Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vyhlášený pytlák Jan Sochor se tvrdě staví proti tomu, aby si mladý kníže namlouval jeho dceru Barušku. Příliš dobře si pamatuje na dobu vlastního mládí a na své zásluhy o zachování knížecího rodu… Kostýmní komedii Prstýnek natočil režisér Martin Frič podle povídky Ivana Olbrachta "Táta", otištěnou v jeho sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky". Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. V jejich pojetí se předloha přetavila v romantický obrázek ze starých časů, vylehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. I režijní pojetí bylo lehké, vtipné a svěží, se silným poetickým nábojem, dotvořeným exteriérovou kamerou Václava Hanuše a Julia Vegrichta. Hereckým výkonům dominoval oblíbený Otomar Korbelář ve vděčné dvojroli Jana Sochora mladšího i staršího, debutoval zde Zdeněk Dítě jako knížecí synek Robert, jeho nevlastní sestřičku ztělesnila půvabná Jana Dítětová. Vedle Otomara Korbeláře v tomto filmu největší prostor dostala Vlasta Fabianová v roli kněžny Andresové. Po úspěšném debutu ve filmu Pohádka máje a výrazných rolích ve filmech Rukavička a Tanečnice i zde prokázala svůj nesporný talent a zaujala svým nevšedním zjevem a temperamentním projevem. Prstýnek byl posledním českým filmem, který byl před koncem války ještě uveden do kin. Premiéra se konala v polovině února 1945 ve třech největších pražských kinech a byla nadšeně přijata vděčným obecenstvem. Dodnes se snímek setkává u diváků s vlídným přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (88)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Nikdy jsem nechápal, proč se tohle připitomělé cosi stalo jedním z nejúspěšnějších filmů po válce...lidé se asi potřebovali bavit a bylo jim jedno u čeho (tento názor jsem slyšel říkat i o současnosti.) Každopádně film přispěl k popularitě Zdněnka Dítě a Jany Dítětové (žádní příbuzní - viz Polibek ze stadionu.) ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zdánlivě konvenční příběh o tajích modré krve - mimochodem, jak prokázala před časem Helena Sobková na příkladu Boženy Němcové, dítěte, které ve svém pohnutém životě mělo méně štěstí než filmová postava ztvárněná Zdeňkem Dítětem - zachovává ve fričovském přepisu plně sociální notu původní předlohy předního českého socialistického spisovatele v navazující podobě nadprůměrného scénáře Josefů Neuberga a Hlaváče a dále ji rozvíjí do typicky českého úsměvného nadhledu, v němž sice vysoké zůstává vysokým a nízké nízkým, ale ne tak, aby nebylo s to moudrým nadhledem vnímat spojující skutečnosti a souvislosti. Typicky prvorepublikový film třicátých let současně prolamuje tento rámec a jasně ukazuje k filmové produkci rodící se Třetí republiky Československé. V hereckém obsazení je tento přeryv symbolizován duetem dvou nedoceňovaných jmenovců - Zdeňka Dítěte a Jany Dítětové. Zcela atypickou a skvěle zvládnutou úlohu tu hraje Jaroslav Marvan a zřejmě jeden z vrcholů jejich filmografie znamenal PRSTÝNEK i pro Otomara Korbeláře, "supermana" českého filmu v pozitivním slova smyslu a jinou dobovou variantu mužství k typu, který symbolizoval např. Oldřich Nový, a Vlastu Fabiánovou (její pojetí role kněžny evidentně inspirovalo o dvacet let později jinou nedoceňovanou herečku a rovněž Vlastu Fialovou v klasické televizní inscenaci Jiráskovy LUCERNY). Úsměvná poloha, vlastenecky optimistické češství prýštící ze snad každého záběru, touha, aby se konečně stal skutečností konec nacistické poroby, touha po znovuzískávané svobodě, to všechno poznamenalo tento skvělý film a spoludotvořilo jeho jedinečný ráz. Závěrečná scéna oboustranného smíchu v Korbelářově a Dítětově podání jakoby předznamenávala šeříky a