Zrcadlo

Bez zbytočných rečí, Tarkovského Zrkadlo je typický príklad, kedy forma prevládla nad obsahom. (30.12.2006)

Tak toto mi nesadlo. Škoda. Očakávanie veľké a sklamanie ešte väčšie. (23.12.2008)

Zatím nejhorší Tarkovskij. Sled více či méně působivých obrazů, avšak bez nějaké pevné dějové linie. Snové útržky paměti, vzpomínky, jenž se prolínají do sebe... Ale zároveň divákův zmatek, neschopnost film nějak pevně uchopit. Podivně nekonzistentní avšak znepokojivý film. (06.12.2010)

Nejkrásnější film Andreje Tarkovského. Podařilo se mu odvyprávět několik epizod ze svého života způsobem, o kterém se jiným filmařům ani nezdá. Filmař nejsem, ale mé sny se vyvíjejí podobně. Jsou ovšem, narozdíl od Zrcadla, zapomenutelné... (08.01.2007)

Zrcadlo.¬         Nejsebestřednější snímek pana Tarkovského je jistě Zrcadlo. Ztvárněním nezapře svého tvůrce. Ze sebestředných vzpomínek v obrazech by u řadového umělce vzniklo asi něco podprůměrného, našemu filmovému géniovi se povedlo alespoň to, že vznikla zajímavá retrospektivní komposice, jako umění obecně, plná záhad, neboť základní vlastností umění je, že nedefinuje, neboť jeho základem je složka pocitová.¬                 Podvědomí každého člověka je plné balastu, jehož zbaviti se je nemožné bez zvláštních, těžko naučitelných technik. Hypnotická sezení a podobné druhy léčení pomáhají pouze tak, že člověku se to, co jej obtěžuje, zasune hlouběji, kde to nepůsobí potíže, tedy potíže zjevné, a pochopení procesů a následné "vyrovnání se" je funkční pouze na úrovni společenské funkčnosti.¬                 Někdo bije svou ženu, jiný křičí na fotbale, Tarkovskij nám stvořil Zrcadlo. Snímek ve skutečnosti v oblasti, s níž zachází, nad míru dobrý. Proto na mé hodnocení moc nedejte; obráží pouze mé vlastní zrcadlo, a také to mé mínění, že není z rovna dobré příliš dáti na sebestřednost jejích nositelů... (18.06.2016)

Tvorba Andreje Tarkovského je jako celek velmi odlišná od poetik a autorských stylů jiných režisérů, a to ať mluvíme o jeho předchůdcích, souputnících (tam se dá polemizovat nad podobností Andreje Rubleva a Markéty Lazarové, kdy tato díla oba velikáni tvořili nezávazně na sobě) nebo nástupcích. Jeho tvorba je bohatá na symboly, do epiky vlévá lyrickou typologii vyjadřování a často kombinuje spirituální otázky s těmi světskými a vyvíjí mezi nimi pružný vztah, jenž působí dále v určitých podobách celý snímek. Ale Zrcadlo se odlišuje od už tak odlišné Tarkovského tvorby. Je méně pochopitelné, čas je relevantní, snažení o zachycení čehokoliv, co by aspoň trošku dávalo logický smysl ve vyprávění je marné. Proto nadšení rozkrývači Tarkovského symbolik u tohoto kusu narážejí ještě více než obyčejně a to i přes to, že je toto dílo považováno za autorovo nejosobnější. Tarkovskij do Zrcadla promítá ještě větší autorství, vychází v něm ze svého dětství, jež kloubí do dalších mnohovýznamových obrazců a ukazuje je skrz ještě intenzivnější lyrické vypravěčství než je u něho typické. Zrcadlo odráží mnoho pravd v několika úrovních prezentace, kdy některé jsou otevřeně konzultovány a některé uzavřeně skryty pro diváky, jež mají touhu ne vše pochopit, ale procítit esenci, již snímek vyzařuje, což sám Tarkovskij požadoval u všech svých děl, když byl konfrontován s otázkou, jak mají lidé jeho filmy chápat. Je tedy na člověku, jestli se přizpůsobí, přestane přemýšlet o tom, jaké autorovy myšlenky Zrcadlo prezentuje a začne vnímat to, co se v průběhu sledování dozvídá o sobě samém. (31.12.2020)

Tarkovskij o rodine a o sebe je ešte komplikovanejší ako o vesmíre a celom ľudstve. Ani s príjemnou hudbou som z filmu duchovný zážitok nemal. Skôr z niektorých scén išiel hororový zážitok, ako požiar senníka, ktorý nikto nehasil, alebo dážď v dome s padajúcou omietkou zo stropu. Myšlienka filmu mi tentokrát unikla úplne. (31.08.2016)

snazil som sa to rozdychat, nejde to. zazil som pravy nefalsovany, duchovny, meditativny a divacky orgasmus. nemyslim si ze v dohladnej dobe uvidim tak silny film. to co bolo ty kokos, proste od prveho zaberu ktory mal pre mna taky spad a take napatie ze vtedy na zapade moze ist do sprievodu. myslim ze sa moj divacky zivot bude odteraz delit na ,,pred a po" Zrkadle. najlepsi film co som doteraz videl. (31.12.2008)

