Lola běží o život

Nesmírně se mi líbil zvolený styl a naprosto šílené tempo, ve kterém se snímek odehrával. Originalitou se zde nešetřilo a všechna 3 možná vyústění hlavního příběhu se mi moc líbila. Nejedná se o kdovíjak sofistikované dílo, ale zkrátka to mělo šťávu a šmrnc. Název je všeříkající, Lola zde většinu stopáže běhá za zvuku parádního soundtracku. Sedlo mi to a dokonale mě to zabavilo. Tom Tykwer mi znovu ukázal, že má prostě styl. [80 %] (09.12.2023)

Tady se toho už napsalo tolik, že se budu určitě jen opakovat. Po třech fimech od Toma Tykwera jsem byla opravdu moc zvědavá na tolik opěvovanou Run Lola Run a můžu napsat, že jsem neočekávala až tak ojedinělé dílko. Rozhodně to není film, který by se dal řadit mezi průměrné a to hlavně svojí originalitou, opravdu zajímavým zpracováním (např.3 x 20) a v neposlední řadě svižným tempem, takže o nudě se nedá mluvit. A za to jsem prostě musela přihodit hvězdu navíc. Lola v podání Franky Potente byla natolik výborná, že si jí Tom Tykwer vybral i do následujícího filmu Princezna a bojovník, který mě ale oproti Lole přece jenom chytil o něco víc. 80% (06.08.2012)

Tykwerova požitkářská jízda mládím napumpovanou stylistikou, která své tempo a energii dává divákovi pocítit náležitě bezprostředně (zrychlený tep, touha vyběhnout na ulici a nezastavit se, dokud člověku nezrudnou vlasy). Pokud ne jeden z nejzásadnějších snímků německé filmové školy, tak přinejmenším ten nejprogresivnější a nejintenzivnější. (18.09.2008)

Velmi zajímavý experiment s neskutečným tempem a režisérským odhodláním protáhnout jeden videoklip na 81 minut. Nebýt sekvencí mezi třemi běhy Loly, které maličko brzdí tempo uvažoval bych o pěti hvězdičkách. Tom Tykwer přistoupil k prostému příběhu zvláštně a s úžasným nadhledem, který často režisérům chybí. Franka Potente běží o život a moc jí to sluší i s těmi šílenými vlasy. Ostatní herci jsou tu pro mě do počtu. Hudba perfektně sedí a dotváří videklipový styl filmu. Jeden běh, tři možnosti a nekonečně změn, které způsobí. Bavte se hezky, takhle rychle vám 81 minut ještě nikdy neuběhlo... (15.07.2007)

Jestli bych měl vybrat nějaký film jako ukázku dobře zvládnutých postmoderních přístupů ve filmovém umění, pak bych zřejmě volil právě Lolu Toma Tykwera. Jeho typicky ,,špinavý" námět o hrdinech překračujících z různých důvodů zákon tvůrce vypráví hned třikrát a pokaždé s jemnou změnou některého z detailů, díky níž se celý syžet uhne a vytvoří zajímavou alternativu ke skutečnému příběhu (tím zřejmě reflektuje nejnovější teoretické poznatky o paralelních vesmírech z kvantové fyziky, tedy teorii paralelních vesmírů profesora Stephena Hawkinga...). V tom ale vězí tak trochu háček Tykwwerova autorského záměru - nedá se vlastně říci, která z těchto tří verzí je skutečná, všechny žijí v paralelních světech a čekají na svou šanci uskutečnit se (podobně, leč ne takto progresivně, nahlíží divák i na dějovou linku třeba i ve filmu Butterfly Effect). Leitmotivem je Lola závodící (originální název Lola rennt = Lola závodí) s časem. Tomu je pak podřízeno téměř vše - obrovská dynamika filmu, rychlý a téměř klipový střih, výběr hudby, synchronizace obrazu a zvuku... Za zmínku stojí i další postmoderní prvek - mísení forem, kdy hraný film je prokládán animovanými sekvencemi. Tenhle progresivní Tykwerův experiment se překvapivě netříští, ale jemným sémantickým posunem modeluje významovou rovinu filmu. Shrnuje v sobě mnoho vlivů - ať už hudební videoklip, fenomén MTv, detektivku, klasický thriller, nebo i německý sociálně laděný film. Zvlášť dobrý je i výkon německé herečky Francesky Potente (škoda jen, že svůj zřejmý talent později zahazuje ve škvárech, jako je třeba horor Anatomie). Zkrátka Lola běží o život je důkazem toho, že se Tomu Tykwerovi vyplatila odvaha experimentovat. Velmi, velmi vydařený filmový experiment... (01.02.2007)