Nepřítel

Do háje, teď abych zase nejmíň týden spala při rozsvíceném světle a s bulvama dokořán, nesnáším ty bestie osminohý a že jich tady bylo víc jak v kdejakém přírodopisném dokumentu. Do detailu. Název je výstižnej. Dlouho mě viděné tak nerozsekalo. A to jsem u údajně klíčových scén měla ve vteřině ruce před očima. PS: Interpretace filmu uživatelkou chezush ve zdejší diskuzi k filmu (17.4.2014) je perfektní, film v mých očích po jejím prostudování hned o pomyslnou příčku povylezl. (20.05.2014)

V kabátku utkaném ze surrealistického přediva, ozdobeného lákavými tóny hudby se promenuje před divákem Rubikova kostka, kterou málokdo poskládá napoprvé. V pootáčení kostiček na správná místa brání i báječná atmosféra filmu, která diváka připravuje na tradičně pojatou pointu mystery. Pro mě se stal Nepřítel filmem o hledání. Ať již se jedná o hledání jeho smyslu, nebo o hledání našeho nepřítele v nás. Tohle je snímek pro všechny, kteří nesnáší polopatické filmy. Nad Nepřítelem můžete celkem dlouho přemýšlet. (02.12.2022)

WTF I just saw? Totálny mindfuck, ktorému chýba atmosféričnosť a pôsobivosť Lyncha a psychopatičnosť Cronenberga ( za to druhé ďakujem ) Tu niekto nezvládol obsah ani formu. Škoda, pretože po Prisoners to vyzeralo, že sa zrodila nová režisérska hviezda a záblesky obrovského talentu vidieť aj tu. . Villeneuve vyhorel a nie je problém v rôznych interpretáciách ale v tom, že to hlavne hrozná nuda, ktorá sa divákovi za čakanie na pointu neodvďačí 5/10 (26.10.2014)

Už minimálně 5 let platí jméno Denis Villeneuve za člověka, kterého je třeba sledovat a kterého jsem si velmi oblíbil. Sicario, Zmizení nebo Blade Runner 2 jsou všechno jasné pecky. Nepřítel mě unikal, ale věděl jsem o něm, jen se mě do něho nechtělo. Vůbec jsem nepochopil ty pavouky. Bojím se že bych na film mohl koukat 3x a výsledek by byl stále tentýž. Taky se bojím toho, že ten film už nikdy z hlavy nedostanu a budu na něj muset stále myslet. 65% (18.06.2020)

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)