Princezna se zlatou hvězdou

Veršovaný scénář je roztomilý, Marie Kyselková a Josef Zíma jsou hezký pár, Martin Růžek mi kdysi naháněl opravdový strach a kuchař Stanislava Neumanna mě baví víc a víc... Bohužel je ale Princezna se zlatou hvězdou také bůhvíproč plná neskutečně otravných tanečních čísel (zřejmě pozůstatek z divadelní předlohy), která jednoduchý příběh jen zdržují. (27.12.2014)

Krále Kazisvěta jsem považovala za jednoho z řady polských panovníků (Kazisvět, Kazimír, všechno je to jedna famílie). Nechápala jsem, kdo mohl mít tak šílený nápad a šít kožich z myšek, zvrhlé a pracné. Dodnes nechápu, jak se princezně udržela na čele ta hvězda a to nemluvím o tom, jak se jí tam asi mohla dostat. Kuchař není žádný neřád, však je samý řád za to jak je vzorný a laskavý. (30.11.2010)

Táto Fričova rozprávka sa mi dlho splývala s rozprávkou ďalšími princezničkovskými filmami, je to pre mňa sviatočná rozprávka, ktorá sa mi spája s víkendovým popoludním, kávičkou, ktorú si pri nej vychutnáva moja mama a teta, zákuskami a na mňa ide oddychová ukľudňujúca atmosféra. Premena zo zlej na dobrú sa mi páči, páči sa mi aj ten príbeh, ale je to predsa také jednoduché, síce milé, občas prázdne, ale fajn, u mňa to nemá ďaleko k štyrom hviezdičkám. (15.06.2012)

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost! (31.12.2005)

Navzdory budovatelské mánii pětiletek let 50., natočil Martin Frič velmi příjemnou a originální pohádku, která se stala jednou z nejvíce reprízovaných a dodnes je pravidelnou součástí vánočního programu českých televizí. Jedinečnost pohádky je dána jednoznačně formou. Veršované dialogy, písně, parádní intonace mluveného slova. Na pohádku má film překvapivě deprimující atmosféru. Je to dáno strachem z Kazisvěta, životem princezny ve vyhnanství a také prostředím. Jde jednoznačně o interiérovou záležitost, která působí s křiklavým obarvením poněkud nepřirozeně a uměle. Navíc samotný princ Radovan působí smutným, tápajícím dojmem. Pepíček Zíma se mi v této roli nelíbí. Je příliš dobrý a působí trochu dojmem ňoumy. Situaci zachraňují optimističtí sluhové a zejména šéfkuchař v podání skvělého Stanislava Neumanna. Nakonec se vše v dobré obrátí. Lada odhalí svou totožnost, Radovan procitne z letargie a Kazisvět dostane na zadek. Jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. 81% (31.08.2011)