Skvělé, ale pro mě na minimálně ještě na jedno shlédnutí [LFŠ2017] (12.08.2017)

Souhlasim se Silasem.... ja byl akurat naladeny na neco takoveho cili se mi to líbilo. Ale pokud mate naladu na nake scifi nebo akci tak vas todle neskonale sklame... Příběh je tady na druhé koleji, dalo by se říct bludné koleji :) (06.04.2007)

Fuha musim sa priznat, ze na mna to bola asi prilis anrocna podivana. Citil som v tom hlbku, ale tazko som ju objavoval a tym ze cely ten film bol tak trochu rozharny tak som s toho tak trochu vypadol. Ale bolo to prekrasne natocene zopar myslienok som objavil no dalo sa to pozret. (23.09.2007)

Ve střípcích zrcadla se odrážejí vzpomínky na Tarkovského dětství, ale i naše sny, pocity a asociace. Díky tomu je Zrcadlo filmem mnohovýznamovým, nejednoznačným a svým způsobem nadpozemským. Kromě nastolování dalších a dalších otázek a nastiňování nejednoznačných odpovědí (jestli zde vůbec nějaké jsou) však, jako vždy u Tarkovského , zaujme především kamerou a dokonalostí obrazové kompozice. Ale i mistr někdy ukáže svou lidksost a nevyvaruje se chyby (která mi tento opus nezkazila, ale přesto jsem byl překvapen), a to stínu mikrofonu na zdi při úvodní scéně... ale co, mohl to být i záměr, ale i bůh je jen člověk. (13.04.2010)

Vim, ze tenhle film se mirne vymyka z dila Tarkovskeho, a trochu jsem se ho proto bal. Odkladal jsem ho co to slo, ale dnes byla ta prava chvile. Takze, musim rict ze se na to kouka moc hezky, i kdyz nejde vlastne o film, ale spis o slepenici ruznych obrazu, minipribehu, zaberu apod. Strasne moc tomu pomaha i perfektni hudba (nejen ten Bach) a samozrejme vykony vsech zucastnenych hercu a herecek, ktere jsou jako vzdy bez chyb. Zaverem jen zduraznuju, ze jsem velky priznivec a obdivovatel Tarkovskeho filmu, ale preferuji ty "pribehove". 3+ (04.07.2014)

Vím, že tento film má hloubku a má velkou uměleckou hodnotu.. ale na co to je, když se do toho divák prostě a jednoduše nedostane.. Dávám tedy 3*, ale věřím že po dalším zkouknutí už tady bude o petinu lepsi hodnoceni.. minimalne (30.07.2006)

Vážení přátelé...S Tarkovského filmy jsem se zatím nepotkal, takže Zrcadlo byl první jeho film, který jsem viděl. Přiznám se, že jsem byl opravdu zvědavý...ale vypadá to na dalšího klasika na odpis...čekal jsem, že mě to buď naprosto strhne a nebo totálně zklame. Vím to - já to takhle s těmi klasiky prostě mám...Bylo to tak s Felinim, Viscontim, Bergmanem... což jsou klasikové, jejichž dílo jde naprosto mimo mě a bohužel to vypadá, že se sem zařadí i Tarkovskij...Ne nedokoukal jsem to - tenhle film mě naprosto nezaujal. Neříkám, že je špatný, ale asi je to jen pro velmi úzký okruh diváků, které může oslovit. Takže tentokrát nechávám bez hodnocení. Ze začátku to vypadalo zajímavě, ale neskutečný zmatek a nesouvislost a absence jakéhokoliv příběhu mě časem naprosto zdeptaly - po hodině nelepšení se, jsem to vzdal. Já mám s těmihle mozaikovitými filmy prostě problém...stejně tak mě to vadilo u 21 gramů, nebo nedávné Němcově Toyen...Zatím Tarkovského nezatracuju a pokud bude příležitost shlédnout něco jiného, určitě jí využiju... (31.05.2007)

Veľmi osobitné ,poetické dielo .Na prvý pohľad nesúvislé obrazy ,ktoré spolu s atmosférou sú pre nás hieroglyf .Tu je práve vidieť ,že A.Tarkovskij nenatáčal filmy pre širšiu verejnosť,ktorá ho niekedy nedokáže až tak pochopiť. (11.01.2009)

