Grand restaurant pana Septima

Despotický majitel restaurace se svými neortodoxními metodami vede svoje zaměstance k poslušnosti a k profesionalitě a svoji restauraci k nejvyhledávanějším v Paříži. Bohužel jeden prezident se prostě rozhodne si udělat prázdniny a pan majitel si užije pěkná muka. 4*, pobavil jsem se více než u Četníka. (17.03.2008)

Úžasná klasika. První třetinu Funés nesleze z obrazovky, sledujeme jednu nóbl restauraci, kde diriguje, cvičí a driluje své podřízené, aby restaurace fungovala tip top a hosté byli maximálně spokojení (existuje taková restaurace vůbec někde u nás?). Poté je ovšem z restaurace unesen jihoamerický prezident a začíná bláznivá honička s teroristy, policajty, šílenou sekretářkou vrcholící jízdou na sněhu. Funésovi hraje vše do karet - příběh funguje, vedlejší postavy jsou skvělé (kuchař, Rogérek, inspektor i sekretářka) a vše uzavírá skvělá pointa. Navíc na komedii akorát stopáž - a já se bavil skvěle. Nejlepší scéna kuchařský recept ala Hitler :-) (27.08.2013)

Počáteční necelá půlhodinka (odhadem) mi přišla hodně zábavná. Potěšila i celá řada známých tváří z jiných komedií s Funèsem, ale nejen s ním. Poté, co byl unesen prezident, začal pro mě film ztrácet zábavnost a byť scény v zasněžených horách vizuálně potěšily, dějově už mě to nelákalo. Za vrchol hlouposti beru scénu se "sáňkujícím" autem po střeše, která po všech těch skocích zůstala netknutá. (?!) (05.05.2021)

Několik vypečených momentů nezakryje fakt , že je to dost vyčpělá zábava. A taky otrocky závislá na hlavním komikovi, ostatní tudíž neexistují. Já vím moc dobře, že hlavní postava byla natolik výrazná, že přebila všechno ostatní, ale překvapivě má jen pomálu doopravdy vtipných výstupů. Taky ten děj byl zmatený a čas tady zapracoval, škoda. (03.11.2005)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)