Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vyhlášený pytlák Jan Sochor se tvrdě staví proti tomu, aby si mladý kníže namlouval jeho dceru Barušku. Příliš dobře si pamatuje na dobu vlastního mládí a na své zásluhy o zachování knížecího rodu… Kostýmní komedii Prstýnek natočil režisér Martin Frič podle povídky Ivana Olbrachta "Táta", otištěnou v jeho sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky". Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. V jejich pojetí se předloha přetavila v romantický obrázek ze starých časů, vylehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. I režijní pojetí bylo lehké, vtipné a svěží, se silným poetickým nábojem, dotvořeným exteriérovou kamerou Václava Hanuše a Julia Vegrichta. Hereckým výkonům dominoval oblíbený Otomar Korbelář ve vděčné dvojroli Jana Sochora mladšího i staršího, debutoval zde Zdeněk Dítě jako knížecí synek Robert, jeho nevlastní sestřičku ztělesnila půvabná Jana Dítětová. Vedle Otomara Korbeláře v tomto filmu největší prostor dostala Vlasta Fabianová v roli kněžny Andresové. Po úspěšném debutu ve filmu Pohádka máje a výrazných rolích ve filmech Rukavička a Tanečnice i zde prokázala svůj nesporný talent a zaujala svým nevšedním zjevem a temperamentním projevem. Prstýnek byl posledním českým filmem, který byl před koncem války ještě uveden do kin. Premiéra se konala v polovině února 1945 ve třech největších pražských kinech a byla nadšeně přijata vděčným obecenstvem. Dodnes se snímek setkává u diváků s vlídným přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (96)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Já osobně proti Prstýnku nic nemám. Ano, je to docela naivní, je zde trochu moc náhod a hlavní myšlenka filmu taky není zrovna originální. Ale dobrovolně přiznávám, že jsem se dobře bavil a rozhodně nenudil. Z hereckých výkonů stojí za zmínku hlavně Korbelář, jeho Sochor stál opravdu za to. Lepší průměr, myslím, že na to zas někdy klidně kouknu, až to budou dávat v TV a na jiným kanálu nebude nic lepšího. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Z knihy Náš film : "Je třeba ocenit Fričovu odvahu adaptovat v této době pro film povídku komunistického spisovatele, jehož dílo bylo od samého začátku okupace na indexu. Frič správně spoléhal, že nacističtí cenzoři nebudou znát povídku Táta, otištěnou v Olbrachtově sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky", a navíc že vůbec neuvedou vlastní jméno autora námětu Kamil Zeman v souvislost s Ivanem Olbrachtem. A tak se divák mohl radovat nejen z úsměvného filmu, ale i z ošálení okupantů." ()

