Kristian

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Klasika naší kinematografie s legendárním Oldřichem Novým v hlavní roli muže se dvěma tvářemi. O ději netřeba psát, spíše bych poukázal na to, že film je starý téměř sedmdesát let, viděl jsem ho mnohokrát, má velmi mnoho dalších "věrných" diváků a především dokáže stále velmi příjemně a kultivovaně pobavit. Kolik takových filmů znáte? (29.12.2008)

Pradědeček Howarda Wolowitze a vynálezce Clark Kent brýlí Kristian s přehledem přetejká na stupeň vítěze v celogalaktické soutěži o nejslizštější filmovou postavu odevždy navždy a střídá tak Heydena Christensena z Epizody II Hvězdných válek. S větou "...protože jsem s vámi přestal mluvit slovy, ale začal mluvit tlukotem svého srdce." už byly všechny hradby probořeny a já v plodové poloze na okraji svého křesla prokousal nehty u zbytku. Btw, máte-li v sobě sebemenší stopy feministického cítění, you gonna have bad time. (21.04.2018)

Zavřete oči, přichází Kristian. A vůbec nezáleží na tom, že ten film je starší než mé poslední dobré předsevzetí a že Oldřich Nový má ulízané vlasy a neodpovídá dnešní představě dokonalého muže. Kristian symbolizuje představu každé ženy o Panu Božském, představu, která je motivuje, aby se nespokojily s průměrem. Samotné postavě Kristiana dává tato role sílu žít ve zbytkovém čase život obyčejného člověka. Ale právě obyčejný život má (prý) nakonec větší hodnotu než chvíle strávené v záři reflektorů a obdivných očích znuděných dam… Ještě štěstí, že jsou v životě dny, pro které stojí zato strávit i nějaký čas bez života. Nad ostatními starými českými komediemi vyniká tato neobyčejně lidským rozměrem. (03.04.2013)

Ještě lepší, než jsem si vůbec myslela (do této chvíle jsem ten film nikdy neviděla vcelku a soustředěně, pouze útržky). Nádherné herecké výkony a ukázková komika - bavila jsem se královsky. Obzvlášť mě pobavil ten kolega z cestovní kanceláře, který se marně snaží "Kristiána" varovat, zatímco si ho ostatní postavy spletou se samotným Kristiánem a mají ho za "ruinu". Je zajímavé si sem tam uvědomit, že i prvorepublikové či druhorepublikové filmy, které již brzy budou slavit sto let od vzniku, mají stále divákům co říct a že jejich humor vůbec nezestárnul! Ostatně v rámci humoru podle mě předčí i mnohé současné filmy. ~(4,3★)~ (09.03.2021)