jarním májovým sluncem rozzářenou Prahu rozevírající svou náruč prezidentu Benešovi a naději v obnovení a další rozvíjení sociálního rozměru demokracie První republiky. V PRSTÝNKU tak prolnutím těchto a řady dalších, zde nezmíněných souvislostí a průsečíků, ztajených v tomto snu o lidské rovnosti, dosáhl jednoho z vrcholů své mimořádné tvorby daší velikán naší národní kinematografie hraného filmu Martin Mac Frič, podobek staré české měšťanské revoluční rodiny, jež stojí u počátků moderní české společnosti. PRSTÝNEK byl, je a zůstává nedoceňovaným šperkem českého filmu. Šperkem, který s uplývajícími lety nejenže svou hodnotu neztrácí, ale naopak obnovuje a zesiluje. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Doslova stokrát omletá komedie především na komerečních stanicích, ale stále stejně zábavná a stále stejně svěží i po těch letech, krásně rozvinutý příběh, se zajímavou zápletkou a s trochu nečekaným koncem..Původně podle námětu od levicového spisovatele Ivana Olbrachta, jako drobná, ale méně známá próza někde z dvacátých let. Herecké výkony tu byli nezapomenutelné, stejně tak jako scéna svádění chasníka Sochora, kněžnou v podání Vlasty Fabiánové a stejně tak jako svérázný humor téměř všech postav. Knežna-Fabianová, kníže-hypochondr-Smolík, chasník Sochor-Korbelář, doktor-Plachta ale i mladý kníže Robert-Dítě. Když jsem to viděl poprvé, jak já jsem jenom přál tomu Sochorovi aby nakonec zůstal s paní kněžnou po jednom boku-bohužel nestalo se a jediným dá-li se říct poutem mezi nimi tak zůstalo jen to řemenem převychované dítě mladý kníže pan Robert...Zajímavosti: jednalo se o poslední český film nasazený do kin ještě za okupace, tedy v tak vypjaté a hektické době, stalo se tak 16.2.1945. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Při sledování tohoto filmu by člověk snadno nabyl přesvědčení, že nějakým způsobem řeší něco tak závažného jako nevěra či snad dokonce incest a je tak svým způsobem odvážným zástupcem své doby. To by ovšem byla mýlka. Kdykoliv totiž mělo by dojít k nějaké reflexi těchto věcí, kdykoliv hrozilo, že dojde k něčemu, co může postavy či diváka zhnusit, zdrtit či zklamat, vše se zahrálo násilně do autu. V tomto ohledu se drží Prstýnek tradice filmu protektorátního i prvorepublikového. SPOILERY. Z toho důvodu se nevlastní sourozenci nikdy nedozví o pravém původu bratra, z téhož důvodu se Sochorova žena nikdy nedozví o manželově nevěře, z téhož důvodu se najednou sestře její bratr nelíbí, z téhož důvodu je manžel kněžny směšný. KONEC SPOILERŮ. U vědomí postupů postupů filmu těchto dob mě nic z toho nepřekvapuje, ale nic z toho ani netěší. Vlastně je mi z toho spíše nedobře. Slabé **. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Protektorátně selankovitý snímek, který měl obecenstvu v pustém roce 1944 pomoci zapomenout na plytkou současnost. Zaznamenáníhodný je ale jiný fakt, totiž že komedie Martina Friče v sobě archivuje dobové rodičovské a pedagogické zásady (,,Škoda rány, která padne vedle.") a jako taková je v blízké budoucnosti potenciálně na indexu politicky nekorektních filmů. S příchodem zákona zakazujícího rodičům používání fyzických trestů se možná i protektorátní Prstýnek ocitne v trezoru, jistě se najde nějaký patřičně horlivý ministerský úředník či ještě spíše úřednice, stejně jako se dnes v USA z filmů z 50. let digitálně retušují cigarety... ()

Galerie (47)

Zajímavosti (7)

  • Autor hudby Eman Fiala je bratrem Ference Futuristy, jednoho z protagonistů filmu. (M.B)
  • Jedná se o poslední český film nasazený do kin ještě za okupace, stalo se tak 16.2.1945. (Karlos80)
  • Poté, co Zdeněk Dítě během natáčení spadl z koně, využíval na tyto scény dubléra. (Duoscop)

Reklama

Reklama