Hej-rup!

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)

Po prvních zkušenostech s filmovými veselohrami, které byly v podstatě jen pásmem volně spojených komických výstupů, připravili se Voskovec s Werichem velmi svědomitě na svůj další film, založený tentokrát na pevné dějové osnově. Byli si vědomi, že jejich dosavadní poloamatérský přístup k filmové práci není nadále možný. Nebylo ovšem snadné získat výrobce pro natočení veselohry, která by vybočovala ze vžitých konvencí. Taková příležitost se naskytla až po více než dvou letech trpělivého čekání. K realizaci filmu Hej - rup! se V a W spojili se zkušeným režisérem Martinem Fričem. Jejich film byl v české produkci oněch let bohužel jediným odvážným pokusem o sociální komedii. V ději se odrážely živé problémy doby: otázka nezaměstnanosti a hledání cesty z hospodářské krize. Ústřední myšlenkou zůstává solidarita nezaměstnaných, kteří založí družstvo, čelící dravým metodám monopolního kapitálu a zajišťující práci všem, kdo se ocitli na dlažbě. I když byla tato myšlenka vyjádřena značně idealisticky, znamenal film podstatný posun v české kinematografii. Pod pseudonymem FORMEN si scénář napsali Voskovec s Werichem, režisér Frič a scénárista Wasserman. Obdivuhodná fantazie této čtveřice je fascinující zejména ve výběru žánru, kterým byla satira nebo chceme-li poněkud nečitelný termín sociální veselohra. Jaroslav Ježek, stálý spolupracovník a přítel Osvobozených, složil k filmu výbornou hudbu a především optimistická píseň Hej rup - chceme žít se stala v té době jakousi hymnou mladých. Při výběrů dalších představitelů se Voskovec s Werichem opírali o členy svého divadla, příležitost tu proto získali osobnosti jako Václav Trégl, Josef Skřivan, František Černý, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Je škoda, že úsilí o nový typ filmové veselohry s aktuální tématikou zůstalo v českém filmu ojedinělým činem. Mezi tehdejšími tvůrci se totiž nenašel nikdo, kdo by stejně jako V a W pokračoval na této dobře započaté cestě. (03.10.2008)

Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý  režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály.  Sociální taškařice plná hlášek  a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma.  Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem. (04.11.2022)

Honzíka Wericha se mi z nějakého podivného důvodu hrozně dobře poslouchá. Nemohu se nabažit jeho skvělého humoru a jemné hlazení naší mateřštiny. S Jiříkem Voskovcem vytvořili nesmrtelné duo, které bude mít jistě stále své fanoušky. K tomuto snímku bych si dovolil snad pouze dvě výtky. Jedna výtka se týká katastrofální technické stránky. Člověk musí mít opravdu bedlivě nastražené uši, aby mu nic neuteklo. Zázračná není ani kamera. Druhou výtku bych měl k lehce ideologickým závěrečným minutám. Zbytek filmu byl vynikající. Scénky z 5* hotelu a pracovní začátky v čele s plotostřižnou ve stylu Pata a Mata, se mi zabydlí v paměti na pěkně dlouhou dobu. Pánové mi připravili opravdu velmi příjemné chvilky. Těším se s nimi na další shledání. (07.09.2017)