Nemají pokoj svévolníci

Absolútne chápem, že je tento film v modrých číslach a mnohým ľuďom nesadol. Tento policajný triler nie je okrem začiatku a konca vôbec akčný a obsahuje na prvý pohľad zdanlivo veľa hluchých miest. Na druhej strane tak vytvára špecifické napätie, ukryté v bežnom veľkomestskom každodennom živote, čo sa potvrdí záverečnou sériou záberov. Z jednej strany pocta žánru (určite si vieme predstaviť, že v 70. rokoch by na takýto scenár reagovali Belmondo, Delon a ďalší), z tej druhej komentár k súčasným sociologickým problémom, akými sú terorizmus a obrovská neprehľadná celosvetová sieť drog. Môžeme ich vnímať ako svoje ekvivalenty, voči ktorým je polícia a špeciálne zložky vždy aspoň sčasti bezbranné. Potešia detaily ako telefonát sudkyne so svojim dieťaťom, ktorý v závere nadobudne svoj konotačný význam. Toľko aj k tým zdanlivo bezvýznamným a hluchým miestam. (05.12.2015)

K tomuhle filmu jsem se po deseti letech vrátil kvůli tomu nakolik mi protagonista charakterově a vizuální připomíná hlavní postavu počítačové hry Disco Elysium. A opravdu mě dost překvapuje, že se o propojení těchto postav nikde nepíše. Buď je ona vize zlomeného detektiva v evropské kultuře tak vizuálně homogenní, že o sobě film se hrou nevědí nebo autoři Disco Elysium inspiraci nepřiznali. Když ale posuneme tenhle element stranou, pořád máme před sebou velmi unikátní krimi s morálně dost problematickým scénářem. SPOJLERY: Hlavní hrdina Santos zde během snahy zahladit stopy poté, co opilý zastřelil tři lidi v baru, odhalí nevědomky daleko rozsáhlejší plán, jehož úspěšná realizace by měla za výsledek smrt stovek nevinných lidí. A to mimo jiné tím, že naprosto rezignuje na technologie a odpojí se od byrokratického policejního systému, který jej tak není schopný zastavit či vychýlit z osy. Oproti tomu inspektorka, která skrze lidi, jež Santos zastřelil, se dostává na stopu stejného případu, nemá možnost jej vyřešit v rámci policejního systému, který ji neustále hází vědomě i nevědomě klacky pod nohy. Po vzoru starých kriminálek nám takto je řečeno, že v chaotickém světě organizovaného zločinu není možné uspět tím, že se jeho systému přizpůsobíte, nýbrž, že potřebujete čas od času neřízenou střelu, která je schopná prorazit se až k jádru a vyrvat mu srdce, často za cenu vlastního života. Akorát Santos není kontroverzní bonviván ve střihu Belmonda, ale cynik, troska a vrah, který si žádnou  scénou neříká o divákovy sympatie. Pokud je tenhle film obhajobou jeho přístupu asi úplně nevím, nicméně rozhodně je výbornou obhajobou jednoho filmového žánru. (07.07.2021)

Z obyčejné opilecké přestřelky se vyvine případ týkající se islámského terorismu. inu proč ne. Problém byl, že jsem se na můj vkus až příliš často nechytal. Některé úseky jsem si musel pouštět znovu a mnohdy jsem se vracel ještě blíž k začátku, aby mi to všechno zapadlo do sebe. Na druhou stranu atmosféra a hlavní hrdina nehrdina tu zmatečnost v mých očích v pohodě vyvažovali. Především tedy José Coronado. Snad první naprosto negativistická ústřední postava v dějinách krimi thrillerů. 80% (16.11.2013)

Zkouknuto omylem na Film+ Europe... Jako nechápu, proč bych měl fandit poldovi, který si dá kolu s rumem a vystřílí bez výčitek svědomí bar - a ani nezjistíme proč (mimochodem na to, že by sťatý jak slíva, tak pak slušně mířil, chodil a běhal), pak jde po svědkovi a přitom odhalí nějaké muslimské spiknutí proti summitu? Teda asi. Ono je to celé takové nejednoznačné, polda prostě prochází lokacemi, v baru má v jedné ruce kapesník, aby nezanechal otisky, ale v druhé nic, jinak otisky trousí všude okolo, ale ostatní policisté složitě vraha hledají, pak polda ve služební době nikým nehlídán jezdí po městě a shání svědka, vloupává se beztrestně do bytů... A tomuhle jako divák mám fandit? Leda bych byl nějaký zvrácený. A ty dlouhé rozhovory o ničem, různé zbytečné náznaky, zbytečně dlouhé a pro děj zbytečné scény, to mě taky ubíjelo. (15.09.2021)

[SPFF 2012, Sydney] Bystro vystavaná kriminálka upomínajúca na staré "dobré" časy kedy korupcia nekontrolovateľne expandovala a na nedocenenosť antihrdinov, ktorých odjakživa verejnosť zväčša odsudzovala, zatracovala. Priemer to u mňa neni ani náhodou, to by Santos Trinidad (bravúrny José Coronado) nemohol byť tak démonický badass motherfucker, dianie by muselo byť zahalené impotentnými strielačkami na úkor plíživého tempa s nejedným momentom prekvapenia a záver by nesmel do mäsa zarezávať ako Guillotinova gilotína. Tlieskať postojačky sa tomu u nás asi nebude (na to tam je jak málo alibizmu, tak eye-candy scén), ale kto si užíva vyšetrovacie metódy neposlušných policajtov ala Terence McDonagh z "Bad Lieutenanta" nespokojný neodíde. Neprekvapí ma keď tu časom niekto vyrukuje s tým, že ústredná postava sa nevyvíja, jej konanie nie je ozrejmené, že to smrdí rasizmom (čož je ale totálna kravina pretože štatistiky nepustia) alebo že zápletka je chaotická, nefunkčná. No veď nič sa nedeje, stále tu máme mrštného predátora Baya, ktorý Vás milerád (kľudne aj 2x) obšťastní svojím hysterickým výplachom za doprovodu supercool zlých chlapcov. "No habrá paz para los malvados" je ich presným opakom, strohejším/staromódnejším a - i keď reprodukčnou filozofiou úplne rozdielny - predsa o niekoľko tried pôsobivejší. Ram and Kouk. (05.07.2012)