Nepřítel

Adamův žebřík? Torontský Fuck Club? Dva Jakeové tak trochu jinak? Kdepak, jen jeden malý hypnotický mindfuck o tom, že kdo je naplňován partnerským vztahem a všemi jeho produkty, ten nemá doma pavouky.. Povídá se, že každý má na světě dvojníka a s přihlédnutím na Marxovu teorii se můžeme dohadovat, jestli vy / já představujete tragédii a onen dublér frašku, či zdali jsou „role“ obráceně. Pravda je ale bohužel úplně jinde. On totiž žádný dvojník neexistuje, protože každý z nás je zároveň tragédií i fraškou a je ovládán diktátorem (NEPŘÍTELEM) ve svém podvědomí.. Chytrý film, při bližším „ohledání“ dokonce velmi smysluplný, ale pokud si k němu odmítnete hledat cestu, uvidíte jen nedostatečnou insekticidní činnost v metropoli Ontaria. Spolupráce Villeneuve, Gyllenhaal doposud splňuje ty nejvyšší nároky.. (06.10.2014)

Chaos is merely order waiting to be deciphered. Kdo přistoupí na interpretační hru s významy a symboly, nemůže zůstat Nepřítelem nedotčen...a děsivě ohromen. Dennis Villeneuve po bloudění v bludišti, kde se dějové informace skádaly do jednoho komplexního celku, tentokrát snuje pavučinu alegorických obrazů na pomezí snu a reality a zahrává si s divákovým vědomím - po vzoru úvodního citátu však lze v jeho na první pohled roztříštěném filmu najít návod (v prezizně nasnímaných záběrech, v dialozích) na jeho rozšifrování. Nějakou uspořádanou interpretaci nechám až na druhé zhlédnutí, kdy si se znalostí viděného půjde více všímat různých nepostřehnutelných náznaků, ale i tak mohu říct, že se Villeneuve jeví jako jeden z mála dnešních filmařů, kteří dokáží navodit opravdu stísněnou, až repulzivní atmosféru nedovolující divákovi ani vteřinový oddech. Vše je tak dynamické a hrozivě vypjaté, že bych se ani nedivil, kdyby ta temná ambientní hudba a nekonečné podmanivé záběry Toronta někomu přišly spíše humorné (a že lidé v sále se často v těch nejzávažnějších scénách smáli) a na hraně sebeparodie. Pro mě osobně ale jde o jeden z nejpříjemnějších "depresivních" zážitků posledních let, jehož finální záběr má navíc svou podstatou potenciál posílat diváky na kliniku. P.S. A kdo má samozřejmě nakoukáno, bude se všemi těmi nepřímými aluzemi na Hitchcocka, De Palmu, Cronenberga nebo Kubricka bavit tím víc. (25.03.2014)

Tento film je ťažký oriešok a skutočná mentálna rozcvička. Ak sa na prvý šup nespoja všetky informácie v jeden logický celok, vznikne organizovaný chaos a brutálna filmová frustrácia, lebo ani koniec nič nevysvetlí. Treba vnímať, rozlišovať a spájať čo je reálna línia a čo nie...ale aby som nespoilerovala. Filmu ako takému nie je čo vytknúť, možno prehnané emócie, ktoré mi nesedeli k tomu, čo postavy reálne prežívali. Rovnako hudobný podmaz, ktorý mal podvedome vyvolávať napätie v situáciach, v ktorých v podstate o nič vážne nešlo, a navodzovalo to umelú atmosféru bububu...Určite to žánrovo nie je žiadna oddychovka, ani nič jednoduché. Ak si chcete potrápiť šedú mozgovú, hor sa práve na tento film, pretože je šikovne zrežírovaný. (14.12.2014)

,,TO JE ŠÍLENÝ! VÁŠ HLAS JE STEJNÝ JAKO MŮJ! VIDĚL JSEM TŘI VAŠE FILMY… VYPADÁME ÚPLNĚ STEJNĚ...“ /// ,,Někdy máte nutkání, která nelze ovládat…“. Super obsazená (Gyllenhaal 2x), s Villeneuveovskou atmosférou, která má zmást pocity a zamaskovat budoucí chaos v hlavě, nudně zajímavá podívaná… – že to nejde k sobě? Tady jo. Navíc ten konec, ten dá všemu kurevskou tečku. KAŽDOU DALŠÍ PROJEKCÍ POCHOPÍTE VÍC… Zvláštně podivuhodný podobenství…., ale tolik času fakt nemám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,O Homem DUPLICADO“ ( The Double), kterou napsal v roce 2002 José Saramago, jsem nečetl. 2.) Baví mě filmy, po jejichž shlídnutí musím hledat vysvětlení (thx ,,Psema“). 3.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.04.2014)

Režisér Villeneuve a herec Gyllenhaal si očividne rozumeli na snímku Prisoners,ktorý je prístupnejší pre širokú paletu divákov,čo by som nemohol povedať o tomto zvláštnom počine,ktorý je ale intenzívnejší pre spektrum ľudí,ktorí obľubujú podivnosť najhrubšieho zrna,ktorá v tomto prípade je. Začiatok mi pripomenul posledný Kubrickov film Eyes Wide Shut,ktorým sa Denis inšpiroval na úvod. Nepriateľom sa hlavnému hrdinovi stáva jeho dvojník,ktorý je mu podobný ako vajce vajcu,kde na začiatku sa s podivným kľúčom dostáva do miestnosti so spoločnosťou,ktorá praktizuje divné veci,pričom do popredia sa dostáva pavúk,ktorého zmysel som nepochopil ani s prichádzajúcim koncom...Keď sa stretnú dvaja ľudia podobní ako dvojičky,pritom nie sú,jeden je učiteľ,druhý je herec céčkových produkcií,navzájom sa nepoznajú,nevedia o sebe až do momentu,keď jeden uvidí druhého a nastáva posadnutosť ho spoznať,to nechám na divákovi,kto spozná koho ako prvý... A potom nastáva chaos v depresívne naladenom snímku s prvkami klasického filmu Noir od režiséra s jeho dvorným hercom,kde v prvom prípade sa stavia na extrémne dusnú atmosféru,a v tom druhom prípade sa môže niekedy stať,že nebudete vedieť,kto je kto,a to je len dobré,spochybniť sa dá všetko,aj tento film. (21.05.2014)