Režie:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Samuel Fuller, Jean-Pierre Léaud, Pascal Aubier, Raymond Devos, Krista Nell, Hans Meyer, Dominique Zardi, Henri Attal (více)Obsahy(1)
Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (140)
Jeden z mála filmů, který je u mě odpad. Godarda prostě nechápu. Dříve jsem pár filmů viděl (Zachraň si, kdo můžeš (život), Pěstuj si pravačku, Banda pro sebe), z nichž jakž takž normální byl posledně jmenovaný. Tenkrát jsem si řekl, že už nikdy nebudu na Godarda koukat. Nyní jsem to porušil a udělal chybu. 20 minut jsem nevěřícně koukal, pak během cca 5 minut projel zbytek filmu. Nechápu, ale to neomlouvá, u mě prostě 0 bodů. 15.12.12. ()
Pokud chcete pochopit tento film, musíte se na něj podívat nejméně dvakrát, protože skoro v každé scéně je nějaká narážka nebo myšlenka. Po pvním zhlédnutí neříkejte, že se vám nelíbil, ale zapřemýšlejte o něm a po čase se k němu vraťte. Sami uvidíte, kolik jste toho přehlédli. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1985/86. ()
Jistě Bláznivý Petříček je místy nesnesitelně zdlouhavý, ale krásná, nespoutaná Karina je naprosto skvělá a ani netradiční Belmondo není k zahození. ()
Dadaistický film nedávající vůbec žádný smysl. Neskutečně nudný, bez děje, vůbec vtipný. Nechápu vysoké hodnocení ostatních. ()
...mno, dokázal jsem zhlédnout 40 minut a už nedokážu nakliknout pokračování. Strašlivá nuda... ()
Zatiaľ k začiatku roku 2022 jediný film, ktorý hodnotím ako odpad, a to hovorí o všetkom. Na tomto filme neviem nájsť jediný pozitívny moment, teda jeden by sa našiel, keď si JPB v závere obalil hlavu dynamitom a odpálil to, som si vydýchol konečne. Trápny a najslabší výkon Belmonda v celej jeho filmografii, absolútne nudný dej, proste odpad, bodka. ()
Poetická filozoficko-pacifistická road-movie se zpěvy a tanci, prošpikovaná odkazy na výtvarné umění i literaturu, protkaná kriminální linkou, proložená absurdními gagy. Režisér maximálně využívá celou škálu výrazových prostředků, které filmové médium nabízí, a skládá je do působivé pocitové koláže. A kdo chce, i nějaký děj tam najde... ()
Tak jsem hledal něco, čím bych si spravil "oko" - a konečně jsem se dostal k Petříčkovi. Teda - to je jízda, nejen po mých oblíbených místech, ale hlavně myšlenkami a obrazy - až do konce! Jak prožít život? ()
/Pierrot le Fou ! My name is Ferdinard. I have told you often enough./ Šialené Godardovské dialógové hrátky, v ktorých si každá postava hovorí svoje a nepočuje druhú, akoby jazyk bol tým najväčším vrahom komunikácie medzi ľuďmi. Dvaja mladí ľudia stratení v dobe, uvrhnutí do vodopádu myšlienok, ktoré divák hádam ani nedokáže prijať všetky na jedno posedenie. K Pierrot le fou sa stále vraciam, pristihnutá so zápisníkom v ruke a vždy očarená iným pohľadom na danú situáciu v existencii človeka. ()
Anarchistický, experimentálny a tak trochu škandalózny film, v ktorom je použitých desiatky postupov, strihových, kamerových, ale ako celok to nevyzerá dobre. Je to dosť zmätočné, a niekedy je problém pri filme vydržať. Zachraňuje to aspoň Belmondo. Určite má Godard lepšie filmy. ()
Já si nikdy na poezii nepotrpěl. Tím méně na tu, která se ani nerýmuje a podobně jako jistá umělecká díla jen připomíná skládku těch nejvzletnějších hovadin, které autora po ránu napadly. Kupříkladu Bordel a jeho Opilý koráb pro mne v sobě nemá víc umění než skutečná kocábka plná ožralých námořníků. A i tenhle prostinký příběh byl tak zaházen všemi těmi obraty, až v nich přestal být patrný. Že by další autor, který se ušlastal a ve světlé chvilce vyplodil příběh jehož celý děj se vejde do dvou vět v popise, přičemž jediné umění bylo natáhnout to na délku Iliady? Hodnotit nebudu - Belmonda mám rád a i v tomto prapodivném díle byl skvělý - i když je to blbost a x-tá myšlénka na téma láska nebo něco ještě originálnějšího, v jeho podání to zní dobře, proto bych jemu nerad křivdil. ()
"Možná, že sním ve stoje. A to mi připomíná tanec, hudbu a mou tvář. Dospěli jsme do epochy dvojitých lidí. Nikdo už nepotřebuje zrcadlo. A mluví sám se sebou. Když Marianne řekne, 'Je krásně', na co myslí? Vidím jí před sebou, jak jen říká, 'Je krásně'. Jinak ne. Jen tehdy. Ale nač to vysvětlovat? Jsme... jsme stvořeni ze snů a sny jsou stvořeny z nás. Je krásně, lásko. Ve snech, ve slovech i ve smrti. Je krásně, lásko, je krásně v životě." ()
nepozeratelna hovadina ()
Nejdůležitější moment je úplný konec, kdy divák (snad) pochopí (konečně), co tím chtěl Godard říct. ()
60 % ()
Ten snímek bych jedním slovem zhodnotil jako "whaaaat". "Neříkej mi Petříčku, jmenuju se Ferdinant". Pořád jsem čekal, že se to celé odehrává v hlavě Belmonda nebo té dívky. Čekal jsem, že se každou chvíli probudí a zjistí, že se mu to zdá apod. Ano, vskutku experimentální film v plném smyslu slova. Jsem zvědav až se na něj podívám po čase. ()
Film jako droga. ()
Jen pro silné nátury. Dobré nápady zabalené do slupky divácky neuchopitelného stylu, který odporuje konvencím, aby... (si asi pohrával s očekáváními od media filmu?). Bez klasického pojetí děje, psalo se za pochodu. S omáčkou rádoby filosofování k tomu. Stopáž subjektivně dvojnásobná. Godard, no. ()
Godard bol extrémne talentovaný filmár, ale ani zďaleka nebol taký mysliteľ a filozof ako si o sebe myslel. Natočil filmy (Band of Outsiders (1964), My Life to Live (1962),...), v ktorých sa toľko nehral na intelektuála a jeho filmársky um dominoval nad jeho filozofickými chúťkami a tieto filmy milujem. Na druhej strane v "Pierrot le Fou" mi jeho plytké, pseudointelektuálne filozofovanie o ničom neumožňuje oceniť na filme nič iné. (2.5/10) ()
Reklama