U konce s dechem

Další klasika, kterou jsem trestuhodně opomenul. Kdo ví, jak dlouho svět Godardovi ty jeho dekonstrukce, provokace a boření mýtů žral (doufám, že jen do Cannes v roce 68, kdy to jeho šaškování přesáhlo únosnou mez), každopádně každý režisérův film je zajímavý pouze z malé části, zbytek je zastřen jakousi aurou, kterou asi do smrti nepochopím. Upřímně, JPB je docela průměrný, zajímavé jsou snad jen ty přesahy do filmu jako takového (obsazení několika tvůrců, rozhovor s Melvillem). Tak za deset let bych dal Bláznivého Petříčka a uvidíme. (11.11.2021)

Belmondova upřímnost ve velmi melancholickém kabátě. Godardův přístup se po pár minutách zakousne a přestože celá půldruhá hodina plyne tempem více než pomalým, nevynechal bych z ní ani minutu. Kamera neuhýbá, melodie se zarývá do paměti a drama s několika překvapivými vtípky je na světě. Cynický příběh, ze kterého mrazí a jedinečný zážitek v jednom. (03.04.2006)

Ačkoliv Jiřímu Krampolovi bylo v době práce na dabingu skoro o půl století víc než Bebelovi, daleko horší je mix zvuku, který ty prasata ze Soundwave pustili do oběhu. Je to asi jako kdybyste sledovali černobílý dokument opatřený jen hudbou, a někdo v řadě před vámi si do toho hlasitě povídal. Absence ruchů a naprosto nepasující stopa hudební, obrazová a česká zvuková způsobují, že je vám po pár minutách jedno, co se děje, a už chcete tuhle hrůzu mít za sebou. Skutečně jsou dialogy v originále takhle tupé? Za příklad uvedu rozhovor v pokoji, kde JPB pořád mluví jenom o šukání a vylepaná Sebergka z toho má ukrutnou legraci, zatímco divačky ve své době asi bezmyšlenkovitě hltaly mladistvé tělo budoucí legendy. Ten kripl kolem sebe všude rozhazuje odpadky a tvůrce ani nenapadlo, když už teda vzdávají hold anarchii či co, tam nějakou kůstku svlíknout. (05.12.2015)

Zatímco někteří slavní režiséři stavěli své filmy na neviditelnosti vlastního stylu, Godard ve svém debutu činí pravý opak. Jeho střih a změny rámování jsou neúměrně expresivní vůči poněkud strohému příběhu, který mnohem více než modernistický intelektuální švenk připomíná panoráma na celou tradici pomyslného subžánru krimikomedie, přičemž ho ve vlastní originalitě ukotvuje právě režisérův nápadný styl. Poskočné střihy coby hlavní manipulátor časové roviny, postavy promlouvající přímo do kamery, jakoby se akutně potřebovaly svěřit a náhlé série rychlých střihů na výrazné detaily... To vše, nemluvě ještě o novátorském zapracování okolních ruchů do zvukové skladby a dráždivých sexuálních dialozích, vytváří fiktivní svět, který nás zkrátka baví sledovat a odkrývat jeho zákonitosti. A navrch ještě dokonalá postava frajera Belmonda, který svým charismatem a bezprostředním vtipem snad musel inspirovat i velkou většinu příběhů o Jamesi Bondovi. On má velkou zásluhu na atraktivitě snímku také u dnešního obecenstva. (11.12.2016)

Začátek skvělý, byl jsem nadšen a výborně naladěn na kriminálku s Belmondem. Ovšem krimi zápletka se velice brzy vytratila a následoval snad půlhodinový rozhovor Michela a Patricie v posteli – vůbec jsem to nepochopil, proč tak dlouho tam blábolí, stačilo 10 minut na to. Následně film pokračoval bez děje, kdy se původní zápletka objevila opět až ke konci filmu. Nelíbila se mi práce střihače, některé scény, kdy se v jedné scéně mluví, jsou nesmyslně stříhány a mluvený projev k záběrům nesedí. Film však má jisté kouzlo, vidíme záběry krásné Francie, sympaťáka Belmonda (tedy až na to, že měl po celý film v hubě cigáro, to mi vadilo) i krásná tehdejší auta. Polovina filmu však trpí absencí děje. (28.08.2022)