Princezna a bojovník

Tykwer, zde na rozcestí mezi akční Lolou a uměleckým filmem volící cestu atmosférou dosti podobou následujícímu Nebi, velmi pečlivě konstruuje „film o pointě bez pointy“. Hypnoticky poetické hledání lásky předurčené osudem. Zní to hrozně, ale zážitek je to podmanivý. Jednotlivé scény přesně zapadají do zdánlivě jednoduché mozaiky, která jinak než jako celek příliš fungovat nemůže a více než dvouhodinová délka má tím pádem logické opodstatnění. I přes naturalističnost dvou krvavých scén se stále jedná o k divákům milý film. Kvůli tomu sice bohužel malinko trpí závěr jako z bizarní komedie, ale stále se jedná o skvěle vyvážený kompromis mezi pojmy „art“ a „podbízivost“. 80% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Radko, tangerine1 (13.05.2006)

Tom Tykwer je výborný režisér a dokazuje to hned v několika scénách. Benno Fürmann je výborný herec a dokazuje to ve všech scénách. Franka Potente byla taky dobrá, ale už jsem jí viděl v rolích, kde mi sedla lépe. Ty blázni jsou tu oproti třeba "Přeletu nad kukaččím hnízdem" hrozně nesympatičtí. Líbilo se mi to, ale bylo to příliš roztahané bez nějakého zvláštního důvodu. (24.04.2006)

Musíme na tuhle hru přistoupit. Jinak Toma Tykwera a jeho tým za šnečí tempo a dialogy jak z jiné planety ukamenujeme. Spící princezna, toho času sestřička z psychiatrie a vojenský vysloužilec, toho času bankovní lupič se prostě musejí potkat. I kdyby nechtěli. Láska si prostě v tomhle světě udělá cestu. Zkoumání náhody a osudu Tykwer proklepnul už v předchozí Lole, zřejmě mu to vyhovuje a tady představuje počátek cesty k vykoupení. Tihle dva se totiž nečekaně potkají pod koly náklaďáku (kouzelná scéna) a v hypnotickém tempu to nakonec doklepou až k závěrečným titulkům. Někdo opravdu raději hodí kamenem proti obrazovce, jiný bude plakat dojetím. Tykwer (tehdy se mi líbil mnohem víc než dnes) je cítit, Franka Potente je k poetickému hledání lásky snad předurčená. (27.11.2016)

Ach jo, co si mám s tímhle filmem počít? Ano i ne. Dvě tváře filmu - jedna excelentní, druhá utahaná až nudná. I Sissi má dvě tváře - jedna křehká, druhá nezdolná. Stejně jako Bodo, což v závěru filmu vygradovalo někam, kde jsem to nepobrala. Závěr na mě působil jak pěst na oko, vůbec se k předešlému ději a hlavně způsobu vyprávění nehodil. Škoda, protože tam bylo pár pěkně silných momentů. (01.07.2013)

Lola byla sice originální, ale byla to spíš hříčka než film. Tykwer tedy dokázal, že dovede skvěle i vyprávět příběh a dokáže při tom působit stejně svěže a zajímavě. Franka Potente si po Lole vyzkoušela naprosto odlišnou postavu a zvládla to na jedničku. Perfektní romance (nebo je to spíš pohádka?). (02.11.2004)