Reklama

honz 

všechny recenze uživatele

Příběh milostného vzplanutí jinocha - venkovského pytláka a mladé kněžny, od níž se po sňatku se zestárlým šlechticem očekává potomek. Z onoho románku skutečně vzejde kýžený pokračovatel rodu a podaří se utajit, že jde o levobočka. Po letech mladý kníže navštíví panství a zakouká se do pytlákovy dcery. Samozřejmě netuší, že je to jeho sestra... ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Jednoduchý, ale přesto poučný příběh a ještě ke všemu skvěle zahranej. Sochor je představitelem hrdosti, spravedlnosti a hlavně naprosto přesné představy o tom, co člověk k životu potřebuje. Perfektní obraz neuvěřitelně velké sociální propadliny. Na jedné straně chasa, která co si neudělá to nemá a na druhé straně vrchnost, za kterou snad i na toaletu chodí někdo jinej. V tomto filmu je morální stránka obou zúčastněných stran stejně dobrá, ale ve většině případech, bylo ponížení a bída na úkor majetku jednoho rodu vždy daleko horší. Zde je to pojaté komediálně a proto je zde i dostatečná míra spravedlnosti. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Prstýnek, film Martina Friče podle povídky Ivana Olbrachta, je romantickou nezbedností a letním omámením žádostivým sluncem. Prstýnek je anekdotou se zlomyslným záchvěvem oka, s nevinnou tváří si lehce promne vlasy, pronikavě zahvízdá, na mezi s provokativním smíchem odhalí zadnici a chvilku dává pocit víry, že se tomu také říká láska. Ironie si vychutnává kouzlo okamžiku v bezprostřednosti slov a vzájemného pojení i puzení. Parodická zlomyslnost smyslným pohledem naláká na převrácené stavovské role, tělesné touhy a příbuzenský propletenec. Prstýnek rozhodně není romantickou selankou, ale zaujatým sarkasmem krásné poezie. Průvodcem a jedním z původců romantické rošťárny je Jan Sochor (velmi dobrý Otomar Korbelář, též v roli svého tatínka), mužný chalupník a úspěšný pytlák. Život se odvíjí podle tradičních vesnických not, přesto ho nedělitelně spojuje tajuplný závazek k vrchnostenskému bytí. Boží zázraky se stávají dílem porušení nepsaně závazného nařízení stavovské bariéry a letní slunce se na každého hlasitě usmívá. Hlavní ženskou postavou satirického romantizování je kněžna Andresová (pozoruhodná Vlasta Fabianová), Sochorova vrchnost. Je dívkou, hledající útěchu a náhradu fyzické lásky ve sladkém mužském objetí, ale i starostlivou a strachující se matkou mládím rozdivočelého syna. A tajemství by mělo zůstat tajemstvím. Důležitou postavou je Robert (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), mladý kníže, uchvácený krásou života prominentního postavení. Je lehkomyslný a z podstaty svého stavu neurvalý, mladík nemá sebemenší tušení o lechtivém tajemství. Významnou postavou je Baruška (velmi příjemná Jana Dítětová), nejstarší Sochorova dcerka. Prostá vesnická dívka v nabývajících vnadách rozkvétajícího mládí trpí závratí z neodbytného panského nadbíhání. Výraznější postavou je baronka (příjemná Růžena Šlemrová), dlouholetá kněžnina společnice. Je jediným přímluvcem rozjívenosti mladého pána. K výraznějším patří také vesnický farář (dobrý Jaroslav Marvan), zděšený ze zapovězeného tajemství největšího místního zázraku svatého Antonína. Z dalších rolí: neduživý a k té povinné tělesné potenci povzbuzovaný kníže Ferdinand Andres (František Smolík), jeho osobní lékař, pokoutně se inspirující bylinkářstvím (Jindřich Plachta), trpělivá Sochorova manželka Baruška (Naděžda Vladyková), ze Sochorovy pytlácké drzosti navztekaný knížecí lesní (Vladimír Řepa), zkušená vesnická baba kořenářka (Ella Nollová), k vrchnosti úslužný starosta obce Marčan (Antonín Soukup), či z tance s mladým knížetem unesená starostova žena (Darja Hajská). Film Prstýnek je nadýchané a nadnášející letní osvěžení se satirickým odlehčením romantické selanky. Rozkošné filmové pobavení! ()

Galerie (47)

Zajímavosti (9)

  • Vlasta Fabiánová utrpela pri natáčaní filmu dva úrazy. Najprv zletela z koňa, keď sa ten pri jazde splašil. Našťastie spadla do trávy a odniesli si to len šaty. Trvalo však tri dni, kým jej ušili nové, až potom sa mohla scéna dotočiť. Pri nakrúcaní scény, kde sa kúpe nahá, zas odmietla dablérku a keďže sa jej filmovanie natiahlo, herečka nachladla a skončila s hnisavým zápalom brucha. (dyfur)
  • Poté, co Zdeněk Dítě během natáčení spadl z koně, využíval na tyto scény dubléra. (Duoscop)
  • Otomar Korbelář ztvárnil ve filmu dvojroli syna i otce. (M.B)

Reklama

Reklama