Psohlavci

Je hodne zajimave, srovnavat tyto Psohlavce s o 23 let starsimi. Ten casovy rozdil, diky Fricove rezii vypada daleko vetsi. Ja myslim, ze se jedna o dobre zpracovany Jiraskuv roman, kteremu snad az na dialogy neni moc co vytknout. Hezka vyprava a velkoryse herecke obsazeni, tam snad chybi jenom Bek... (02.01.2022)

Frič prostě umí, natočil skvělý historický snímek podle Jiráskovy předlohy, kterou si musím co nejdříve přečíst. Dějově se film odehrává v nelehkém období tzv. druhého nevolnictví, které bylo pro poddané velmi těžké (a to mělo být ještě hůře v průběhu dalších let). Chodové pak představují naprosto specifickou skupinu v rámci Českých zemí, která svým povstáním zanechala mezi protirobotními povstáními silnou stopu. Kozinova postava je dobře zahrána Rážem, stejně tak jsou obsazeny i všechny vedlejší role. Myslím si, že dobu a situaci v těchto letech se podařilo vyjádřit docela dobře, výprava je rovněž slušná. (28.05.2014)

Jirásek napsal Psohlavce jako přesvědčený národně liberální představitel českého měšťanstva (boj za politická práva proti svévolné německé šlechtě), tato politická rovina ve filmu nezmizela, spíše je zdůrazněna, sociální rozměr není tolik akcentován. Obrazová stránka odpovídá Stallichovu standartu, historický výpravný film by takto měl v 50. letech vypadat, horší je to s jazykem, pražským hercům z pusy chodský dialekt nejde a nejde, třebaže pro romantické pojetí filmu byly typově vybráni víceméně správně. Nemělo by se zapomenout na hudbu E. F. Buriana, která z celého díla nejméně odpovídá dobovým konvencím, její symfonismus není z rodu české už tehdy zavedené filmové hudby. Přesto je Fričovým nejpovedenějším historickým filmem Hvězda zvaná Pelyněk. (08.03.2010)

V zestátněném československém filmu doznaly adaptace Aloise Jiráska nové obliby a pozvolna se navázalo na optimistické verze Lucerny, velkolepé Psohlavce, klasickou Vojnarku a vážnou Filosofskou historii. S rétorikou nového věku poválečného filmu přišel na řadu Jan Roháč z Dubé, Temno, animované Staré pověsti české, noví Psohlavci a tzv. Husitská trilogie. To vše v barvě. Závěrem této epochy se staly opět černobílí Ztracenci v pravém opaku ku svým plakátovým předchůdcům. Od počátků televizního vysílání až do 80. let se tvůrci opět hlásili k Vojnarce, třetí Lucerně, zaujali seriálem F. L. Věk a třetími Psohlavci. Zatím posledním Jiráskovým přepisem se stal vynikající Poklad hraběte Chamaré. V polovině 50. let tedy Frič přistoupil k osvědčené látce, ač přidal jen ruku k dílu osvěženému pouhým technickým vývojem, v každém směru poplatnému nejemblematičtějším příkladům filmů s revolučním maintextem. Samozřejmě, herecky velice rutinní a zaměnitelné díky všem těm Kurandovým, Smolíkům, Průchům, Kopeckým a dalším. Čestnou výjimkou budiž epizodní účast Marty Fričové, nevlastní dcery Friče, které po válce Mac dopřál celkem tři etudky v Zocelených, zde a v Dnes naposled. (21.02.2009)

Český epický velkofilm o Chodovcov, ktorí bojovali za slobodu a za svoje práva. Ten manifest a neskoršie povstanie boli spracované veľmi dobre a záver s obesením taktiež, ktorý mi jemne pripomínal záver filmu Jánošík z roku 1935. Frič poňal najslávnejšie dielo románopisca Jiráska a asi aj celej českej literatúry za ten správny koniec. Hodnotenie: 75% (19.05.2014)