Carol

Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% (18.04.2016)

Rooney mám ráda, což o to, ikyž se furt tváří, že hledá žiletku anebo oprátku, působí sympaticky. Ale s přibývajícími kousky její filmografie, jenž mám za sebou, nabývám silněji a silněji názoru, že to kolem mě bude dřív běhat šestero dětí, než se ona naučí herectví. Cate je elegantní a půvabná, ale k tetelení se nad tímto faktem není potřeba pouštět si tento film, jelikož tuhle pózu, to ona zvládá s přehledem v kdejakém jiném, lepším, kousku. A má-li být tedy důvodem ke sledování Carol alespoň příběh, pak je to důvod bídný, páč tady je tak průměrný a plytký, že si z něj málokdo zapamatuje víc, než celkem vyvedenou atmosféru, která však z hlavy vyšumí ještě rychleji, jak kouř z cigarety. Dlouho jsem neměla takové nutkání využít rychloposuvu k dosažení závěrečných titulků. (07.01.2016)

Carol je film založený čistě na hereckých výkonech Cate Blanchett a Rooney Mara. Obě tady totiž hrají to, co je po nich žádáno. Cate je krásná, dominantní a přesně ví, co chce. Rooney je pro změnu krásná, tichá a v srdci se jí to pere. Nebýt ale jedné nevýrazné narážky na naší zemi, nebyl by v dialozích pořádnější moment, kdy by to stálo za to, abych se víc do dialogů zaposlouchal. (29.02.2016)

V podstate úplne štandardná červená knižnica ako od Pilcherovej, ktorú má nad priemer vyťahovať lesbické zafarbenie a oscarové obsadenie. To prvé je mi pomerne jedno a Cate Blanchett ide tentoraz na pol plynu, to už je zaujímavejšia Rooney Mara, ktorá asi prvýkrát presvedčivo hrá nejaké emócie. Ľahko zabudnuteľný kus... (22.02.2016)

Lacné prevedenie príbehu je účelové, snaží sa zamerať na kolorit doby a na čistotu citu dvojice hlavných predstaviteliek. Elektrizujúce napätie medzi Carol a Therese ťahá celú snímku a latentná energia vyvierajúca z ich vzájomnej príťažlivosti vytryskuje v primeraných dávkach bez toho, aby skĺzla do sentimentality. Reč tela a mimika celkom stačia na to, aby Carol a Therese odovzdali zo seba všetko potrebné na vyplnenie kritérií žánru. Každým gestom a pohľadom povedia svojmu objektu záujmu oveľa viac ako slovami. Tvorcovia sa držia najmä neverbálnej komunikácie a s prirodzenou ľahkosťou odhaľujú dreň ľúbostného príbehu. Diváka stavajú do pozície voayera a dovolia mu odkrývať zakázaný cit. Cate Blanchett bola okúzľujúca milfka túžiaca po mladej ženskej riťke. Ťahala celý film neuveriteľne vpred. Uhrančivé, maximalistické herecké výkony a lesbický vzťah - to sú najväčšie lákadlá tejto snímky. (11.06.2019)