
U konce s dechem
-
À bout de souffle
-
Na konci s dychom
-
Breathless
-
Breathless
-
Breathless
Krimi / Drama
Francie, 1960, 87 min
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca, Daniel Boulanger, Claude Mansard, Henri-Jacques Huet, Louiguy, André S. Labarthe, José Bénazéraf, Raymond Huntley, Michel Fabre, Liliane DreyfusPlakáty
Obsah
-
Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.
Režisér si nenuceně pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zločinem, sexem, násilím. Přitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladův Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýří širokou paletou nástrojů, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz. Snímek má i příznačné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upřímnost. Sotva se totiž Godardův hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a těkající kamera umožní, již chcípá na bílé laině ulice. Vzkřísení filmové řeči a nastartování nových vyjadřovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Přitom jeden z nejvlivnějších a stále svěžích snímků světové kultury není jen dílem jednotlivce. Ďábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdě, vraždě, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještě nepříliš známé osobnosti jako režiséři François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.
"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)(oficiální text distributora) - U tohoto snímku nelze mluvit o narativní struktuře v běžném slova smyslu, protože jeho cílem bylo bořit veškerá pravidla spojená s tradičním vyprávěním. Vše je založené na střídání časových rovin, zároveň si režisér záměrně pohrává s diváckým očekáváním v intencích žánru detektivního filmu, protože film se tak snaží vypadat, ale už zápletka je v tomto smyslu absurdní, protože je to příběh uprchlíka, který nechce utíkat. Tak se naprosto láme kauzalita vyprávění a rychle zjišťujeme, že vražda policisty byla pouze záminkou ke spuštění řady dalších nesouvisejících událostí. Na výsledku nezáleží, protože zločince musí osud dostihnout, jak to ukazují noviny a nápisy světelné reklamy. Příběh se odehrává v krátkém časovém úseku (tři dny a dvě noci), který hlavní hrdina nevyužívá, aby plánoval vlastní útěk, což by bylo obvyklé narativní schéma pro tento žánr. Michel se nesnaží opustit město, ale spíše se v něm tak bezcílně potuluje a přitom ví, že ho hledá policie.(Letní filmová škola)
- Zlodejíček Michel ukradne auto a zabije policajta, ktorý sa ho pokúša prenasledovať. Slučka okolo neho sa začína sťahovať, no on sústredí svoju energiu na vzťah s americkou študentkou Patriciou, ktorú sa snaží presvedčiť, aby ho sprevádzala na plánovanom úteku do Talianska. Dnes už legendárny filmový debut Jeana-Luca Godarda sa stal jedným zo základných diel francúzskej novej vlny a svojim inovatívnym formálnym stvárnením ovplyvnil množstvo nasledovníkov vo Francúzsku i mimo neho.(STV)
-
Photo © Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)
-
- Sehnat pro film producenta bylo pro Godarda složité. Nakonec se jim stal Georges de Beauregard vlastnící společnost Société Nouvelle de Cinématogaphie. Tento bývalý právník neváhal podporovat nezávislé filmy a riskovat pověst i majetek. K rozhodnutí financovat dílo neznámého režiséra přispěl i fakt, že si Godard vybral za technického poradce Clauda Chabrola, jehož úsudku Beauregard důvěřoval. (vangobseck)
-
- Největším výdejem při výrobě filmu se stal byl bílý Cadillac. (vangobseck)
-
- Film inšpirovaný béčkom Josepha H. Lewisa Gun Crazy (1950). (Svadbos)
80%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
![]() |
12.01.2006 |
---|---|
![]() |
14.09.2006 |
![]() |
16.03.1960 Société Nouvelle de Cinématographie (SNC) |
![]() |
23.06.2010 Carlotta Films |
![]() |
28.10.2020 Carlotta Films |
![]() |
09.07.2009 FilmX |
Související
- U konce s dechem (1983)
Frajer42
