Stalker

S Andrejem Tarkovským jsem včera vyrazil do kosmu, dnes jsem s ním sice zůstal na Zemi, ale i tak to byl zase téměř tříhodinový nářez. No, nářez... I v tomto případě se mohutně filosofovalo, docházelo na předlouhé záběry, v nichž se vůbec nic nedělo a z kterých zjevně vycházela Agnieszka Holland při natáčení filmu Já, Olga Hepnarová, putovalo se přírodou, vrhalo se maticemi a ve mně postupně vítězil pocit, že jsem se opět nechal připravit o tři hodiny života. Potřetí už na to panu Tarkovskému neskočím, holt nejsem pro jeho snímky dostatečně duševně vyzrálý. (05.01.2021)

Jeden z nejzvláštnějších a nejzajímavějších filmů co jsem kdy měl tu čest zhlédnout. Nádherné filosofické umělecké dílo s naznačenými i ucelenými myšlenkami a na divákovi je, aby přemýšlel. Po celý film je hmatatelná velmi specifická depresivní atmosféra, tajemno a účinky Zóny na člověka dýchají ze všech stran, občas i za doprovodu úžasně pasující mystické hudby. Kdo tenhle ruský (a zřejmě i světový) skvost o filozofických otázkách ještě neviděl, byl ochuzen vskutku o velmi nevšední zážitek, který jsem si já neskutečně užil. (29.03.2007)

"Tvrdost a síla jsou společníky smrti, slabost a pružnost jsou projevem svěžesti bytí". Myšlenka lidské pokory proti víře ve vlastní neomylnost, moc a výlučnost - která se ukáže být vratkou a nejistou v okamžiku, kdy se musí skutečně vyjevit, co je uvnitř, na čem se opravdu tato víra zakládá. Film obsahující nepřeberně podnětů k zamyšlení, ze kterého si každý může na konci odnést něco jiného, každopádně nebude stejný jako když k filmu na začátku přišel - stejně jako Stalker, Spisovatel a Profesor po návštěvě "Zóny". (07.03.2012)

Dal by som 5*, pretože je to vyrozprávané brilantne. Presne ten typ vedenia príbehu, kedy sa na povrchu zdanlivo nič nedeje, ale od obrazovky (plátna) sa ako zhypnotizovaní nedokážete odpútať ani na sekundu. Má to obsah, má to váhu, niekam to evidentne smeruje... tak prečo len 4*? Pretože v tomto konkrétnom prípade sa mi s príbehom nepodarilo splynúť na plných 100%, pätina myšlienok či postrehov išla tak trochu mimo mňa alebo vo mne vzbudili chuť si poriadne zapolemizovať, rozvinúť a zoširoka či do hĺbky ich rozobrať (až kým sa nezačne brieždiť). Potiaľ super fajn, akurát som nemal pocit, že pán Tarkovskij na práve popísané vymedzili aspoň nejaký priestor. A práve v tom to je! V tej požiadavke rozprávača, aby som jeho príbeh prijal taký, aký je... alebo neprijal, je mu to jedno. Veľmi rád o pár rokov zistím, že sa v tomto svojom postrehu mýlim, DVD od požehnanej Zóny je ostatne už navždy poruke a ako píšem v úvode, k tomuto typu filmov nie je problém sa vrátiť. Naopak. (15.12.2023)

Kdo říká, že nelze udělat záběry na několik okamžiků, aby to mělo tempo, lže nebo neviděla Stalker! Impozantní dílo génia Tarkovskijeho. Je mi stydno, že jsem ho stále přehlížela a jsem hrda, že mohu sledovat jeho díla! Mléko to asi podtrhlo! (14.10.2010)

Kto nepochopí, neuverí :) Jeden z najhlbších a najzmysluplnejších filmov, aké som v živote mala česť vidieť. Každá nahlas vyslovená úvaha by stála za to vytesať do kameňa. So Stalkerom sa hlboko stotožňujem v názoroch na ľudskú apatiu a s jeho ženou zase v pohľade na lásku a jej absolútnu moc nad človekom. Osud si nevyberieme, poslaniu sa nevyhneme a pred tým čomu veríme-neujdeme, tak ako neujdeme pred sebou samým. Každý z nás by mal navštíviť zónu, ktovie, ako by sme zniesli pohľad do svojej duše a jej najhlbších kútov. Nemyslím si, že je možné úplne konkrétne vystihnúť o čom snímok vlastne je, pretože je podľa mňa mienený ako impulz a to veľmi subjektívny. Rozhodne je však mierený smerom k zodpovednejšej, emocionálnejšej a morálnejšej existencii človeka a živote smerujúcom k sebapoznaniu a snahe byť lepším. Výkrik do tmy. Aj keď to nebude jednoduché, nahliadnite do zóny a skúste na chvíľu otvoriť svoju myseľ, uveriť a pochopiť. (25.10.2013)

Nevšední filmový i smyslový zážitek, tajemná lyrická báseň na plátně. Metafora jsoucna. (20.11.2015)

