Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rozsáhlá sága jedné římské rodiny sleduje příběh Carla od jeho křtin až po 80. narozeniny. Hlavní dějové linie tvoří vztahy mezi Carlem a jeho mladším bratrem Giuliem, manželkou Beatrice a její sestrou Adrianou, do níž byl Carlo zamilován jako mladík. Režijně náročné zpracování plasticky dokresluje a odhaluje vývoj rodinných vztahů. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (17)

Rosana 

všechny recenze uživatele

Tyjo lidi, ty charaktery byly vykreslené, kostýmy a masky úžasné a příběhy jednotlivých postav parádní. Zajímavá ukázka jednoho života behěm 120ti minut, ale nějak jsem se u toho nudila...asi proto, že jsem měla guláš v tom, kdo kdo je a když jsem se konečně zorientovala, tak se děj posunul v čase a zase všichni vypadali jinak... ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Řím v roce 1906. Křest malého Carla (Emanuele Lamaro ). O dvacet let později - Carlo (Andrea Occhipinti ) se vášnivě zamiluje do Adriany (Jo Champa), ožení se však s její sestrou Beatrice (Cecilia Dazzi). Život však plyne dál a Carlo (Vittorio Gassman) s Adrianou (Fanny Ardant) ještě neskončil... Jedno nejsilnějších a nejpropracovanějších děl bohaté kariéry Ettore Scoly. Melancholický pohled na nezadržitelný běh jednoho života s výbornými herci, výpravou i kamerou. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Nedávno jsem četl obsáhlý rozhovor s jedním ekologisticky orientovaným vědcem, který tvrdil, že sto milionů lidí pro tuhle planetu jednoznačně stačí a jakýkoli větší počet její ekosystém zatěžuje. Jak chce počet členů druhu homo sapiens zredukovat na přijatelnou míru, jsem se už naštěstí nedozvěděl, ale myslím, že při sledování Scolova snímku by se mu vrásky na čele prohloubily, když by spatřil, jak se rodinný klan hlavního hrdiny utěšeně rozrůstá. Tahle rodinná freska by se mohla připodobnit k známému románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu s tím rozdílem, že českého spisovatele zajímala především proměna společenských vztahů a samotné společnosti na pozadí příběhu jedné měšťanské rodiny, kdežto Ettore Scolu zajímá a fascinuje konkrétní lidský osud v proměnách času. Dějinné události, jako je vznik, vyvrcholení a pád fašistického režimu, poválečné budování demokracie a rozvoj konzumní společnosti, to všechno divák zaznamenává jen útržkovitě a jakoby na okraj. Režiséra zajímá konkrétní rodina, střetávání a míjení jejích příslušníků, lásky a neshody členů rodinného klanu. Jakkoliv má film více než 2-hodinovou stopáž, vzhledem k velkému množství postav a především k zachycené časové periodě je to nezbytné minimum, i tak je obtížné se orientovat v těch stále se nově objevujících tvářích dětí a vnuků. Celkový dojem: 80 %. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

V mnohém jakoby tento film navazoval na TERASU s tím rozdílem, že zde je časoosou dlouhý, v osmdesáti letech se rozevírající, ale i soustřeďující život muže z vyššího patra italské společnosti. Od prvních výkřiků kojence až po stále zájmuplné pohledy starce shlížejícího do zrcadla na svou podobu bezprostředně před rodinnou oslavou svého životního jubilea. První průhledy, upřené v tomto velkém zrcadle do minulosti, směřují až k počátkům italského státního a národního sjednocení, ty závěrečné naopak předjímají náš věk počínajícího XXI. století. V koncentrovaném pohledu-analýze tu prolne na pomyslné indikační pásce prakticky každý významnější ideový, kulturní nebo politický náraz, který se prochvěl italskou společností minulého století. Vedle brilantní, vynalézavé a skoro by se chtělo napsat až jímavé Scolovy režie jsme svědky fascinujícího výkonu dalšího giganta italské kinematografie Vittoria Gasmana, který tu na minimální ploše virtuózně zvládá neuvěřitelně velký počet značně odlišných lidských a věkových typů koncentrovaných do hlavní postavy. Jakýmsi ženským Gassmanovým antipodem, disponujícím podstatně menší plochou, ale harmonujícím s hlavní postavou neméně suverénním uměleckým výkonem je Fanny Ardantová. Italské podobenství přerůstá titul RODINY nejen v národním měřítku, ale i v časové dimenzi. Toto dílo ovšem plně ocení ti, kteří jsou s to se pohybovat - a nechat se oslovovat - velkou plochou, poznenáhlými vývojovými změnami a posuny a jimž je blízké okouzlení velkými syntetizujícími celky. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Scola si bohužel občas vypomáhá banálními efekty, takže například okamžiky Carlovy volby mezi rodinou a svobodou jsou podmalovány kašírovanou bouřkou či rozvod je zobrazován přes nevinné oči dítěte. Dále tu nenajdeme skoro jedinou hádku (až na výše zmíněné volby, ale to jsou vteřiny z dvou hodin), vše v tomto bytě jakoby podléhá sladkému hudebnímu motivu, jsme v srdci rodiny, v bytě, kde každý ví o každém, ale z rodinných dramat nevidíme nic. Rodinné sešlosti, někdo příchází, někdo odchází. Hlavní téma filmu: nevýbojný muž, od dětství obklopený ženami - maminkou, třemi sestrami, služkami - neustále uvažuje o možnosti odejít a žít s Adrianou, ale nikdy to neuskuteční, protože má rád svůj klid, omnipotentní péči Beatrice, se kterou se nemusí o nic starat, stačí mu jen ležet v knížkách a přednášet. Daleko lepší zpracování najdeme u Murakamiho (Na jih od hranic, na západ od slunce).Scola svou sladkostí nudí. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (5)

  • Ettore Scola soutěžil na filmovém festuvalu v Cannes o Zlatou palmu v kategorii nejlepší film. (Terva)
  • Film získal pět cen David di Donatello. Vottorio Gassman si odnesl cenu pro nejlepšího herce, Ettore Scola triumfoval v kategorii nejlepší režie, Francesco Malvestito v kategorii nejlepší střih, Armando v kategorii nejlepší hudba a Ruggero Maccari, Furio Scarpelli a Ettore Scola byli ocenění za nejlepší scénář. (Terva)
  • Stefania Sandrelli vyhrála Zlatý Glóbus v kategorii nejlepší herečka. (Terva)

Reklama

Reklama