Prohnilí proti prohnilým

Po výtečné jedničce přišla studená sprcha a strašlivé zklamání. A další z desítky, možná stovky příkladů pro argumentář, že se u úspěšných filmů nemají za každou cenu točit pokračování. Námět se jevil rozhodně slibný, ale zpracování je přímo trestuhodné, děj je hloupý, nudný, bez barvy a bez zápachu. Závěrečná půlhodinka je přímo k uzoufání. Tak moc jsem se těšil na dvojku, ale po tomhle fiasku ani nevím, jestli mám vůbec chuť dát šanci trojce. (19.01.2017)

Stejně jako u jedničky, ani teď se nedočkáte ztřeštěností, nebo chytrého humoru. Opět je to spíš úsměvný příběh o policajtech, než kriminálka. Rozvážně vyprávěný, aby si mohla zahrát i Paříž a různé postavičky, které v té době tvořily její podhoubí. Děvky, šejdíři, ilegálové, zkorumpovaní policajti...ekosystém, jehož křehkost naruší suspendování Reného a Francoise. Resp. zjistíme co se stane, když se objeví jejich dravější náhradníci. Noiret i Lhermitte neslezou z obrazovky a přestože jde o svět pestrý, jsou to oni, kdo divákovi vynahradí občasnou roztahanost děje a s ní související delší stopáž. Samozřejmě nelze opominout výborný dabing. Nicméně v mých očích je to mistrovství Zidiho, kterému se opět povedlo vytvořit přirozeně plynoucí a vcelku soudržný film, prodchnutý zvláštní atmosférou. I když nevyužívá pozlátka Paříže, ale spíš ji ukazuje "odspodu", mám pocit, jako bych Reného okrsek znal. Obsahově to není bůhvíco, ale režie a skvělí herci, moje hodnocení přes průměr v pohodě překulí. (10.12.2022)

O řád slabší než Prohnilí, přesto slušná podívaná. Je to ovšem víc nuda než sranda. 65%, 10.2.2010. Znovu jsem se podíval 28.9.2014: první polovina má šťávu a navozuje také díky velmi příjemné hudbě moc pěknou atmosféru Paříže a jejího tepajícího života. Bohužel druhá část spadá do dlouhé nudy, takže když jsem chtěl nejdřív povýšit mou spokojenost na 75%, nakonec klesla na 70% a pořád 3*. (10.02.2010)

...jízda po Montmartru pokračuje. Francois už má taky za lubem a René si spokojeně brouká pod fousy jak mu běhaj koníčci. Kdo ale chodí v kanálech potkává krysy. A to nemluvím o tom jak se odplácej starý šrámy! Už podruhé cítím tu krásnou a divnou směsici vůní barev a možná pro někoho i smradů co jdou z ulic Paříže. Už podruhé se prohlubuje láska těm dobráckým i šibalským pohledům Reného a Francoise. Děkuju pane Zidi, děkuju pane Noiret, děkuju pane Lhermitte. 100% (27.10.2009)

„Sú dni, keď by človek nemal vystrčiť nos z domu.“ Po Prehnitých a pred Super prehnitými sa trio Zidi/Noiret/Lhermitte zasa stretlo a hoci som sa bál „nastavovania kaše“, tradičného problému pokračovaní, po pomaly sa rozbehnúcej polhodine ma podarená parťácka dvojica znova dostala. Čert ber logiku (policajt, ktorý si odsedí niekoľko rokov za prepadnutie a krádež peňazí, sa môže vrátiť do policajného zboru, to ako vážne?). A tentoraz mi bol sympatický už i Lhermitte, ktorého prerod zo slušného študenta v drsného grázlika ma v jednotke veru príliš nenadchol. Prím ale hrá fantastický Noiret, ktorý v sebe mal niečo ľudské, v čom sa našiel každý. Znova sú prítomné šikovné dialógy („Je o vás známe, že s poručíkom udržiavate styky.“ – „Sexuálne. IBA sexuálne.“), pričom miestami som sa zo smršti slovných prestreliek smial viac, ako u BLBÉHO A BLBŠIEHO. Postavy si zamilujete (aj „záporné“... iné v tejto trilógii vlastne ani nevystupujú, každý má niečo za širákom, ale existuje menšie a väčšie zlo a medzi tým treba vedieť rozlišovať) a snímka dýcha francúzskou atmosférou a zvláštnym, chytľavým chlapským kúzlom. (18.03.2010)