Kantor Ideál

Naivní ale mile rozverné, prostinké přesto zábavné, a to zejména díky Lamačovi a jeho geniální figurce nepraktického učitele (i když závěrečnou proměnou, poněkud ztrácí kouzlo).. film, ke kterému se "pamětník" rád vrací nejen kvůli nestárnoucí scéně divadelního představení či Suchého první vyučovací hodině ("ve druhé lavici dozajista sedí...")... (29.01.2010)

Nevyzrálý Frič příliš tonoucí v komediích s Burianem natočil komedii dle burianovského pojetí. Tento humor je mi velmi neblízký. Křečovité pitvoření mi nikdy nepřišlo zábavné a zde ho Ondráková rozdává měrou vrchovatou. Pozdější Frič dokázal vykouzlit i z chabého scénáře minimálně průměrný film. Zde spíše sváděl boj s plnohodnotným využitím zvukového filmu a na látání děr a zacelování hluchých míst mu nezbylo času. Příjemným vytržením z letargie, do které mne film uvrhnul, nebyla ani přítomnost Nataši Gollové v její první roli před kamerou, ale Jaroslav Marvan. Dlouhou dobu se zdá, že zde bude mít značně netradiční roli, tedy že bude pouze slyšet, nikoliv vidět. Ale pak u stolu s bývalými spolužáky čerstvého doktora Suchého zahlédneme mladistvě! vyhlížejícího Marvana. Fakt, že Marvan někdy skutečně vypadal mladě, by se možná mohl uplatnit i v místních zajímavostech. ;-) (01.10.2023)

Upraveno v květnu 2020. Film "Kantor Ideál" je švitořivou taškařicí ve větrné mlýnici nezbedného uličnictví, s karikovaným úsměvem nadhledu a drobnou kapkou romantického zadostiučinění zamilované školačky. Martin Frič naservíroval jásavě odlehčený filmový kousek, vše v tu chvíli může sloužit k znevážení i škádlivému obžerství z nespoutané radosti ze života. Pohonem dynamického pohybu je progrese, staré a překonané ustupuje novému a energičtějšímu, rakouskou disciplínu a upjatost střídá československé sebevědomí a mužná odvaha. Kantor Ideál chce rozveselit, potom už záleží jen na ochotě přistoupit na ztřeštěnost a prostorovou nevyrovnanost. Hvězdou nevázaného odlehčení je Věra Matysová (nezastavitelná Anny Ondráková), velmi vyspělá septimánka. Nezbedný kvítek spoléhá při páchání svých škodolibých lotrovin na koketně půvabnou tvářičku. Aneb zkrocení rozjíveného děvčátka. Motorem vtipu zápletek je Karel Suchý (příjemný Karel Lamač), profesor dívčího gymnázia, nezpůsobilý to muž zcela k praktickému životu. Ostych a ostentativní odstup k ženám je pouze marnou obranou vlastnímu strachu proti tomu nekontrolovatelnému podlehnutí zapálení mládeneckých lýtek. Ale pokroku se neubrání. Výraznější postavou filmu je také ředitel dívčího gymnázia (příjemný Theodor Pištěk), dobrotivý muž, bažící především po harmonii profesorského sboru i systému vzdělání. Vlastním divadelním kusem jde příkladem. Z dalších rolí: sebevědomý účetní s pohádkovým marketingovým mámením vlastní vznešené osobnosti Rudolf Junek (Oscar Marion), ta staropanensky tvrdá gymnaziální profesorka dr.Plášilová (Světla Svozilová), Věřina laskavá teta a skromná živnostnice s pohodlným domácím ubytováním (Antonie Nedošinská), bodrý školník moravského původu Ječmínek (Valentin Šindler), bývalý Suchého spolužák a majitel zámku a panství Paganov Karel Domin (Čeněk Šlégl), či nenáviděný žalobníček z třídy septimánek (Darja Hajská). Kantor Ideál je čerstvý uragán nevázané odlehčené zábavy. Ta sláva kabaretu a novodobých cirkusových klaunů pokračuje ve sbírání úsměvů. Příjemné, leč i nevyrovnané. (19.09.2009)