odpad!Tento film zaručeně patří na večerní promítání pro pseudo intelektuály a čůráky v pražské kavárně. Bohužel tato kritiky (čti píčusi bez vkusu) přeceňovaná sračka v dnešní době zkrátka nemá inteligentním, mladým a sexy mužům co nabídnout. Pokud vám dnešní zdegenerovaná doba nevymlátila všechen vkus z hlavy, tak se této reklamě na nudu velkým obloukem vyhněte. Jean-Luc Godard si coby začínající filmař jednoho krásného dne hrál s kamerou a omylem vypustil do světa toto ryzí kamerové cvičení, které oslnilo nějakého hloupého šulina a začal mu bezdůvodně přisuzovat kvality, které rozhodně nemá. Tento snímek je po svoji kompletní stopáž nekonečně otravný. Všemožné píčoviny s kamerou a různé nahodilé skřeky působí maximálně rušivě a bezúčelně. Jsou zde v podstatě pouze proto, aby se snížilo riziko toho, že divák u něčeho tak nudného usne. Není náhodou, že se drtivá většina filmařských postupů z této píčoviny v dnešních filmech již nepoužívá, nebo se používá v naprosto minimálním měřítku, když to má nějaké opodstatnění. Belmondo ukázal, že byl ve svých mladých letech mimořádně slizký a nechutný herec a do role jakéhosi svůdníka se tedy vůbec nehodil, ale možná mám jen přehnaná měřítka, protože muže porovnávám s referenčním vzorkem, který obdivuji každé ráno v zrcadle. Takhle nevypadá umění, toto není ani hra na umění. Tento film je nadpozemskou sračkou, která se nedopatřením dostala do povědomí širší veřejnosti. Nejhorším úsekem filmu je rozhodně 30minutový rozhovor dementa s píčou na posteli, ze kterého jsem si málem provrtal uši šroubovákem. Jestli je i pod tímto dialogem podepsán Jean-Luc Godard (jako že asi je), tak je to skutečnost nanejvýš smutná. Opravdu nemám potřebu ztratit 30 minut života poslechem tak neuvěřitelně bezobsažných žvástů. Kdyby kterýkoliv filmař postavil na 90 minut kameru někam do parku a zachytil cokoli, co by tam zrovna bylo k vidění, tak by vznikl film větší hodnoty, než je tahle ubohost. Nejsem fanouškem tohoto hraní si na zachycení civilního života jakýchsi dvou nudilů, kteří tím, že se to snaží hrát, tak jsou ještě o stupeň nudnější. Viděno v pražské kavárně.(6.8.2019)
gudaulin
Jedno ze základních děl francouzské nové vlny, které stálo na počátku oslnivé kariéry Jeana - Luca Godarda a vymrštilo Jeana - Paula Belmonda na výsluní. Režisér měl šťastnou ruku při výběru ústřední herecké dvojice, takhle jednoduše vypadají charismatičtí herci a výborné herecké výkony. Ještě na herecké škole se Jeanu - Paulovi Belmondovi neprorokovala fakticky žádná filmová kariéra, ale poté, co se se ctí vypořádal s rolí desperáta Michela, mu zajímavé nabídky padaly do klína. Postava, kterou ztvárnila Jean Seberg, je přece jen zajímavější díky nejednoznačnosti a nevypočitatnosti pro své okolí. Scénář je sice jednoduchý, ale filmové řemeslo Godard ovládal dokonale, takže výborně pracoval s filmovým obrazem, hudbou a střihem. Hodně působivý film, pro filmové fandy povinnost. Celkový dojem: 95 %.(26.7.2009)
Ruut
Tohle je ten slavný Godart jo? Pro mě jen starý film bez tempa s divným a pomalým tempem, plný nelogičností. Pokud herci hráli schválně chvílemi jak retardi, tak nechápu mistra a ... a vlastně jsem v tom případě hodně rád že nejsem takový ten kavárenský povaleč co se přihloupě směje takovým kravinám.(13.11.2009)
Šakal
Snímek debutujícího Jeana-Luca Godarda ( průkopníka francouzské Nové vlny ), který ho téměř přes noc proslavil. Nutno podotknout, že zcela po právu. Grázlík, bezstarostný snílek a rebel Michel užívající si života plnými doušky (v podání vynikajícího mladičkého živelného J.P. Belmonda) utíkajícího před policií, chystajícího se na cestu do Itálie a užívajícího si s mladičkou americkou studentkou Patricií ( v podání krásné, inteligentní a tak trochu i mršky J. Seberg), to vše v působivých černobílých lokacích romantické Paříže snímané převážně ruční kamerou Raoula Coutarda ( dvorního to kameramana Godarda). Smyčka kolem Michela se čím dál tím vice stahuje a vše míří k neodvratnému konci. Nutno ovšem podotknout, že notně působivou cestou. Godard závádí nový pojem a to sice existenciální (krimi) romance. ( informátoři informují, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milují….) U konce s dechem je snímek o touze po nespoutanosti, volnosti a vyhýbání se jakýmkoliv společenským konvencím ( bontonu ). For me 91%(17.1.2011)
Sawy
Na filmech o ničem je nejvíc fascinující,že jsou zároveň prakticky o všem.To je i případ filmu U konce s dechem a taky jeho největší problém.Místo toho,aby se film soustředil jen na svůj poměrně jednoduchý,ale působivý děj,nechá ústřední dvojici,aby kecala o ničem,o svých existenciálních strastech a tempo snímku tak někdy značně upadá.Ale to vám nakonec stejně vynahradí skvostný Jean-Paul a krásná černobílá kamera,která se mazlí s pařížskými exteriéry a dělá z města samotného prakticky další postavu snímku.Osobně na mě ten kult,který se ke snímku váže,nijak zvlášť nedopadl,ale jako celek se mi film líbil.K Truffautovi ale budu mít asi přece jen o něco blíž než ke Godardovi. 75 %(14.12.2010)