Princezna se zlatou hvězdou

Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. (25.12.2014)

Řekl bych výchovné, nikoliv angažované a nevkusné. A takové vlastně pohádky mají být. Mají vychovávat děti, učit je rozlišovat co je dobré a co špatné, které charakterové vlastnosti lidí jsou nepřijatelné a odsouzeníhodné a které by naopak slušný člověk měl mít. A opět se nestačím divit, že někteří, – promiňte mi ten výraz – "skrblíci", slovně hodnotí tuto pohádku nadmíru pozitivně, ale plný počet hvězdiček nepřidělí. Máme snad v naší filmové pohádkové pokladnici přenádherných umě natočených pohádek odehrávajících se ve skutečných interiérech zámků, hradů a exteriérech naší krásné země tolik, aby jsme si mohli dovolit "šetřit" hvězdičkovým hodnocením? Myslím, že určitě ne. Pohádka je určena dětem. Pokud se mi pohádka líbila v dětství, je to pro autory odměna, a neměl bych hodnotit pak v dospělosti pohádku pohledem dospělého člověka, nýbrž pohledem dětským, který mi zůstal v dětské mysli. Pro mě zůstala a zůstane tato nádherná pohádka navždy jednou z nejlepších, kterou si může česká kinematografie připsat na svůj účet. I když je z hlediska dnešní doby "sladší", než by mohla být. Na pohádku se musí dospělý člověk dívat a hodnotit s nadhledem. Je určena přece pro děti, nikoliv pro dospělé. Že odpad? Ale fuj TDK!!! :-) (23.12.2008)

Nikdy jsem tuhle pohádku neměl rád a nikdy ji mít rád nebudu. Možná že to je místy i trochu vtipné, ale premisa krásné princezny se zlatou hvězdou na čele a "ošklivou" šmudlou oblečenou v myšším kožíšu mě iritovala už jako malýho špunta. Asi jak Natalia Oreiro (nebo jak) v tom bláznivém seriálu převlečená za kluka jen pomocí kšiltovky. Mít takový kozy, tak si na kluka rozhodně hrát nebudu. (19.06.2011)

Klasická česká pohádka ze zlatého filmového fondu. Princezna se zlatou hvězdou je sice ještě produktem konzervativní filmové éry, kdy se především sázelo na umění a vše vně se podřizovalo umělecké složce. Všechny dialogy jsou tedy psány ve verších, herci a herečky z dnešního pohledu mile přehrávají a vznosně gestikulují, skvostné herecké obsazení a režie nestora Martina Friče nedovoluje slabý herecký výkon... Co ale rozhodně povznáší celou tuto pohádku je přítomnost roztomilého humoru a z mého subjektivního pohledu role krále Kazisvěta v podání Martina Růžka (sice nepokrytě vulgarizujícího tehdejšího německého ideového nepřítele jasnou stylizací do germánské rituality a symboliky, ale přesto zahraného rozkošně a karikovaného spíše k úsměšku než k ostouzení). Milá a nekonfliktní pohádka... (29.06.2007)

Prostě klasika. Nádherná pohádka o myším kožíšku, kterou si nenechám nikdy ujít, když běží v televizi. Nejkrásnější okamžiky se ovšem odehrávají se řády zlaté šunky a jimi podobnými a s vařečkami samozřejmě. Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak jsem nechápala, kde najednou vzal ten král ten řád, aby ho mohl kuchaři podat :) (22.07.2009)