Princezna se zlatou hvězdou

A je tu zas vánoce-nevánoce to vůbec nevadí, nesmrtelná, stále stejně přirozená, kouzelná, nádherná a hlavně nikdy neokoukatelná klasika, ač příliš pestrobarevná a deklamovaná tak stále pěkná, navíc s jistým mírotvorným posláním. Herci naprosto přirození žádná hra. Stanislav Neumann však jednoznačně nejlepší, pro rádce Theodora Pištěka hereckého rekordmana to byla bohužel poslední filmová role. Společně s Pyšnou princeznou ji řadím na úplně ty nejvyšší příčky co se týče té pravé pohádkovosti a pak samozřejmě i svého žánru. ps: Pepíček Zímů v dobách temna vyinkasoval za svou hlavní roli neuvěřitelných 550 kč! a bylo hotovo, a jak zahrál-vlastně všichni dejte mu milión a akorát ho rozmazlíte a výkon žádný že pánové producenti..? Hrát za hubičku a především pro lidi= vážit si role, i za tak malý v té době jen průměrný peníz (plat)-:) (30.06.2007)

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost! (31.12.2005)

Verím, že keby som pointu s princezniným prestrojením niekomu vysvetľoval, znela by naivne. Ale na mňa efekt sňatia kapucne fungoval. Ona vážne vyzerala ako myší kožíšek inak. Nuž, šaty robia človeka. A hlavne kuchár bol podarený. Vybrať adekvátnu varechu ako reprezentatívny prvok, je tiež niekedy umenie. Veršovaná vrava ma bavila, piesne a tanečky som zniesol, politický kontext nehľadal. Ani si nemyslím, že by sa ponúkal sám, aj keď zase dosadiť si ho tam nie je problém. (19.11.2016)

Pro mne naprostá špička, snad jediná česká veršovaná pohádka. Nádherná Lada Myší Kožíšek - Marie Kyselková; slizký Martin Růžek coby "Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná"; sympatický mladičký princ Radovan Pepa Zíma a jako bonus kuchařské ucho Josefa Vinkláře. Kazisvět vyhlašuje ultimátum: "Vydejte mi Ladu, princi Radovane, je mou snoubenkou a ženou mou se stane!" Mám rád tu jemnou německo - ruskou symboliku dobyvatelského krále Kazisvěta s rudou armádou zbrojnošů a nehezkých konkubín tančících imitaci kozáčka na Chačaturjanův Šavlový tanec. Kazisvět nabízí Ladě za sňatek snad všechny naloupené poklady s výjimkou hodinek: http://www.youtube.com/watch?v=z2yKlRJEMMg&list=UUvrh3MRqvmE0yMY1aSMNSEw , ale bude vypráskán. V protikladu k tomu je laskavě udělený řád zlaté vařečky, řád myšího kožíšku a řád šunky zlaté. A navíc krásné pěvecké číslo - ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=LWAsPykPAtc. (24.12.2013)

Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. (25.12.2014)