Kantor ideál je na svůj roku vzniku pozoruhodně zralé dílo uvážíme-li, že zvukový film byl pořád ještě mladý a nezkušený. Anny Ondráková zvyklá z němého filmu všecko vyjádřit tváří neustále pomrkává a různě gestikuluje a vůbec je to lehce groteskní. Anny nemá evidentně problém utáhnout sama celý film. Příběh je výborně napsaný a obsazený, veselohra jak má být. Frič byl prostě průkopníkem tohoto žánru...70% (10.01.2015)

(Komentáře: NinadeL, Marthos). Tvůrci ve snaze za každou cenu uplatnit vtipný nápad se záměnou ředitele za školníka jaksi neřeší, že příslušné Suchého antré do nového působiště je s touto postavou dost těžko slučitelné. Podobného druhu, ale větší závažnosti je Suchého závěrečná proměna: zcela okamžitá a naprostá. Že Suchý do té doby vypadá jako z doby snad o půl století starší a náhle jako moderní elegán, se dá přijmout, ale náhlá dokonalá změna celkového projevu, aniž bychom měli možnost byť jen zahlédnout její proces, je vysvětlitelná jen tím, že dosavadní svůj charakter jen hrál, což ovšem nehrál. Ostatně i rozpor mezi Suchým stranícím se děvčat a Suchým zamilovaným není uplně vyladěný. Tyto nepěkné švy vlastně znehodnocují původní charakter mladého profesora Suchého jako nějakou léčitelnou chorobu, což mrzí obzvláště proto, že Lamač jako jeho interpret je ve všech odporujících si polohách absolutně dokonalý a zejména jeho celkový projev jako roztržitého vzdělance puristické mluvy je nedostižný a co replika to vražedně krutá hláška (už tehdy archaická). Ondráková (afektovaná stejně jako ostatní, stafáž tvořící dívky) působí poněkud cirkusácky, nicméně má při vší té strojené naivitě jakýsi pra-šmrnc, který jsem u hvězd následujícího období českého filmu nezaznamenal. Zato jsem zaznamenal mnohem pozdější film, totiž Hoblovu hudební komedii z počátku 70. let Třicet panen a Pyhagoras, který si nejen že pohrává s předválečnými školskými komediemi obecně, ale jak vidím, přímo kopíruje kostru Kantora ideála: Do dívčí třídy přichází za zhroutivšího se profesora nový, mladý učitel, v obou případech jaksi komicky svébytně zarputilý a ne zcela v kontaktu s okolní realitou. Hlavní hvězda třídy žije pouze s matkou (zde s tetičkou) a nový učitel se u nich ubytuje jako podnájemník. Stává se obětí jejího rošťáckého pseudosvádění (komplot celé třídy), které se ale posléze zvrhne v oboustrannou zamilovanost a po radikální kantorově proměně následuje sňatkový happyend. V obou filmech se zpívá. Samozřejmě nelze Hoblův film brát jako nějaký remake, na to je příliš jiný a jinde. Ale že na Kantora ideála záměrně odkazuje, nebo se jím přinejmenším přiznaně inspiruje, je zřejmé, což lze vztáhnout i na výslovnou parodičnost závěrečné fáze Třiceti panen (happyend v podobě sňatku jako jedna z alternativ konce filmu). Závěr samotného Kantora ideála totiž překonává i dívčí románky dr. Hüttlové (podle jednoho z nichž byl skutečně natočen Ideál septimy): dívka rok před maturitou se klidně může (a musí) na studium vybodnout, protože se bude vdávat, takže k čemu by jí bylo nějaké vzdělání. Toto řešení se zde nepředkládá jako nějaké dilema, nýbrž právě jako univerzální happyend, jako radostné překvapení, které nikdo ani nepovažoval za nutné s ní předem konzultovat. (08.11.2015)