Princezna se zlatou hvězdou

Snad jediná znatelná role Josefa Zímy. Pak už jsem ho potkával jen v pořadech o dechovce, který si babička pouštěla každou neděli. Ale nejvíc mě pobavila Kazisvětova hlava pomazaná, jako kdyby mi to něco připomínalo... :-D Ovšem až nedávno jsem si všiml, že všechny dialogy jsou veršovány. Aby ne, když se na filmu podílel i nejznámější český básník František Hrubín. Ten tomu dodal punc kvality. (26.12.2011)

A je tu zas vánoce-nevánoce to vůbec nevadí, nesmrtelná, stále stejně přirozená, kouzelná, nádherná a hlavně nikdy neokoukatelná klasika, ač příliš pestrobarevná a deklamovaná tak stále pěkná, navíc s jistým mírotvorným posláním. Herci naprosto přirození žádná hra. Stanislav Neumann však jednoznačně nejlepší, pro rádce Theodora Pištěka hereckého rekordmana to byla bohužel poslední filmová role. Společně s Pyšnou princeznou ji řadím na úplně ty nejvyšší příčky co se týče té pravé pohádkovosti a pak samozřejmě i svého žánru. ps: Pepíček Zímů v dobách temna vyinkasoval za svou hlavní roli neuvěřitelných 550 kč! a bylo hotovo, a jak zahrál-vlastně všichni dejte mu milión a akorát ho rozmazlíte a výkon žádný že pánové producenti..? Hrát za hubičku a především pro lidi= vážit si role, i za tak malý v té době jen průměrný peníz (plat)-:) (30.06.2007)

"Vydejte mi Ladu, princi Radovane. Je mou snoubenkou a ženou mou se stane." Já si myslím, že z právního hlediska má Kazisvět VI. na princeznu Ladu nárok. Určila podmínky, za kterých si ho vezme, on je splnil a ona prchla, potvora jedna. Ale je to pohádka a právní oddělení o vánocích nemaká, takže já si to užiju. Zase. Pokolikáté už? Ani nevím, ale k mým vánocům tak nějak patří pozdrav Kazisvěta s pobočníky, podivné rýmovačky i zmatený kuchař. (26.12.2017)

Ačkoliv pro mnohé je tahle pohádka kýčem, pro mně je nádherným příkladem, jak se dá natočit veršovaná pohádka, aniž by působila trapně. Co scéna, to perla, na Kazisvěta si snad hrál každý, kdo pohádku viděl. A mladý Josef Zíma, to je opravdový princ. Pro mně se tahle pohádka řadí mezi Pyšnou princeznu a Byl jednou jeden král. Hudba: Bohuslav Sedláček (17.08.2005)

Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. (25.12.2014)