Frances Ha

Určite nie som jediný, kto si zažil niečo podobné ako Frances. Ale vnímal som to inak. A práve preto takéto ženy obdivujem. Ženy, ktoré čelia problémom a ranám od života, s úsmevom. Zdanlivo nezraniteľné. Tie asi aj vždy obdivovať budem. A privádza ma to k myšlienke, že obdiv k niečomu nedosiahnuteľnému čiastočne vysvetľuje, prečo sa protiklady tak priťahujú. Nechcem byť so sebou samým v druhom obale, bola by to nuda. Chcem vidieť podobné skúsenosti v očiach osoby oproti a možno sa na ne ani nepýtať, pretože odpoveď by aj tak znela, že každý sa s tým vyrovnáva po svojom. (09.01.2014)

Všetko je ako má byť, je to klubovka aké mám rád, má to "woodyallenovský" nádych, čo len kvitujem...To čo ma vyrušovalo bola hlavná hrdinka, resp. jej herecké prevedenie a niektoré dialógy, čo "šušťali papierom"(tj napísané mohli pôsobiť OK, pri hereckom stvárnení boli trochu kŕčové)..Diabol je skrytý v detailoch, čo už:) (02.07.2014)

Po překonání Happy-Go-Lucky syndromu živelné nenávisti k hlavním postavám (a afektovanému vedení i atmosféře) musím ocenit Baumbachovo elegantní vypravěčství, chytře napsané dialogy, odvahu dělat nesympatické postavy vymykající se škatulce "pohodoví Přátelé" a literární stavbu příběhu (vztahů). Frances Ha mě nijak zvlášť nezasáhla, ale je to bystrá a nebanální konverzační komedie, která navíc černobíle zachycuje atmosféru New Yorku (a krásně cituje Zlou krev Leose Caraxe - což jsem, pravda, ocenil až na přátelské upozornění). Nakonec příjemný film, s jehož hrdinkou se sice těžko navazuje citové pouto, ale lze jí celkem snadno pochopit a se zaujetím sledovat. (29.06.2013)

Idealističtější, outsiderštější a melancholičtější "Girls"; díky čemuž má průlomový film Noaha Baumbacha u větší části mužů lepší hodnocení než fenomenální seriál Leny Dunham. Zatímco její hrdinky jsou propracované a nestydí se být otevřené ve své marnosti a trapnosti, Baumbachova idealizovaná óda na jeho čerstvou lásku a spoluscenáristku Gretu Gerwig působí spíš jako vyšinutá a sebestředná manic pixie dream girl. Oním mužským protipólem, který skrze ni dojde okouzlení životem, je režisér a diváci. Stejně jako zmíněný narativní ideál řady indie filmů je i "Frances Ha" líbivou a okázale svobodomyslnou pohádkou, která okouzlí svým pojetím přátelství a lásky. --- update: Nutno ale také zmínit, že Baumbach a Gerwig zde jen vytvářejí upovídanější, romanticky okouzlenější a stylem prvoplánově artistnější remake autenticky civilní a bravurně nekřiklavé klasiky "Girlfriends" Claudie Weill. (02.08.2016)

Brzy po začátku bylo zřejmé, že je to dobrý film, a plnými doušky jsem si užívala, co sleduje. Dívku, která hledá pravý vztah, pravé vztahy, a která jen chápe, že v základu musí zůstat sama sebou, aby její život byl pravý, i kdyby se jí stokrát nelíbilo, jaká je. Bude nosit ponožky do postele a dívat se do zrcadel a dávat si načas a chrlit, co se jí honí hlavou, atd., i kdyby kvůli tomu ztrácela lidi a příležitosti se zapojit. Nechce zůstat sama, ale nemůže se přetvařovat. Ještě není dost stará, aby věděla, co přesně chce, a aby se ve všem vyznala, a tak zmatkuje, ale už není tak mladá a naivní, aby nepoznala, co není pro ni. Nedaří se jí plnit nároky, zapadnout. Protože svoji situaci neumí vysvětlit, radši lže, ne aby se dělala lepší, ale aby nevypadala jako ztroskotanec, kterým rozhodně není. Možná, že toho, co chce, v téhle společnosti, kde se všichni přetvařují, ani nejde dosáhnout. Dělá zoufalé a směšné výpady do různých stran, mezi různé typy lidí, aby to zjistila. Její nejdůvěrnější kamarádka se s tím pere po svém, jinak, možná se přetvařuje, možná je to její způsob sebezkoumání, ale neumějí nebo nemohou si to (ještě) vzájemně vysvětlit, a tak je to od sebe odtrhává, vzdaluje, alespoň na povrchu. Kdo ví, jak se to vyvine. Potud skvělé. Bezvýchodnost a tragikomičnost, nostalgie, to k tomu všecko patří. Jenže ten závěrečný rychlý obrat "ke šťastnému konci", kdy se všecko samo hladce vyřeší, posunul celý film úplně jinam a udělal z něj klišé o tom, jak se každý zmatený a bloudící mladý člověk nakonec šťastně usadí a najde se, když přijme, co předtím zbrkle odmítal. Ty dva koncepty k sobě nepasují - postava, jakou snímek do té doby sledoval, nebyla rebelka za každou cenu, byla ve své odlišnosti a osamocenosti upřímná, a nemůže zůstat šťastná tak, jak ji film naposledy ukázal, ani její kamarádka ne, aniž by to v obou dál hlodalo, aniž by to nebyla jen další fáze - což už snímek bohužel neindikuje a nabízí ji jako pro mě neústrojný a nevěrohodný happy end. Škoda téhle úlitby, i když tuším, že právě díky ní se film dostal u diváků v hodnocení výš než ostatní, doufám, že to byla přechodná fáze i u Baumbacha, stejně jako u Frances. *~ (14.05.2018)