Není pochyb o tom, že jde o nejintimnější Tarkovského snímek. Jako obvykle meditativní a o všem, co autora vlastně formovalo, utvářelo a k čemu vzhlížel: vyrůstání během války, oheň - jak já sám vždycky říkám "Nový počátek je tvořen v plamenech", Matka, dům, byt, vzpomínky, vítr, déšť, Dostojevskij a vše tak smířené a pomalu plynoucí. Ono jen, nesmíte být pod tlakem a poddat se tomu filmu a jeho pozvolnému tempu, s jakým vypráví. V klidnějším stavu jsem Zrcadlo strávil a měl na něj náladu až napodruhé. I dnes člověk musí žasnout, že před Tarkovským i po něm zkrátka není nic, co by se mu podobalo. Některé scény a záběry tu jsou na plný počet hvězd (vítr u doktora na začátku, scéna se zrcadlem a hořícím domem, závěrečný vítr pofukující domem a pohazující s prostěradly a pak vstup do Sluncem ozářeného pokoje) evokují ve mě něco, co nikdy nikdo jiný nedokázal ve mě vyvolat, ne čím, ale jak - vše je to moc natočeno dle mého gusta, snad jen s tím, že já děsně rád natáčím úhly kamery, nenechávám je zase až tak rád staticky a rovně. Nicméně Stalker zůstává pořád nedostižný, i když Zrcadlo je zatím ihned po něm v mém osobním žebříčku. Ale Tarkovského filmové sedmero jako celek utváří úžasnou mozaiku o tom, kdo vlastně byl, co měl rád, co obdivoval a jak krásně to vnímal. Nemyslím si, že jako filmař, nebo jako člověk cokoliv tvořící můžete vlastně víc, než otisknout sebe do něčeho, jako odkazu. Většina lidí si jen užívá, ale nic neudělají, jak sám Tarkovskij řekl "Krása je symbolem pravdy. Jsme tu jen proto, abychom se duchovně vyvíjeli skrze umění." 88% (13.12.2012)

Zrcadlo má být Tarkovského autobiografický snímek, ale myslím, že každý z nás se v tomto filmu může v určitou chvíli najít. Režisér se vrací vzpomínkami zpět do dětství, které prožíval na lesní samotě. Zde žil jenom s matkou, poté co je otec opustil. V příští chvíli následuje střih, a my opět vidíme herečku Margaretu Těrechovou, tentokrát však nikoliv v roli chlapcovi matky, ale v roli jeho bývalé ženy. Čas se totiž posunul o několik let dopředu a my jsme svědky opakující se historie – opět je tu chlapec, kterému se rozvedli rodiče. Je pravda, že o trochu méně vnímavějšímu divákovi se může jevit děj a jeho neustále střídání minulosti a budoucnosti poněkud chaotické a v příběhu se může ztrácet (mluvím i z vlastní zkušenosti, když jsem tento film viděla před dvěma lety poprvé). V Zrcadlu ale možná ani nejde o samotný příběh, ostatně o to Tarkovskému asi ani nikdy skutečně nešlo. Spíše tu jde o náladu, která vás během sledování popadne. O myšlenky a vzpomínky, které vám vnese do mysli. A tohle se podařilo Tarkovskému svým počinem bravurně. (17.09.2013)

Obrazy pamäti z detstva. V džbáne na parapete je džbán s mliekom a vonku prší. Mlieko na stole sa rozleje a čierna mačka si ho pokojne chlípe. V podobnom duchu sa nesie celý film. (09.09.2015)

Zrcadlo se směle vyhouplo do čela nejsložitějších filmů, co jsem zatím měl tu čest vidět. Obsahuje tolik náznaků, podnětů, symbolů, metafor a vůbec myšlenkových pochodů, že nebylo v mých silách je ani zdaleka všechny vstřebat. Ještě nejméně hodinu po skončení snímku jsem byl jak zhypnotizovaný a snažil se nějak zanalyzovat ten nemalý guláš, který mi v hlavě vzniknul. To se mi, i za pomoci několika zdejších výborných komentářů, docela podařilo. Přesto si myslím, že tak osobní dílo, jakým je Zrcadlo, musí každý prožít a v rámci možností pochopit individuálně. Zde neexistuje žádný univerzální návod, co by si měl divák ze sledování filmu odnést. Je to umělecké dílo, které je pro 90% populace neuchopitelné a nestravitelné. Sám si taky připadám, že nejsem zatím dost vyzrálý divák, abych dokázal naplno procítit Tarkovského. Na jeho filmy se totiž nedívá, ty se musí cítit. Přesto film splnil moje očekávání a určitě na něj jen tak nezapomenu. Navíc zvuková a vizuální stránka je opět na absolutním vrcholu kvality. (01.03.2009)