Před půlnocí

Po dvou předchozích dílech přicházejí problémy a hořkost spjatá s krizí středního věku. Jesse a Céline i nadále vedou přirozené dialogy, které se však tentokrát nesou v jiné rovině - oba vystřízlivěli a nejdou daleko pro bolestivá slova a výčitky. Především scéna v hotelu byla naprosto dokonalá - tak uvěřitelné! (23.12.2013)

Takhle kompaktní a výtečně fungující trilogii aby divák pohledal. Třetí dějství již pro mě sice trochu ztrácí ono kouzlo a první půlhodina s ostatními páry mi malinko skřípala. Pak se aleopět rozjede kolotoč výtečných dialogů ze života a ještě uvěřitelnějších emocí. Při dalším shlédnutí (a mírném přiblížení se onomu věku) se na tu pátou hvězdu možná dostanu. (25.08.2013)

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším. (24.06.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

I nyní skvěle natočené, nemůžu se však ubránit pocitu, že se jedná potřetí o to samé, akorát v nudnějším podání. Přestože jsem už po předchozích dílech věděl do čeho jdu, tak jsem nyní byl bohužel svědkem sice obdivuhodně dlouhých nesestříhaných 20ti minutových záběrů, ovšem jejich výplň mě už napotřetí oslovit nedokázala...55% (15.04.2014)