Velmi uvěřitelné příběhy

Velmi uvěřitelné příběhy (1991) 

Siláci: "Kecy nemají cenu" aneb tak dlouho se chodí pro vodu, až se kruMpáč zaleskne. A pak, že se v Česku netočí redneck horrory. Tenhle díl, společně ještě s dílem s učitelkou, mi utkvěl v paměti celých šestadvacet let. Díky němu jsem ten seriál hledal, ale dlouho nenacházel, protože jsem si myslel, že v tomhle díle hraje Srstka (a on to Vávra). Kratičká krvavá groteska o dvou (patrně) měšťáckých cyklistech a "vypitých vidlácích" (abych citoval jednu postavu) silácky si poměřujících pindíky. Je to krátké, svižné, syrové, brutální, realistické, snad proto tak účinné. Hřebejk v hlavní roli pobaví (jen kdyby se tak nepodobal mladému Menzelovi, člověka skoro až napadne, zda ho nechtěl imitovat). (****) Podržel souseda: "Niech zginie komunistyczna hydra!" Kurwa mać. Příběh tak mrazivý a děsivý, že strká do kapsy kdejaký současný pokus o horror. Retro příběh z počátku osmdesátých let, odehrávající se během polského výjimečného stavu o síle strachu a cestě do pekla lemované dobrými úmysly vašich sousedů. Herecky trochu slabší ale ten příběh to bere na sebe. (****) Sousto: Ale brrrr... Hutné, atmosférické, podprahově děsivé a nádherně strašidelné. Nejvíce prostě děsí zdánlivě normální věci. Výborná definice ohledně dělení se o jídlo. (*****) Štědrý večer paní Hůlové: "Jen leťte, holubi." O vánocích patrně není nejhorší to, když jste sám a opuštěný, ale to, jak vám to všichni hází přímo před nohy a neustále vám tento fakt, s nímž jste se snad i sami již vyrovnali, předhazují. Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly i těch ostatních. Lidé jsou prostě nepřemýšlející verbež. (***) Dlaždice: Ach, ty učitelky. Málo placené a přesto nezničitelné. Opět návrat k ironické horrorové grotesce. Upovídaný rozjezd vygraduje ve více než čtvrtstoletí zapamatovatelný záběr. (****). (25.01.2018)