Jméno

Francouzi komedie pořád umějí. Navíc když se jedná o můj oblíbený žánr "odehrává se na jednom místě" a režisér zvládně ukočírovat dialogovou kadenci, je pravděpodobnost úspěchu celkem vysoká. Neříkám, že nemáte chvílemi pocit, že je to už celé trochu přehnané, ale rád to filmu odpustím, pokud funguje jako celek a navíc vás udržuje v pozoru celé dvě hodiny. 7/10 (21.08.2014)

"Adolphe byl Adolphem ještě před Adolfem." Adolf Larchet by jistě bylo celkem solidní jméno, které by budoucímu potomkovi přineslo nejednu zábavnou chvilku, ale tady jeden vtípek odstartoval nekonečnou hádku, která mě příliš nebavila. Nicméně jsem se dozvěděl, kdo je egoista, kdo je skrblík, je-li Švýcarsko teplé, kdo zabil psa, kdo dal dětem debilní jména, kdo se nestará o děti, kdo spí s čí mámou a ... spoustu dalších údajů, bez kterých bych patrně dokázal žít. Já jsem prostě chtěl vidět avizovanou komedii a místo toho jsem se zasmál jen jednou a to větě: "Kdo rozházel můj bordel?". Jinak se jen házela špína mezi přáteli a to já si prostě užít neumím. (23.05.2016)

Francúzi sa nechali strhnúť prílivom komorných intimissimo výbušných konverzačných filmov. Bohužiaľ, je to predvídateľne umelé, nereálne, vyplnené stereotypnými vzťahovými cliché a pre mňa po väčšinu času absolútne nezaujímavé a nevtipné (čo je škoda, lebo názvu zodpovedajúco štylizované úvodné titulky, asociatívna montáž s využitím historicko-kultúrnej skratky a poetický úvod sú jednoducho magnifique!) - a len tých pár funkčných momentov celok nezachráni. Uvedomelé sebavedomé referencie spoločenského a umeleckého sveta zaváňajú snobizmom a šuštia papierom. Dokonca by som tentoraz prijal verziu s dabingom - naspeedovaný dialekt juhofrancúzskych departmentov napomáha dotvoreniu predpovedateľného chaosu, ale práve z dôvodu ťažkého zachytávania a selekcie kľúčových informácií som ho nemal rád na hodinách francúzštiny, a čítať titulky k nemu je priam nadľudská úloha. Aby som však nebol len negatívny, postava Clauda ma celkom bavila (poznámky ohľadom homosexuality na jeho adresu a otravné momenty z toho vyplývajúce už tak nie, i keď sú tu, žiaľ neveľmi vydarené, pokusy o porušenie klasickej stereotypizácie) a hudba bola skvelá. I tak som sa musel silne presviedčať, aby som to dopozeral do konca. Radšej by som zašiel na divadelnú hru, alebo si doplnil Polanskiho. 40% (23.09.2014)

Sejde se tak jednou partička starých přátel, aby oslavili radostnou událost jednoho z párů. První konflikt vznikne s výběrem jména budoucího potomka. Pak následují další tak, že se nakonec pohádá každý s každým. A teče i krev. Příjemná konverzační komedie, kdy se blízcí kamarádi a rodina najednou ocitají vzájemně na nože. Něco ve stylu Naprostých cizinců nebo Téměr dokonalých tajemství. (29.06.2020)

Super situační film. Vlastně vrcholná Francie v té nejlepší současné podobě. Jméno je vlastně film, kde průběh celého filmu se vyvíjí z minuty na minutu hodně dobře napsanými dialogy. Nemůžu dát ale plný počet, protože v tomhle filmu pořád byly momenty, které mě chvílemi docela nudili. Hlavně tedy začátek. To to trvalo, než se otevřelo jádro pudla... (04.09.2013)