Pobočník Jeho Výsosti

Nejsem "burianofil", asi jsem neviděla všechny filmy s VB, ale z těch, které jsem viděla, je tenhle nejhorší. V Burianových filmech by se nemělo rajtovat na logice, přesto: Jeho výsost, v úvodu filmu bedlivě střežena a krutě šmírována nastávající manželkou si vesele (a bez ostrahy) pobíhala inkognito po světě a vysedávala v průměrných kavárnách, kde na ni zhusta, pokaždé náhodně, narážel nadporučík Patera. Kde tou dobou dlela jeho žárlivá novomanželka? Těžko říct, ale zřejmě někde daleko, možná ji čert vzal a země pohltila- rozhodně o ní do konce filmu nepadlo jediné slovo. Taky osud Paterova přítele je nejasný- spáchal on tu sebevraždu skrzevá čestný dluh v kartách, íli nět? A co poslední slova Jeho Výsosti k Paterovu nadřízenému - "Už asi vím, kdo je tady nejhorší voják!" (I Vy jeden, že já Vám nabacám, oficíre ošklivá!)- ráda věřím, že taková výhrůžka dostala plísněného pána do kolen a doživotně mu podlomila duševní zdraví. Herecký rejstřík přítelkyně Jeho Výsosti rovněž stojí za zmínku, nabízí hned dva výrazy: 1.) ramena skleslá, oči zabodnuté do země ("Ach běda, musíme se navždy rozejít:"), 2.) ruce sepjaté, oči obrácené k nebesům ("Snad ještě svítá naděje, že Vás budu moci spatřiti!"). Ničemu nepřidají ani technické nedostatky filmu- z dvaceti koňů s jezdci na hřbetě neuslyšíte ani cinknutí podkovy, zato polohlasem vedený dialog oficírů si vychutnáte naplno. Pro mne dost katastrofální počin a naprostá ztráta času. (07.02.2009)

Další snímek s takzvanou uniformovanou rolí Vlasty Buriana, ve které se opět vyřádil dosytosti. A také další film, na kterém se bohužel vyřádil zub času. Kvalita filmové kopie je prostě opět strašná. Diskutabilní je také i technická stránka natáčení, ale na první polovinu třicátých let, ohledně daných možností, dejme tomu. Jako obvykle byl scénář zpracován na základě divadelní hry, takže kromě dialogů je hlavně přemíra různého skotačení a komediálně pojatého přehrávání. Ne nadarmo se o filmu mluví jako o situační frašce. Příběh sází na dodnes používanou záměnu a situací z toho vzniklých. Vlasta Burian plný energie po herecké stránce řádí, jak utržený z řetězu a tak očekávaně kulometnou salvou tradičně vypouští ze svých úst jednu hlášku za druhou. Na dnešní dobu místy ztřeštěné až moc, ale i tak celý koncept pobaví, a to právě oním humorem Vlastu Burianovi sobě vlastní. Bez něj by film neobstál vůbec. (05.09.2022)

Roli v tomto filmu dostala Suzanne Marwille jako svatební dar a na odškodněnou, protože přednost v Lelíčkovi dostala Lída Baarová. Tak aspoň, že tak :) Jinak jsem tedy v opozici, neb se mi film celkově báječně líbí a beru ho jako lepší Burianovku z první půle 30. let. Lamačovky jsou sice větší masakr, ale tady je navíc Ella Šárková, Mary Grossová, Míla Reymonová a Helga Nováková a ty všechny můžu absolutně. Krom toho Burianovky v uniformách, to se líbí. (15.02.2009)

V těžké konkurenci Burianových veseloher je tato odsouzena být mezi těmi méně výraznými a méně populárními, ale pozor - pořád je to solidní snímek se zajímavými filmovými postupy a povedenými scénkami. Kdybych měl vybrat trojici nejslabších Burianovek, vyberu asi "Slepice a kostelník", "Dvanáct křesel" a "Muž v povětří". (08.02.2022)

I pro tak velkého komika jako je Vlasta Burian platí, že jeden film je jeho nejhorší. U Vlasty je to spolu s filmem Hrdina jedné noci právě Pobočník. Film se bohužel nedochoval v originální délce a to možná jeho kvalitě trochu ubralo na celistvosti. Přesto - sám příběh je dost o ničem, scénáristicky na Wassermanna až příliš amatérské, možná šité horkou jehlou. Sám Burian je tu průměrný a ti ostatní snad až na Bedřicha Vrbského velmi podprůměrní, což je podtrženo absolutně nevhodným obsazením Nory Stallicha. Občas mi to připadalo, že si v tomto filmu Burian zkouší některé situace, které se mu později podařilo dovést k dokonalosti. (01.03.2015)