Nejlepší ženská mého života

Film je sice označován za komedii, ale poučí víc jak většina dokumentů na čt2. Třeba já si z něho odnesl následující desatero: 1. Když plánuješ něco nekalého, nedokazuj si odvahu diskuzemi s policajtem. Za a) si tvůj ksiftík zapamatuje a za b) pošle na příslušná místa echo, že se blíží inspektor, tím pádem se počet pozorných očí minimálně ztřicetinásobí 2. I když udavačema pohrdáš, předcházej si je 3. Večer před akcí nepodceňuj přípravu, pořádně se vyskákej, ať ti druhý den éros neobluzuje smysly 4. Pamatuj, že k nesmělému úsměvu, kterému žádná žena neodolá, musí mít člověk talent. Třeba já ho vyzkoušel na kolegyni, co sedí naproti mně v práci, a dostalo se mi reakce, že prý mi říkala, že dát si místo oběda půlkilovou nutelu nebyl dobrý nápad. 5. Jsi-li vášnivý zubař, přesvědč servírku z maloměsta, že na ni v Praze čeká štěstí, ve vlaku si s ní pak náramně užiješ 6. Ne každé desatero musí obsahovat deset mouder. (05.05.2015)

NA POŠTE: ON: "Dobrej den, kde najdu pána poštmistra ? "....... ONA: "No u sebe, ne ?! ".......ON: "Babo nezlob, ja Ti za figuru nemůžu." V OFFICE: ONA: "Víte, já totiž hrozně ráda vařím. A taky hrozně ráda jím. Takže se vzájemně ohromně doplňuju. Jenom můj muž říká, že se prej přežíráme." ON: "Je zle, začínají se mi dělat sliny jako pejskovi pána Pavlova." (12.09.2009)

"Malý film" velkých hereckých příležitostí a koncertů v idyle českého maloměsta; zhruba tak se mi vybavuje po desetiletích z paměti poslední dílo předčasně zesnulého skutečně - nejen titulem - národního umělce, režiséra Martina Friče. Jiří Sovák tu předvádí vrcholné ukázky svého tehdy rychle vyzrávajícího herectví. Více a hlouběji však upoutal mou pozornost jiný výkon - také tehdy už zralé herectví české "ultrasexbomby" Mileny Dvorské. Brýle, kterými ji obdařil Frič, nemohly zakrýt její dozrávající krásu ani mimořádnou schopnost propůjčit "malé" poštmistrové, pardon, vedoucí pošty, romantický nádech civilního patosu, ve kterém stále cítíme kořennou hanáčtinu prostějovské dívky, která se nebojácně měřila s velikány kolem krále JÁ. Čas od času přemýšlím, proč tato vlastně výborná herečka, generační vrstevnice Jany Hlaváčové, Karly Chadimové, Marie Tomášové "neprororazila". Proč i teď, na prahu osmého desetiletí svého života, zůstává jakoby v pozadí, ačkoliv si s žádným z připomenutých jmen v ničem nezadá. Věrohodná odpověď je překvapivá svou všedností. Milena Dvorská je normální, ne průměrná, ne nezajímavá vynikající žena. Nepotřebuje se tlačit do popředí, postrádá motivaci po získání místa v premiantské řadě; je zkrátka poctivá ve své slušnosti a přirozená a samozřejmá ve svých nepopiratelných výjimečnostech. Ta poštmistrová, pohádková krasavice přepážky zakuklená do brýlí zdánlivé všednosti, ji i prozrazuje, i skrývá, i charakterizuje. A tak je znovu tou dychtivou, zvídavou, ale i ráznou Maruškou, která je pro integritu své osobnosti připravena ve věci zjevené pravdy - že sůl-charakter je nad zlato-plytkou senzacechtivost - připravena bojovat s každým. Vzácných žen jejího typu nikdy nebude nazbyt. Ani v NEJLEPŠÍ ŽENSKÉ, ani ve všednodenním životě každého z nás. (01.04.2008)

Martin Frič zakončil svou nesmírně bohatou režisérskou kariéru tímto výborným filmem. Atmosféra 60tých let, perfektní příběh a mistr sólo Jiřího Sováka, kterého doprovází krásné ženy československé kinematografie. Rozhodně je zde vidět výborný Fričův vývoj a přizpůsobení se době, ve které byl film natočen. (07.10.2012)

Po zhlédnutí Přísně tajných premiér jsem od posledního Fričova filmu příliš neočekával, byl jsem pak ale velmi příjemně překvapen, tenhle snímek si totiž v ničem nezadá s nejlepšími kousky tohoto režiséra. Skvělý scénář a výborné herecké výkony jsou dobrým základem tohoto filmu, ze všeho nejvtipnější jsou ale Sovákovy sarkastické poznámky, při kterých jsem mohl smíchy vypadnout z křesla. 100% (12.07.2015)