Vášeň mezi řádky

The Invisible Man je presne ten typ filmu, aký by ste očakávali, že nakrúti slávny britský elegán. Životopis Charlesa Dickensa s krásnymi zábermi morského pobrežia, kde sa do diaľav díva krásna žena v úžasnom kostýme. No, pozor. Vášeň medzi riadkami (prečo sa pôvodný názov takto prekladal?) ponúkne časom temnejšie, špinavejšie a nakoniec aj oveľa drastickejšie zábery a to vám už dôjde, že Fiennesov zámer nebolo nakrútiť akademickú naleštenosť a pýtať si Oscarov. Mimochodom hlavnou postavou je oná neviditeľná žena a Fiennesov Dickens rozhodne nie je bez chýb, je to superhviezda svojej doby a ženy si z neho môžu ukrojiť iba vopred stanovený diel. Prečo bol neverný svojej manželke je zrejmé, záhadou však ostáva, prečo sa takéto dva rozdielne typy dávali vôbec dokopy. (13.05.2021)

Vyprávění se - oproti očekávání - zaměřuje spíš NA NI ... na mladičkou, půvabnou, zasněnou dívku, zahleděnou do uznávaného, energického, charismatického (?) romanopisce, jemuž manželský život zevšedněl. Snad se opravdu zamiloval ... snad hledal inspiraci, ale - buď jak buď - ona se ocitla v nezáviděníhodné situaci: Plachá a nesmělá, schopá jen chabé obrany před svým citem, vlastní matkou neomaleně postrkovaná do jeho náruče. A co on, který ve svých dílech pevně a neochvějně stával na straně těch nejslabších - těch nejbědnějších z bědných ? Dalo by se říct, že se zpronevěřil všem svým imaginárním hrdinům, které stvořil a jejichž osudy tak procítěně a květnatě popisoval, když v první řadě hleděl na sebe, nikoli na ni. Těžko říct, nakolik věřně filmaři zachytili jejich nerovný vztah, ale v každém případě se jedná o nadmíru křehké vyprávění, které se snaží být nestranné - krom toho k tématu přistupuje s empatií i respektem. (26.03.2019)

Ralp Fiennes mě překvapil dobře zvládnutou režií , skvělou výpravou i tím, jaké téma si pro svůj film vybral. Něco však bylo špatně a přesně nedokážu vyjádřit co mi vadilo- asi roztříštěnost vyprávění.  Ale jsem ráda, že jsem filmu dala šanci, už proto, že romány Charlese Dickense jsou opravdu krásné. (14.05.2021)

Ono leccos je tu pečlivě ukryté mezi řádky. A divák nemá moc chuť se tím prokousávat. Tohle milostné drama je nakonec poměrně klasickým životopisným filmem, kterak mimomanželský vztah Charlese Dickense potíže přinášel, a přiznejme si, na téhle neemoční a nenapínavé látce si herecký chameleon Ralph Fiennes na režisérské stoličce lehce zuby vylámal. Řemeslně i herecky zvládnuté, coby celek nijaké. Dietní tři hvězdy!! (14.04.2015)

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem. (17.04.2014)