Nepřítel

Chaos is merely order waiting to be deciphered. Kdo přistoupí na interpretační hru s významy a symboly, nemůže zůstat Nepřítelem nedotčen...a děsivě ohromen. Dennis Villeneuve po bloudění v bludišti, kde se dějové informace skádaly do jednoho komplexního celku, tentokrát snuje pavučinu alegorických obrazů na pomezí snu a reality a zahrává si s divákovým vědomím - po vzoru úvodního citátu však lze v jeho na první pohled roztříštěném filmu najít návod (v prezizně nasnímaných záběrech, v dialozích) na jeho rozšifrování. Nějakou uspořádanou interpretaci nechám až na druhé zhlédnutí, kdy si se znalostí viděného půjde více všímat různých nepostřehnutelných náznaků, ale i tak mohu říct, že se Villeneuve jeví jako jeden z mála dnešních filmařů, kteří dokáží navodit opravdu stísněnou, až repulzivní atmosféru nedovolující divákovi ani vteřinový oddech. Vše je tak dynamické a hrozivě vypjaté, že bych se ani nedivil, kdyby ta temná ambientní hudba a nekonečné podmanivé záběry Toronta někomu přišly spíše humorné (a že lidé v sále se často v těch nejzávažnějších scénách smáli) a na hraně sebeparodie. Pro mě osobně ale jde o jeden z nejpříjemnějších "depresivních" zážitků posledních let, jehož finální záběr má navíc svou podstatou potenciál posílat diváky na kliniku. P.S. A kdo má samozřejmě nakoukáno, bude se všemi těmi nepřímými aluzemi na Hitchcocka, De Palmu, Cronenberga nebo Kubricka bavit tím víc. (25.03.2014)

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Režisér Villeneuve a herec Gyllenhaal si očividne rozumeli na snímku Prisoners,ktorý je prístupnejší pre širokú paletu divákov,čo by som nemohol povedať o tomto zvláštnom počine,ktorý je ale intenzívnejší pre spektrum ľudí,ktorí obľubujú podivnosť najhrubšieho zrna,ktorá v tomto prípade je. Začiatok mi pripomenul posledný Kubrickov film Eyes Wide Shut,ktorým sa Denis inšpiroval na úvod. Nepriateľom sa hlavnému hrdinovi stáva jeho dvojník,ktorý je mu podobný ako vajce vajcu,kde na začiatku sa s podivným kľúčom dostáva do miestnosti so spoločnosťou,ktorá praktizuje divné veci,pričom do popredia sa dostáva pavúk,ktorého zmysel som nepochopil ani s prichádzajúcim koncom...Keď sa stretnú dvaja ľudia podobní ako dvojičky,pritom nie sú,jeden je učiteľ,druhý je herec céčkových produkcií,navzájom sa nepoznajú,nevedia o sebe až do momentu,keď jeden uvidí druhého a nastáva posadnutosť ho spoznať,to nechám na divákovi,kto spozná koho ako prvý... A potom nastáva chaos v depresívne naladenom snímku s prvkami klasického filmu Noir od režiséra s jeho dvorným hercom,kde v prvom prípade sa stavia na extrémne dusnú atmosféru,a v tom druhom prípade sa môže niekedy stať,že nebudete vedieť,kto je kto,a to je len dobré,spochybniť sa dá všetko,aj tento film. (21.05.2014)

Adamův žebřík? Torontský Fuck Club? Dva Jakeové tak trochu jinak? Kdepak, jen jeden malý hypnotický mindfuck o tom, že kdo je naplňován partnerským vztahem a všemi jeho produkty, ten nemá doma pavouky.. Povídá se, že každý má na světě dvojníka a s přihlédnutím na Marxovu teorii se můžeme dohadovat, jestli vy / já představujete tragédii a onen dublér frašku, či zdali jsou „role“ obráceně. Pravda je ale bohužel úplně jinde. On totiž žádný dvojník neexistuje, protože každý z nás je zároveň tragédií i fraškou a je ovládán diktátorem (NEPŘÍTELEM) ve svém podvědomí.. Chytrý film, při bližším „ohledání“ dokonce velmi smysluplný, ale pokud si k němu odmítnete hledat cestu, uvidíte jen nedostatečnou insekticidní činnost v metropoli Ontaria. Spolupráce Villeneuve, Gyllenhaal doposud splňuje ty nejvyšší nároky.. (06.10.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,008,726║Tržby Celosvetovo $3,396,726▐ Denis Villeneuve nepoľavuje a opäť nám ponúka veľmi ťažký príbeh pre plné naše sústredenie a zamyslenie, na konci si môžete pekne lámať hlavu čo za čudného típka nakoniec bol ten profesor, fakt vie pekne zamotať hlavu pán režisér ale kto rád lúska vodítka v deji si zgustne /80%/ (01.05.2014)