Jackpot

Martens zřejmě opisuje ze slavných zahraničních kolegů Ritchieho a Tarantina. Okatě, bohužel ale ne na takové úrovni. Snaha o prazvláštní figurky v čele s konstáblem nevyšla, nadruhou stranu černý humor nebo kombinovaný závěr se jako plus brát dají. Navíc jako pravý seveřan se trošky krve nebál a ta na škodu také nebyla, protože v kombinaci s černým humorem fungovala skvěle. (15.03.2013)

V dnešní době už to nebude znít tak cool, jako kdysi ale norské "Arme Riddere" je typická Tarantinovka, bez Tarantina. Alespoň na mě film po celou dobu tak působil. Ať už stylem vyprávění, úvodními titulky, násilím i některými dialogy. Každopádně Tarantino je pouze jeden a tento snímek se po celou dobu drží při zemi a ani jednou nepřijde s ničím výraznějším nebo odvážnějším. Přesto pobaví. (14.04.2013)

Táto málo známa nórska "ritchieovka", ktorú Jo Nesbø - obrazne povedané - vytiahol zo šuflíka, ma svojim spôsobom zaujala. Netreba v tom síce hľadať žiaden hlboký zmysel, ideu či napríklad, dajme tomu, nejaké tie prevratné filmárske metódy, no aj tak ma to relatívne slušne pobavilo. Jasné, s tými pôvodnými britskými ritchieovkami (nemyslím všetky, ale tie konkrétne od Ritchieho, ktoré spomínaný subžáner sformovali :-)) sa to rovnať nemôže, keďže príbeh nie je až tak prekombinovaný a prepletený rôznymi inými vychytávkami či detailmi, no a sem-tam mi dokonca pripadalo, že zbytočne až moc tlačia na pílu a skĺzajú do akejsi nepríjemnej parodujúcej a trápnej polohy, avšak na druhej strane, tieto svoje nedostatky príjemne vyvažuje typickým severským čiernym humorom, ktorý miestami fakt stál za to. Škoda len už spomínaných faktorov, za ktoré som musel nejaký ten bodík ubrať - to by bol ten jeden, no a druhý som strhol za slabučký záver, ktorý sa mi zdal príšerne odfláknutý a tým pádom aj do značnej miery skazil celkový dojem, aký vo mne tento film zanechal. Napriek tomu som sa však pri pozeraní nenudil ani chvíľku - stopáž našťastie prepísknutá nebola (tá bežná severská hodinka a pol mi začína vyhovovať stále viac a viac), a tak Arme Riddere môžem s kľudným svedomím zaradiť medzi akési solídne "jednohubky", ktorými viacmenej nie je čo pokaziť. 3/5 (16.01.2015)

Nebavil jsem se sice tak dobře jako u Lovců hlav, ale bavil jsem se, a to je důležité. Tohle rozplétání příběhu nahlých úmrtí v malém norském městečku mě dokázalo často rozesmát, a určitě to nebylo proto, že se tady vyskytoval nadprůměrný počet blbů. Bylo to sice jednodušší a ne zrovna originální, ale nenudil jsem se a rozesmálo mě to, a to je u komedie základní požadavek. (11.01.2020)

Když Rudá hvězda Oslo náhodou zremizuje s Baníkem Bergen a blbý, blbější, nejblbější a nějaký Thor Heyerdahl s půlkou mozku tak pustí norskému Horáčkovi trochu žilou, zvrhne se to v celku roztomilou a dynamickou vybíjenou. Scénář z Nesbøva zaprášeného šuplíku z dob, kdy ještě míval malé péro a servilně obrážel s Netopýrem nakladatele sice kdovíjakou originalitou neoplývá, nicméně několikrát jsem si poprskal rozžvýkanou treskou televizi a to se mi při mé naprosté absenci syslu pro tumor jen tak nestává! (11.09.2013)