Málokomu se podaří naložit s takovým textem jako je novela bratrů Strugackých, tak aby výsledkem nebylo "jen" sci-fi. Snad jen Kubrickovi v jeho 2001. Jedná se totiž o text s filosofickým přesahem, který se naopak v tomto případě daří Tarkovskému dále rozvíjet a dokonce obohacovat o další filozofické, existenciální a jiné roviny, to ovšem pak pro škodu příznivců originální předlohy a vesměs tohoto literárního žánru vůbec. Zóna zde dokonce připomíná Becketova Godota, kterého se všichni obávají, nikdo ho neviděl, nikdo neví nic konkrétního, ale na kterého všichni čekají, jako na rozhřešení a na spásu. To všechno a mnohem více vnímáno v několika perspektivách: rozumem (profesor), citem (spisovatel) a vírou (stalker). (21.09.2004)

Dvě hvězdičky za to, že to ze začátku bylo zajímavý a byla jsem zvědavá, co z toho vyleze. Nakonec z toho nevylezlo vůbec, ale vůbec nic. A ještě to bylo totálně nudné bez jakékoliv akce. (02.03.2005)

Absolutně ojedinělý zážitek. Zážitek, který vám vezme hodně energie. Zážitek, který možná nebude moc příjemný, ale zcela jistě bude fascinující. Zóna, do které vás Stalker zavede, nejde popsat. Jde o ní říct snad jen to, že byste do ní nikdy neměli chodit sami, nekratší cesta není vždy ta nejlepší a na dosah ruky znamená sakra daleko. (22.03.2008)

Stalker je pre druhé tvorivé obdobie Andreja Tarkovského to, čím bol pre prvé obdobie Andrej Rubľev. Tarkovského zručnosť v komponovaní lyrických záberov, ktoré podobne ako všadeprítomný element vody, plynú a umožňujú postavám prezentovať svoje najtajnejšie myšlienky, ktoré sú hlboké, poznačené minulosťou a túžbou objaviť šťastie, tvorí základnú premisu Stalkerového príbehu. Stalker je vlastne príbehom o hľadaní šťastia v prostredí, kde je ho buď ťažké nájsť, alebo sa tam vôbec nenachádza. Filozofovanie nad vierou a zmyslom života, nad tým čo pre človeka znamená šťastie a čo všetko je jeden podstúpiť aby ho dosiahol, je základným kameňom na ktorom postavil Tarkovský svoj bezútešný futuristický svet. Film sa samozrejme – podobne ako iné Tarkovského filmy- dá interpretovať rôznymi spôsobmi. Rovnako ako pri iných filmoch aj tu zaváži, v aktom psychickom rozpoložení film pozeráte a na čo z komplexného sveta siahodlhých záberov a lyrických myšlienok upriamite svoju pozornosť. Obhliadnuc od toho Stalker je filmom, ktorý definuje tvorbu tohto režiséra a ktorý tu používa svoje typické filmové rozprávanie – od horizontálnych kamerových pohybov, statických záberov ladených do divadelnej drámy, alebo symbolizmov, ktoré sú skryté, ale zároveň všadeprítomné. Rozhodne sa jedná o silný intelektuálny zážitok. A rozhodne jeden z vrcholov ruskej kinematografie. (08.08.2011)

Tak za prvé - nevím co je pravdy na tom, že Tarkovskému těsně před dokončením filmu shořel v laborce celý materiál a film musel natočit kompletně znovu z nízkého rozpočtu, tedy bez efektů. Jestli je to tak, klobouk dolů - ale po pravdě, ta původní verze by možná neměla to kouzlo, co má ta finální. Za druhé - kdo četl předlohu "Piknik u cesty" od bratří Strugackých, bude mírně zklamán, že film si bere z tohoto námětu jen kousek a zbytek nechává ukrytý. V knize navíc Stalkeři ze zóny kradli tajemné artefakty, které pak venku prodávali - odtud i název knihy - mimozemšťané přistáli na planetě zemi na jakýsi "piknik", po kterém po sobě nechali bordel a odletěli pryč, aniž si všimli, že je tady vůbec nějaká vyšší forma života (tak jako si lidé v lese nevšimnou mravenců...) To byla hlavní nosná pointa knihy a ve filmu chybí... Nicméně (teď už k filmu) - film je geniální! Tajemná atmosféra procházením zóny - kde už foukání větru přináší něco zdánlivě zlovolného... Těžce filozofické debaty členů skupiny, která se snaží dobrat "smyslu života", splnění nejvnitřnějšího přání + kamera + takové lahůdky jako závěrečná scéna s děvčátkem a sklenicí. Možná trochu rozvláčně, pravda, ale úchvatně zpacovaná lahůdka! Doporučuji přečíst knížku AŽ PO FILMU. Je to asi lepší. 10/10 (18.10.2005)

