího Langmajera nicméně mrazilo. Příjemně ale nikoli!! (18.01.2013)

"Já přeci nejsem žádná hedonistka." "To nejseš, náhodou seš krásná." Už jsem dlouho nekoukal na nějaký současný český film a zrovna nedávno m známí vykládali o tomhle. Tak jsem to prubnul. Jenže mi neřekli, že v tom má prsty Hřebejk s Vieweghem, což je trochu odrazující kombinace. Nakonec to ale nebylo tak špatné, jak jsem při úvodních titulkách čekal. Přišlo mi to tak nějak lidské a svým způsobem přirozené, zápletka z nastavených reálií dokonce tak nějak logická, protože když už, tak jak jinak by to mělo proběhnout? Hodně jsem ocenil přirozený přístup k nahotě, žádné schovávání, skrývání ale ani násilné strkání před kameru. Byla tam, kde obyčejně bývá a byla tam tak, jak obyčejně bývá. Hrozně mě bavily obě herečky, docela se jim podařilo zastínit ústřední mužskou dvojici (která nebyla nijak špatná, jen by od nich člověk čekal trochu více). Kladem je i fakt, že to skončilo včas, než se to začalo utápět v nejednou klasickém nimrání v kravinách. Zaujala naprostá klasika, známá i z všedního okolí: čtyři lidi si něco užívají, mají to vychytané a všem okolo, místo aby po tom bylo hovno to hrozně řeší. Jak české. Přesto, přesto tomu filmu něco chybělo, nějaká ostřejší jiskra. Některé dialogy neskutečně smrděly papírem a připadalo mi, že i hercům je proti srsti je pronášet. Nebo je jeho kladem to, že je stejně všední a nejednou, i v těch vypjatějších situacích, prostě nudný a šedivý, jako skutečný život. Pravda, někoho úzkoprsejšího může zápletka filmu popíchnout, třeba stejně jako tu kostelní sboristku, mě ale to, co se ve filmu dělo přijde normální, a jak jsem už napsal, v rámci nastavených reálií dokonce logické. (09.07.2015)

Nesnesitelná sračka, u které jsem nepochopil její divný nažloutlý obraz jakož i celkový smysl toho filmu. Působilo to na mě, jakoby si tvůrci chtěli užít zájezd k moři, a u toho museli něco natočit. Námět sám o sobě mi přijde fajn - z nápadu o výměně manželek se vším všudy, navíc v době, kdy ještě nebylo populární mluvit o polyamorii, šlo podle mě vytřískat hodně, ale to by scénář musel napsat někdo jiný než to prase Viewegh, kdo by uměl cíleně tvůrčím způsobem pracovat s trapností, kterou taková situace musí vyvolávat, a kdo by postavám dokázal vdechnout nějaký život - film se s nějakou jejich psychologií příliš neobtěžuje, o nikom nevíme v podstatě nic, podstatné je pouze kdo s kým co dělal a kdo další o tom ví nebo se to před ním tají. Ve výsledku to celé - mj. díky těm bizarním paralelám mezi postavami rodičů a jejich dětí - působí jako nějaká Vieweghova představa o tom, jak to na světě chodí, která je ve svém odtržení od reality nejenom nevěrohodná, ale tím skrytým pohrdavým výsměchem k postavám, který tam mezi řádky cítím (možná ho tam hledám mylně, nevím), skoro až odsouzeníhodná. Nepochybuji o tom, že jsou lidi, kteří si manželství podobným způsobem zpestřují, ale tento filmařsky impotentní pokus vystavět na tom rádoby komediální situace ztroskotává na příšerném scénáři, a ten film je takřka nesledovatelný od prvního po poslední záběr, jak v něm skoro nic nefunguje. Osobně jsem si z něj tak odnesl pouze překvapivé zjištění, že Čermák má sestru, která měla v 45 letech netušeně skvostnou postavu, jinak bych nejradši zapomněl, že jsem to kdy viděl. (21.03.2022)