Život Adèle

Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. (29.07.2014)

Úplně mě to nepohltilo, ale kvality toho filmu jsou nezpochybnitelné (nasazení ústředního hereckého dua je maximální). Oceňuju enormní otevřenost popisu postav, vývoje jejich vztahu a i těch "skandálních" sexuálních scén, které tu své místo určitě mají (o vhodnosti jejich délky už se dá samozřejmě spekulovat). Plusové body připisuju i za značnou civilnost celkového pojetí - tohle naštěstí opravdu není žádný "těžký" art a ani prvoplánová homo-propaganda, ale vkusná, inteligentní, realistická a s citem zpracovaná studie dlouhodobého partnerského vztahu. Posledních několik minut sice trochu vyšumí, ale předchozí setkání v kavárně je velice emotivní a pro mě představuje vrchol filmu. 80 % (21.04.2015)

Filmom s touto tématikou sa vyhýbam. Asi aj preto, že ma absolútne nebaví pozerať sa na dve ženy a ich posteľné radovánky. A tu ešte naviac boli tieto scény veľmi dlhé, a pritom kľudne nemuseli byť. Ale odhliadnúc od toho, je to jeden skvelý film. Režisér a kameraman odviedli naozaj výbornú prácu, keď dokázali zmiznúť. Lebo nie oni, ale ja som to všetko sledovala v priamom prenose a bola celý čas s Adéle. Veľmi skutočné, veľmi intímne a veľmi dobre zahraté. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov (12.06.2015)

Ono se rokem 2013 vstoupilo do nějaké porno éry v kinematografii? Že jsem si nevšimla. Tedy vlastně všimla, jen mně uniklo nějaké to oficiální prohlášení... Takže, já se teď pokusím ulehčit život každému, koho láká červené hodnocení a odrazuje stopáž - poslechněte druhou pohnutku, neboť Život Adele je vysloveně ubíjející orientační hledání pod dohledem inkvizice škaredých kamarádek, v nezbytném doprovodu intelektuálních rozprav a úmorného vyučování, s návnadou lesbického porna, proložené spánkem a jídlem s otevřenou papulou. O hereckých výkonech se nebudeme vůbec bavit, protože, i kdyby se ty holky rozkrájely (dosaďte si lesbické sloveso, které odmítám vyslovit), trvám na tom, že ta erotická jiskra tam ne a nebyla. Dokoukala jsem jen pro test, co vydržím a mohu s pýchou konstatovat, že jsem silný jedinec, takže ta jedna hvězda je jen a jen pro mě. (05.02.2014)

Trpké. Tak bolestivě trpké. A krásné. A teatrální a ve své teatrálnosti v mnohém uvěřitelné a pravdivé a pro mě osobní. Život Adele byl nečekaně intimní a hlavně kontaktní. Po moc dlouhé době u nějakého filmu můj žaludek svíral strach a smutek a nedosažitelné se, proti "mé" vůli a z celkem všedních důvodů, vytrácelo spolu s pitomě naivní vidinou štěstí, které tu bylo jen prchavý okamžik, a o kterém bylo příliš snadné uvěřit, že bude věčným. Nerad bych spadl do ještě hlubší stoky patetického žvanění - což se mi nejspíš nepodaří ani v šedesáti -, ale ona posedle labilní pubertální láska je pro mě jedním z nejopravdovějších, lépe snad řečeno nejintenzivnějších, prožitků, kterých je člověk schopen, a kterému se toho v životě zkušenostmi deformovaných dospělých lidí moc nevyrovná. ___ Kechiche mě okouzlil svou citlivou precizností, s jakou dané téma uchopil, Adéle a Léa tím, jak se svými rolemi splynuly. Celou dobu mluvím o rovině tragické a osudové lásky - která mimochodem byla samozřejmě tragickou a osudovou vnímána pro někoho snad naivní a hloupou Adele, což ale napovídá o předkládané perspektivě, nikoliv o přepálenosti filmu jako takového. ___ Co se týče zobrazení vztahu dvou žen obecně, nejsem si tak úplně jistý, jestli až příliš okatě nejde na snímku vidět, že jde o dílo heterosexuálního muže (a tedy pro heterosexuální muže). Docela mě pobavila představa gay barů a průvodů, kde se úplně všichni pořád vášnivě líbají. Stejně tak si nejsem jistý, jestli bylo nutné dát takový prostor sexu. Na druhou stranu: nemá snad sex v životě člověka výsadní postavení a to zejména v této fázi života? A není trochu pozérské očekávat od filmu méně sexu? Sex, chtíč a fyzická přitažlivost měli v jejich vztahu, tedy ve vztahu partnerů z odlišných sociálních i generačních vrstev, výsadní postavení. V takovém přpadě tedy nevidím důvod upozadit roli sexu jen kvůli podprahovým morálním (?) očekáváním diváka. Sex, stejně jako jídlo, své výsadní místo ve filmu zkrátka měli. ___ Život Adele ve mě zasáhl správný struny. Nejsilnější zážitek za hodně dlouhou dobu. (02.01.2015)