Švadlenka

Mac Frič byl nejen dobrý režisér, ale především dobrý stratég. Uměl výborně kalukulovat, pracovat s lidským potncionálem a odhadnout reakci publika. Ve Švadlence se o komediální složku postarala Věra Ferbasová a Růžena Šlemrová, ale především Hugo Haas, který si svou roli extravagantního pařížana patřičně užil. Oko diváka mohlo vlídně spočinout na ladných křivkách Lídy Baarové a líbezné tváří Adiny Mandlové, dámy se pak mohly těšit z romatického příběhu se šťastným koncem a pokochat se módními modely (tehdy aktuálními, dnes již historickými.) (11.09.2017)

Na kvalitu filmu, jeho chabý námět a děj se o něm až příliš mluví. Proto jsem od něj čekal více. Když jsem hodnotil film Co se šeptá, Hugo Haase jsem strhal. Tady ho ale musím pochválit za excelentní francouzsko-českou a kdoví jakou ještě mluvu. Baarová tentokrát velmi dobrá, už ani nepřehrávala, asi dostala v zahraničí pořádnou školu. A Věra Ferbasová ve vedlejší roli se pomalu přehrávala do komičky. Však ty velké komické role ji zanedlouho čekaly. (04.03.2006)

Příběh o švadlence, která uměla kreslit skvělé módní návrhy a přitom se stihla ještě zamilovat, a o pařížském králi módy, ve skutečnosti krejčím z Vokovic, je dalším příběhem, který by bez hereckého obsazení ztrácel jakýkoliv půvab a možná i smysl. Ale Hugo Haas kombinující francouzštinu s češtinou je i ve velmi nevděčné roli k sežrání a Lída Baarová hraje další ze svých půvabných samostatných dívek a zvládá velmi dobře i komediálně romantickou polohu. Navíc v této době byla na vrcholu kariéry i svých půvabů, byla hvězdou berlínské UFY a zbožňovala ji celá střední Evropa. Takže další nestárnoucí pamětnický film. (16.01.2004)

Mac Frič, tehdy již jeden z nejúspěšnějších filmových režisérů, se po několika společných setkáních s Hugo Haasem zvolna rozhodoval, co dál. V hledáčku producentských zájmů se v neobvyklé konkurenci mladých ocitla také Olga Scheinpflugová, jejíž původní námět ze světa módních salonů a elegance vzbuzoval patřičné naděje. O tom, že by se v jedné z hlavních rolí objevila Lída Baarová, nebylo nejmenších pochyb, také proto, že Baarová tehdy disponovala nebezpečným sex-appealem i nepominutelnou mezinárodní popularitou pod patronátem prestižní berlínské UFY. Nezahálel ani Haasův mimořádný talent – v roli proslulého krále pařížské módy, stiženého jakýmsi syndromem vyhoření a nalézajícího spásnou inspiraci v návrzích své nové chráněnky, přímo hýří sarkastickými bonmoty, ironizuje sebe i své okolí, zkrátka přitahuje pozornost. Frič, vědom si proměnlivosti diváckých sympatií, ani tentokrát neponechal nic náhodě a před kameru doslova vehnal zástup předních českých herců v čele s pihovatou Věrou Ferbasovou, Růženou Šlemrovou, Tréglem, Pištěkem, Marvanem a dalšími, kteří i na malém prostoru vytvářejí sympatický kolorit k hlavním představitelům. V případě Adiny Mandlové platí, že hraje tak trochu sama sebe – jen s tím rozdílem, že Haas se tehdy začínal nudit a hledal kýžené rozptýlení i v jiné dámské společnosti. Šarm, elegance a lehce ironický nadhled proměňuje Fričův film v příjemnou podívanou, konajíc přitom dnes již historicky cennou přehlídku dobové módy. (03.10.2008)

Však holka žádnou práci nepotřebuje, když si nabrnkla továrníka, a továrník se může chovat jako predátor, když je továrník. Šmarja panno. Současné romantické filmy bývají taky bláboly, tak je radostné vidět, že se to časem nezhoršuje, nýbrž že to tak vždycky bylo. Ten ústřední hudební motiv mi velmi silně připomínal Ravelovo Bolero, zajímalo by mě, jestli jsem jen paranoidní, nebo jestli tam nějaká "inspirace" byla. (13.02.2020)