Carol

Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. (18.03.2016)

No, tak mám snad splněno, pravidlo, že každý rok bojuje o Oscara jeden vyumělkovaný, neosobní film bez špetky emocí se potvrdilo. Trochu rekapitulace, kdyby se tomu chtěl někdo vyhnout: 2010 - Winter's Bone , 2011 - Tree of Life , 2012 - Master , 2013 - Blue Jasmine , 2014 - Foxcatcher , 2015 - Carol. A tak nějak jsem tušil, že to bude právě Carol. Strašná zívačka. 40% (02.01.2016)

Slabé a označenie dráma si to ani nezaslúži, skôr nuda ako dramatickosť. Opäť homosexuálna téma, ktorá sa musí každoročne vo veľkom tlačiť divákovi do pozornosti. Cate Blanchett je výborná herečka a škoda, že si vybrala tak nekvalitný film. Tu jej dali toľko make-upu, že môže byť akurát nominovaná na nejakú cenu za masky. Rooney Mara nominovaná na oscara, ale za čo prosím vás? (13.02.2016)

Nejnudnější - a nejzbytečnější - film pod sluncem. Měl jsem neuvěřitelné problémy donutit se to doukat a přemáhal jsem se k tomu jen s největším sebezapřením. Vůbec nechápu smysl toho filmu - když se z něj vypustí lesbický motiv, nezůstane absolutně nic, celé je to založené na té uhozené myšlence vystavět konflikt na střetu dobové morálky a lidské přirozenosti ve smyslu "jen se podívejte, jak to tenkrát lesby měly těžké" - och, na to by jeden vážně sám nepřišel! (a jako by to svým způsobem neměl nějak těžké každý člověk v každé době, lhostejno na jeho sexuální orientaci - život prostě někdy JE drsný, na tom není co nechápat nebo proti čemu se bouřit). Kdyby ten film vzniknul v době, ve které se odehrává - fajn, neřekl abych ani ň, a naopak bych vysmeknul uznalou pochvalu jeho tvůrcům za odvahu. Ale takto, když tvůrci v r. 2015 objevují Ameriku, nemám za sebe problém napsat, že ten film je jen falešné a vyprázdněné retro, které je navíc neuvěřitelné nudné - proč to má proboha 2 hodiny, když se tam za tu dobu skoro nic nestane? Sice nevím, jestli je ten film tak hrozný kvůli tomu, že samotná předloha je literární sračka, nebo že autor její adaptace do filmového scénáře je neschopný mamlas (ostatně, obojí se nijak vzájemně nevylučuje), ale jedno vím jistě. Kdybych mohl vrátit čas, abych se tomuto filmu obloukem vyhnul, dal bych za to duši. 3 hvězdy z respektu ke Cate Blanchett a za výskyt mnoha pěkných dobových aut, ale jinak je to naprostá ztráta času. On na to stejně nikdo už do kina nepřijde, protože Carol je další příklad filmu, který se do české distribuce dostává s nepochopitelným zpožděním, kdy je už dávno ke stažení na netu a všichni, kdo to chtěli vidět, už to taky viděli. (10.04.2016)

Todd Haynes už natočil jeden velice podobný film (DALEKO DO NEBE) a ani jeho nejnovějšímu počinu nelze upřít jistou uhrančivost. Avšak zatímco DALEKO DO NEBE byl vynikajícím filmem, CAROL se superlativům přiblíží jen v několika málo aspektech. Režisér dokáže diváka opravdu přenést v čase zpět do padesátých let a zaslouženě jsou tak pěny ódy na výpravnou stránku filmu. Samotné jiskření mezi hlavními postavami je stejně jako atmosféra padesátých let také téměř hmatatelná. V poslední řadě nelze nezmínit herecké výkony, především pak téměř až panovačně působící zjev Cate Blanchett, které stačí jediný pohled a pro všechny přítomné se v tu chvíli zastaví čas. Na druhou stranu nezvykle minimalistický projev Rooney Mara přestane přibližně v polovině stopáže bavit a její odevzanost začne iritovat. Vztah mezi hlavními představitelkami místy obrazně přípomíná dominantní a submisivní milenecký vztah v samotném počátku. Výčet superlativů a pozitiv zde končí. K výbornému zážitku tak přece jen něco chybělo. (17.02.2016)