Nikdy nekončící cesta za pravým poznáním..a končí samozřejmě zklamáním. (z lidstva, ne z filmu ;) ) (28.06.2011)

ultradepresivní záležitost, která je napěchovaná tíživou atmosférou, setsakramentsky těžko se vstřebává a možná ještě hůře popisuje.. dávám palec nahoru, ale podruhé to vidět nechci... (30.05.2014)

Téměř tříhodinová stopáž filmu je u Tarkovského adaptace Pikniku u cesty velmi odvážný krok, jelikož ještě před zhlédnutím (a nemluvě o tom, že i nesčetněkrát během sledování) může působit jako velmi odstrašující prvek. Když se ke stopáži přidá ještě forma – několikaminutové záběry té stejné (ne)činnosti, vozítko kodrcající do Zóny či hlavní hrdinové prostupující ‚‚mlýnkem na maso‘‘, troufám si tvrdit, že v pomyslném kině zůstávají jen ti nejodolnější a nejodhodlanější diváci, zatímco doma valná většina běžných diváků Stalkera zkrátka vypne a jde se věnovat (ne)činnosti jiné. Označit Stalkera za dílo přeceňované by tak bylo až příliš jednoduché, nicméně do kategorie filmů kultovních, které prostě musíte vidět, než umřete, bych ho řadila taktéž nerada. Stalker je bezpochyby něco výjimečného a něco opravdu dává jen určité skupině lidí, určitému typu diváků. Odpustíme-li zdlouhavé záběry, můžeme si všimnout taktické barevnosti filmu, která dotváří atmosféry jednotlivých lokací – v obyčejném světě černobíle sépiová, která z ničeho nic v Zóně vybarví, ovšem takovým způsobem, který umně v divákovi vyvolává po celou dobu pocit tísně a neurčité bezvýchodnosti. Stejně tak hudba, filmaři strategicky propracovaná, dodává filmu jemně hororový nádech a ždímá z diváka poslední zbytky optimismu. Jedna z koncových scén se Stalkerovou ženou čelně nabourá cosi, co bylo takřka celý snímek zarputile dodržováno, v úplném závěru se objevuje telekinetické děvčátko hrající dle mého názoru jednu z nejdůležitějších rolí, avšak cíleně umístěno až na konec, na jehož dosažení musí divák skřípaje zuby usilovně pracovat. Poselství, které je divákům celé ty tři hodiny sdělováno, by se stejně efektivně dalo vyjádřit šikovným sestřihem použitých scén, a film by tak pravděpodobně získal více opravdových a méně pseudointelektuálních fanoušků. Něco mi ale říká, že o to Tarkovskému při tvorbě tohoto snímku opravdu nešlo. Dokonce mám pocit, že bojuje všemi možnými i nemožnými prostředky, aby diváky roztřídil do skupin ANO nebo NE. Bohužel mu v tomto procesu přibývá skupina NE, ALE BUDU SE TVÁŘIT ŽE ANO, ABYCH NÁHODOU NEVYPADAL HLOUPĚ. (23.11.2014)

jedinecna atmosfera (23.04.2007)

Hroznej obal, ale úžasnej film. Ty barvy, no to je nádhera. (23.03.2009)

Vlastně ani nevím, čeho jsem se tak bál. Nejedná se o nic nestravitelného, ač to mnozí říkají. Naopak je to krystalicky čistá filmařina, která umí navodit napětí a hutnou atmosféru i bez speciálních triků, čistě jen obrazovou kompozicí (ty detaily!) a zvuky. Minimalistické dobrodružné putování mixnuté artovými dialogy, které jsem ne vždycky úplně chápal, ale většinou se jednalo o zamýšlení se nad vlastním údělem, nad tím, co si vlastně člověk v životě opravdu přeje a co pro něj vlastně znamená to pravé štěstí. A nebo možná úplně něco jiného. (02.10.2021)

Zbožňuju Tarkovského... Stalkera uctívám... Nejzvláštnější "nescifi" mého života, nádherné obrazy se střídali s filosickými úvahami o lidské víře, o víře v člověka vůbec. Pitva lidského přání, jeho pojetí viděného skrze pragmatismus, čistý úmysl a nejasné podivínství filosofujícího průvodce - Stalkera. Viděl jsem ho nejmíň desetkrát a vždy u něj pociťuji zvláštní katarzi až osvícení. Mystérium mých dní byla, je a bude Zóna... (29.11.2007)

Tím najvydarenejším a najvýraznejším na celom tomto zdĺhavom snímku je jeho úvodná polhodinka, ktorá sa odohráva mimo Zónu v ´´skutočnom´´ svete. Je vizuálne pôsobivá a plná tajomna a očakávaní. Zvyšok je len dvojhodinové blúdenie kade tade po Zóne, plná filozofických kecov. Dizajnovo je táto časť pomerne zaujímavá, ale to je asi tak všetko. Nečakal som komiksový sci-fi, ale celá tá naddimenzovaná poetika doslova tiekla z obrazu. (09.04.2013)