Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže. Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.
Režisér si nenuceně pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zločinem, sexem, násilím. Přitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladův Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýří širokou paletou nástrojů, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz. Snímek má i příznačné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upřímnost. Sotva se totiž Godardův hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a těkající kamera umožní, již chcípá na bílé laině ulice. Vzkřísení filmové řeči a nastartování nových vyjadřovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Přitom jeden z nejvlivnějších a stále svěžích snímků světové kultury není jen dílem jednotlivce. Ďábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdě, vraždě, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještě nepříliš známé osobnosti jako režiséři François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.
"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)(oficiální text distributora)
V kinech
od:
V kinech
od:
V kinech
od:
tahit
Proč mám rád tento film. Protože je tenhle Godardův tak dobrý, že jsem ho už viděl třikrát a podívám se klidně znovu. Charismatický Jean-Paul Belmondo (možná jeho nejlepší role) a mladičká herečka Jean Seberg jsou tak skvělí, že ať to byla náhoda či filmový osud, jisto je, že bez těchto postav si žádný remake tohoto filmu vůbec neumím představit.(11.7.2009)
Tomco
tentoraz poriadne uberiem od vysokeho hodnotenia, ktore tento film ma. belmondo je fakt paradny, mlady, plny dobreho prirodzeneho herectva, latka v ktorej hra ma vsak urcite strbiny.. bojoval som s akousi nezazivnostou a tohto pocitu som sa az na par vynimiek nezbavil az do zaverecneho hvizdu rozhodcu. 70%(10.7.2007)
Pacco
Mám se bát říct, že mě to ani moc nestrhlo? A bout de souffle mě přimělo párkrát k zamyšlení, předlouhé spontánní rozhovory mi nepřišly nudné stejně jako celkové odcizení filmu od psychiky postav. Zalíbila se mi právě ona syrovost ruční kamery, která nám ukazuje „pouze“ obraz reality, po jejímž zhlédnutí jsem si musela domýšlet vnitřní pohnutky aktérů sama. U Belmonda a Sebergové mě provokovala bezstarostnost a bezvýchodný cynismus jejich postav, což bylo účelem, takže účel posvětil své prostředky dobře. Co však žádné prostředky neposvětily (a ani nechtěly) je u A bout de souffle on anarchismus bez cíle. A když je pro mě něco bezcílného, bývám hodně skeptická.(3.7.2006)
novoten
Belmondova upřímnost ve velmi melancholickém kabátě. Godardův přístup se po pár minutách zakousne a přestože celá půldruhá hodina plyne tempem více než pomalým, nevynechal bych z ní ani minutu. Kamera neuhýbá, melodie se zarývá do paměti a drama s několika překvapivými vtípky je na světě. Cynický příběh, ze kterého mrazí a jedinečný zážitek v jednom.(3.4.2006)
Madsbender
Ležérne virtuózny "godardovský" provokatívny umenopisecký mix Bonnie a Clyde s predstihom, obrazového rozprávania existencionálnej romance s majstrovským využitím rušivej rapidmontáže a strihovej skratky (s čím súvisí aj revolučná skladba záberov a striedanie obrazov), štartéra nouvelle vague s komplikovaným nediváckym zjednodušovaním antipríbehu obmieňajúceho divoké vášnivé tempo a akciu s pomalou konverzačnou líniou a lenivým bytím (Belmondove "žijte nebezpečně až do konce" so Seberginou staromódnou pohodlnosťou). Drsný antihrdina, ktorý sa nebojí aplikovať scudzovací efekt (rozprávanie priamo do kamery), noblesná kráska, Paríž plný Američanov, láska, zločin a egoizmus (zrejme je A Bout de souffle vôbec najlepší film krížiaci tieto tematické okruhy). Nechýba trocha nekorektnej humornosti na účet do seba zahľadenej spoločnosti. O absencii príbehu sa nie je nutné rozpisovať, hovoríme tu predsa o novej vlne. Godardov celovečerný debut a hneď jeho doposiaľ najlepší film, s ktorým som mal tú česť. Navyše sa ukazuje ako režisér s názorom, keď si o filme myslí svoje a nebojí sa to povedať - "Točíš stále filmy?" - "Ne, musíš s každým spát." Zaujme aj dialógový part postavy menom Parvulesco, ktorá je vo vzťahu k otázkam dobovej spoločnosti kontroverzným heretikom (a zrejme by bol aj dnes). Toľko k filmu, ďalej už o ňom písať nevládzem, som na konci s dychom. 100%(7.9.2014)